Skupina drobných pestře zbarvených ještěrek holaspisů létavých obývá v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava jedno z terárií v Pavilonu evoluce. Druhá skupina žije v chovatelském zázemí zoo, kde se i úspěšně rozmnožuje. Od začátku roku se zde podařilo odchovat devět mláďat této létající ještěrky.
Dospělý holaspis létavý (Holaspis guentheri) dorůstá délky do 13 cm, má dorzoventrálně zploštělé tělo od hlavy až po konec ocasu a jako jediný zástupce ještěrkovitých je schopný plachtit vzduchem. Uvádí se, že dokáže skokem a následným plachtěním překonat vzdálenost až 30 metrů. K letu není nijak přizpůsoben, ale váží pouhé dva gramy a jeho drobné kosti obsahují vzduchové kapsy, což mu napomáhá při leteckých manévrech. Tuto schopnost využívá zejména při úniku před nebezpečím, kdy dokáže blesku rychle přeplachtit z větve na větev, a „uletět“ tak predátorovi. Další vlastností, která ho chrání, je jeho zbarvení. Ocásek holaspisů je černý s tyrkysovými proužky, což nápadně připomíná zbarvení jedovatých stonožek.
Samice kladou vejce o velikosti asi 1 cm. Snůšku chovatelé přemísťují do inkubátoru a další odchov pak již probíhá odděleně od rodičů. Důvodem je skutečnost, že rodičovská péče u většiny plazů spočívá pouze v nakladení vajíček. Po vylíhnutí jsou plazí mláďata zcela samostatná, takže péči rodičů nevyžadují. Naopak by hrozilo, že by mohla být svými rodiči považována za kořist a tudíž pozřena. Inkubační doba u holaspisů trvá zhruba 65 dní, poté si malí holaspisové začnou prořezávat měkkou skořápku a pomalu vylezou ven. Mláďata po vylíhnutí měří 3-4 cm. Jejich potravu tvoří například octomilky nebo čerstvě vylíhlí cvrčci, dospělci se pak živí středně velkými cvrčky, malými sarančaty a jinými bezobratlými přiměřené velikosti.
Ve volné přírodě se holaspisi létaví vyskytují od západní Afriky až po Tanzánii a zatím nepatří k ohroženým druhům.
(ab)
