Před sto lety se z Opavy do Ostravy běžel první silniční závod označený na českém území jako maraton. Na jeho odkaz naváže v neděli 10. září RPB Ostrava City Marathon. Povídali jsme si o nich s člověkem velmi povolaným, Ottou Seitlem, jednou z legend běhů na dlouhé a ještě delší tratě, který letos oslavil i vlastní životní jubileum, a má v nohách za svou bohatou kariéru 245 tisíc kilometrů.
Otto, můžete na začátek představit právě to své běhání?
V roce 1967 jsem začal trénovat ve Vítkovicích a v roce 1968 jsem se stal mistrem republiky na 100 metrů překážek. Pak jsem běhal 400 metrů překážek a dostal jsem se do státní nominace, ovšem nakonec se ukázalo, že jsem pro ty překážky malého vzrůstu. Byl jsem čtyřnásobný mistr Československa v družstvech. Pak jsem skončil na dráze a dal jsem se na běhy mimo ni. Začal jsem trénovat žáky ve Vítkovicích, a když vznikaly sportovní atletické třídy v Porubě, působil jsem tam přes dvacet let jako trenér. Osobně se mi dařilo na dlouhých bězích, pětadvacet kilometrů za 1:23 hodiny, maraton za 2:27, stovku za 7:17, na dvanáctihodinovce jsem zvládl 146 kilometrů a na čtyřiadvacetihodinovce 251. Šestidenní jsem absolvoval s 838 uběhnutými kilometry, držím celkem pětadvacet národních rekordů na ultramaratonských distancích. Založil jsem Maraton Klub Seitl, jehož členové se mohou pochlubit také řadou úspěchů, patří k nim například pětinásobná česká maratonská mistryně Petra Pastorová.
Takže bylo pořádání maratonu v Ostravě logickým krokem?
Z mých 373 maratonů jich bylo v našem městě sice jen 21, ale běhat na, jak se říká, domácí trati má své kouzlo. Už ve dvaceti letech jsem měl na starosti občerstvení na Ostravském maratonu. Poté co Zidko, Haft, Konečný, Solansky chtěli tuto akci zrušit, řekl jsem si, že ji budu dělat dále já, a tak se i stalo. Ostravský maraton, jenž se dnes oficiálně nazývá RBP Ostrava City Marathon, organizuji již přes čtyřicet let, jsem jeho prezidentem. A v letošním ročníku se musím přiznat, že mám docela dost práce, ale i starostí z nové trati.
Můžete už uvést, jaká změna tedy na účastníky závodu čeká?
Velmi podstatná! Spojuje naši kulturní, sportovní i společenskou historii. Povede z Moravské Ostravy přes Vítkovice a Slezskou Ostravu. Jejím vytvořením ctíme odkaz na minulost a závodníky upozorňujeme na místa neodlučně spjatá s počátkem lehké atletiky v našem městě.
A co ještě RBP OCM nabídne, mohou závodit i méně vytrvalí?
Nejstarší silniční maraton v naší republice bude doplněný o kratší tratě: Půlmaraton, 10 km, minimaraton na 4,2 km a štafety v 6 lidech na 6 kilometrů. Příležitost si užít jedinečnou atmosféru tak dostane opravdu každý běžec nebo vyznavač aktivního způsobu života. Zázemí bude v novém City Campusu Ostravské Univerzity na Černé louce.
Jaká byla atmosféra při běhání kdysi a nyní?
Kdysi, když jsem běhal, jsem skoro nikoho nepotkával. Dokonce si někdo ukazoval na čelo, že jsem blázen. Když jsme se domluvili my, běžci, bylo nás pár. Dnes vidím spoustu lidí v běhu, z čehož mám samozřejmě radost. Líbí se mi, že se této aktivitě věnuje i čím dál, tím více žen. Ty kdysi neběhaly vůbec. Dříve ani nebylo tolik akcí a závodů, jako nyní. Jezdívali jsme vlakem, často den dopředu, znali jsme se, povídali si. Neměli jsme sice vybavení jako je dnes, v zimě jsme běhávali s novinami „Rudé právo“ pod tričkem, abychom nezmrzli, boty jsme měli jedny – zato jsme měli více času na trénink i závody. Jen v našem kraji v mé době běhalo pět maratonců na 42 195 metrů časy kolem dvou hodin a dvaceti minut. J se svým časem 2:27 jsem byl v republice pětatřicátý. Mé měsíční běžecké maximum bylo 1250 kilometrů. Vstával jsem ve tři hodiny ráno, abych běžel do práce, ze šichty jsem taky běhal, čímž jsem ušetřil čas. Dnes se říká, že je jiná doba, přibylo více sportů, lidé mají více možností. Vše se dozvídají ze sociálních sítí, na závod jezdí autem na poslední chvíli, a po nich hned domů. My neměli mobily ani sociální sítě a ušetřili více času na trénink!
Ostravská trasa plná slavné historie
0,1. km, startovní výstřel zazní v sobotu 10. září 2023 v 10 hodin v těsné blízkosti Národního divadla Moravskoslezského. To zahájilo svoji činnost přesně čtyři roky před Slezským marathonem, tedy 12. srpna 1919, Od samého počátku má i čtyři umělecké soubory – operu, operetu, činohru a balet.
