Dne 12. února 1809 se v Anglii narodil Charles Darwin, který je považován za otce evoluce. Na počest tohoto významného vědce se den jeho narození připomíná jako Darwinůw den, který je zároveň oslavou vědy jako takové a připomíná i důležitost vzájemné podpory a prolínání různých vědních oborů.
Věda a výzkum v Zoo Ostrava
Jedním z poslání moderních zoologických zahrad je vedle záchranných chovů ohrožených druhů zvířat a zapojování do ochrany přírody také vědecko-výzkumná činnost. Jedná se zejména o výzkumy etologické (věda o chování zvířat) a neinvazivní (sledují se přirozené projevy zvířat a nezasahuje se do nich). K výzkumným účelům se mohou využívat i vzorky ze zvířat (například srsti, paroží, v případě uhynulých zvířat i vzorky tkání apod.). Ve většině zoologických zahrad je výzkum realizován převážně jinými institucemi, ale existují i zoologické zahrady, které provádějí vlastní výzkumné projekty. A k nim se řadí i Zoo Ostrava. „V naší zoo se při výzkumných aktivitách zaměřujeme zejména na hrochy, jeleny, zebry a primáty. Mimo to spolupracujeme s univerzitami, výzkumnými ústavy, muzei a Akademií věd. Za posledních deset let, od kdy je tato činnost v naší zoo systematicky vykonávána, bylo publikováno již 18 studií v mezinárodních vědeckých časopisech,“ popisuje vědecký pracovník zoo Jan Pluháček.
Ochranářská evoluce Zoo Ostrava
Zoo Ostrava prošla, podobně jako mnohé další zoologické zahrady, za několik posledních desetiletí obrovským a stále se zrychlujícím vývojem (evolucí). Velký důraz je kladen hlavně na to, aby se co nejvíce respektovaly potřeby a přirozené projevy chovaných zvířat a podněcovalo se jejich přirozené chování. Tomu také odpovídá podoba chovatelských zařízení. I díky tomu se v zoo úspěšně rozmnožuje řada vzácných a ohrožených druhů. Zvířata v Zoo Ostrava a dalších moderních zoologických zahradách tak představují záložní, geneticky cenné populace pro případ, že by konkrétní živočišné druhy byly v přírodě vyhubeny. Tak se již několikrát stalo, a právě jen díky zvířatům odchovaným v zoo nedošlo k úplnému vymizení těchto druhů z naší planety.
Práce moderní zoo se ale nesoustředí jen na zvířata v jejím areálu. Několik posledních let Zoo Ostrava cíleně podporuje desítky ochranářských projektů a aktivit po celém světě. Právě ochrana zvířat v jejich přirozeném prostředí (tzv. in situ) je jedním z hlavních cílů moderních zoologických zahrad, který Zoo Ostrava bezesporu naplňuje, a naše zoo se tak stala jednou z předních ochranářských institucí.
Pavilon evoluce v Zoo Ostrava – koktejl evolučních zajímavostí
Pavilon evoluce v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava aktuálně obývá přes 400 zvířat v 38 druzích. Jedná se o zástupce různých živočišných skupin – od bezobratlých přes ryby, obojživelníky a plazy až po ptáky a savce. Společné mají to, že jsou z pohledu evoluce něčím zajímaví, jedineční. Moderní chovatelsko-expoziční zařízení bylo otevřeno v dubnu 2015. Vzniklo přebudováním původního pavilonu vodních ptáků z roku 1986.
Pavilon evoluce obývají druhy vyskytující se v deštných lesích západní Afriky. Jsou mezi nimi savci (3 druhy), ptáci (7 druhů), plazi (6 druhů), obojživelníci (2 druhy), nozdratí (1 druh), paprskoploutvé ryby (12 druhů), ale také zástupci bezobratlých živočichů (7 druhů). Atmosféru deštného lesa podtrhuje i bohatá výsadba rostlin, zurčící vodopád a jezírko o objemu 30 000 l. Některé obyvatele pavilonu zachycuje video. Evoluční souvislosti a zajímavosti o chovaných zvířatech prezentuje řada interaktivních vzdělávacích prvků. Nechybí ani kostra šimpanze, model Lucy (včetně modelu její kostry) – nejznámějšího raného hominida Australopithecus afarensis, model latimérie podivné, bahníka západoafrického, pravážky, ďasa mořského, luskouna, žraloka límcového nebo ukázky sbírek jedinečných brouků, motýlů a plžů západní Afriky.
Evoluce je dlouhodobý proces měnící živé organismy, při němž vznikají nové druhy a zanikají staré. Tento proces probíhá pomalu a neustále. Pokud je nějaká vlastnost výhodná pro přežití nebo rozmnožení jedince, je předána potomkům a časem se upevňuje. Adaptace (účelné vlastnosti) se projevují velmi zvolna během mnoha generací (např. latimérie se za posledních 65 milionů let změnily jen nepatrně). Dle Darwina adaptace vznikají působením tzv. přirozeného (přírodního) výběru.
Přirozený výběr: Během svého života zplodí rodiče větší počet mláďat. Část se jich nedožije dospělosti nebo se nerozmnoží (uhynou v důsledku nemoci nebo predace). Jednotlivá mláďata nejsou identická – dospělosti (a reprodukce) se dožijí ta, která mají lepší vlastnosti (jsou silnější, rychlejší, odolnější vůči nemocem…). Vlastnosti organismů se dědí z rodiče na potomka – silnější jedinci budou mít pravděpodobně také silnější potomky.
(ab)