0,5. km, co je pro Pražáka Václavské náměstí je pro Ostraváka náměstí Masarykovo. V rohu je stará radnice, která svou úlohu plnila do roku 1930. Pro běžce má ale tohle místo jiné kouzlo. Právě zde se konaly v letech 1923 až 1930 slavné štafetové běhy Napříč Ostravou. Důvod byl jasný – dostat lehkonohou atletiku do širšího povědomí obyvatel. Závod jednotlivců a tříčlenných družstev se konal na 2400 metrů dlouhém okruhu a soutěžilo se o pohár Látalův. Ten putoval po celé Moravě (Ostrava, Přerov, Brno, Zlín). Soutěž zanikla v roce 1930, kdy potřetí a natrvalo vyhráli do svého držení pohár borci z SK Baťa Zlín. Bohužel se nenašel další dárce poháru…
1,4. km, Komenského sady, právě zde běžci poznají, že Ostrava dávno není černá, ale zelená. Krásná rovinka a šumění řeky Ostravice. Po dalším kilometru následuje památník Rudé armády, která osvobodila Ostravu 30. dubna 1945. Otočka o 180° a běží se dále.
4. km, v těchto místech se probíhá pod Magistrátem města Ostravy přes Prokešovo náměstí, které je pojmenováno po významném starostovi Moravské Ostravy Janu Prokešovi (v letech 1918-1935).
5. km, vybíhá se na ulici 30. dubna, pro nás běžce je důležitý 5. kilometr, kde se před zaniklou restaurací „U koule“ v letech 1919 – 1920 pravidelně konaly jedny z prvních běhů v Ostravě. Tehdy se to tu však jmenovalo nám. Františka Sokola.
5,5. km, bude se křižovat Stodolní ulice (pokud vás tamní život vtáhne, už nepustí), trasa dále přes Frýdlantské mosty, které toužebně prosí o svoji revitalizaci a hlavní dopravní tepně – ulici 28. října.
7. km, po pravé straně je Dům kultury města Ostravy z roku 1961 postavený ve stylu socialistického realismu. Na konci roku 1922 tu stála první atletická dráha v Ostravě (i v širokém okolí) a padaly tady rekordy. V roce 1924 byla postavena krytá tribuna (projekt Antonín Schindler). Hřiště však nesloužilo pouze fotbalu a atletice. V zimní sezóně 1928/1929 se zde hrál před krytou tribunou také hokej. Tým kolem Viléma Rokyty tak položil základ dnešnímu HC Vítkovice. V místech, kde fungovalo první krematorium na Moravě otevřené v roce 1925 se zahýbá doleva na ulice Na jízdárně a Zelenou, ty dovedou na třídu 1. máje, jež je pro běžce zase zcela zásadní.
8. km, v okamžiku napojení na ulici 1. máje budou běžci pouze 300 metrů od míst, kde se konal první běžecký závod v Ostravě na čtyři kilometry. Stalo se tak 21. dubna 1919, na nejživější třídě Mariánských Hor byl tehdy úředně zastaven provoz a závodníci si za přítomnosti strážníka a živého zájmu četného obecenstva v tvrdé vozovce vykopávali krumpáčem startovní jamky. Když Antonín Podešva odstartoval z vojenské pušky závod, jeden bodrý havíř poznamenal: „Co su to za blozni, najprem še jakeši džuri nakopaju a potym od nich utečum“. Tehdy vyhrál Boleslav Moravec v čase 15:03 min.
9. km, nynější maraton se odkazuje na ten první Slezský marathon, který se běžel v roce 1923 z Opavy do Ostravy. Na startu stálo tehdy pouze sedmnáct borců a cíl závodu byl na ulici 1. máje, kde měla zázemí Průmyslová a živnostenská výstava. Maratonci proběhli mezi dvěma orientálními věžemi a podél záhonu doběhli před hudební pavilon.
9,5. km, městská část Vítkovice, zde je doupě Třech tygrů, svůj brloh mají v bývalém kině Mír. Právě tady pracoval v důchodu komunisty, a dříve i nacisty, perzekvovaný Antonín Záviš (1883-1965) – otec zakladatel ostravské atletiky a později starosta Sokolské župy Moravskoslezské. Byl to právě on, kdo inicioval vznik první „atletické dráhy“ pod Hulváckým kopcem. V nedaleké Lidické ulici se 21. dubna 1924 konal první ročník běhu Napříč Vítkovicemi. Na trati dlouhé 5800 metrů se nepřerušeně závodilo 25 ročníků a stopu tady zanechal i Emil Zátopek.
11,5. km, oddíl SSK Vítkovice vznikl v Ostravě v roce 1924 a díky skvělému vedení se postupně prodral do popředí mezi zdejšími atletickými kluby, časem se tu podařilo postavit nejmodernější atletický stadion u nás. Slavnostní otevření bylo plánováno na 1. května 1939, jenže přišla okupace Československa, a tedy i stadionu. Ten směli využívat jen Němci. Válku stadion přečkal bez větší újmy. Účastníci dnešního ostravského maratonu si dají kolečko na dráze, kde běhával Zlatou tretru známý americký atlet Usain Bolt.
15. km, Dolní oblast Vítkovic. Ostravské Hradčany, neskutečný živý skanzen kdysi velmi průmyslového města, důl, koksovna, vysoké pece, plynojem…
16. km, přeběh přes Ostravici po nově otevřené lávce od architekta Josefa Pleskota.
18.km, oběhnutí Slezsko-ostravského hradu ze 13. století a pokračování podél řeky Ostravice.
19. km, Karlův nemáme, ale máme most Miloše Sýkory. Ten stojí od roku 1914 a pojmenován je po soustružníkovi, který zde položil život 30 dubna.1945. Stalo se tak při záchraně nacisty podminovaného mostu, kteří chtěli zbrzdit postup Rudé armády. (tolik praví alespoň komunisty propagovaná legenda, historici jsou nicméně poněkud skeptičtější).
21. km, kampus Ostravské univerzity, nejnovější velká stavba ve městě, a kdo běží maraton, tak si výše uvedené zajímavosti vychutná ještě jednou!
Více o celé akci lze najít na webu: https://ostravacitymarathon.cz.
(nm)
