Základní školu Pianetu v Bohumíně, která ve školním roce 2016/2017 jako první Montessori škola v tomto regionu zahájila také výuku druhého stupně, letos opustí již druhý ročník deváťáků. Po příjímacích zkouškách na střední školy je navíc jasné, že se všichni žáci této alternativní školy dostanou tam, kam si přejí.
„Těší nás, že všech 11 našich dětí, které se hlásily na střední odborné školy a gymnázia, absolvovalo přijímačky se skvělými výsledky a třetina z nich se umístila na předních místech, patří jim velká gratulace. Stejně jako třem žákům, kteří se hlásili na 6letá gymnázia a všichni se umístili do desátého místa,“ komentuje úspěšnost žáků této bohumínské školy její ředitelka Petra Nováková a dodává, že s podobnými úspěchy odcházeli ze školy i loňští deváťáci. Ti dnes již mohou srovnávat léta strávená v alternativní Montessori škole, která je založena na přirozeném rozvoji dětí, s výukou na středních školách. A jak je z jejich reakcí znát, problematika přechodu ze slovního hodnocení ke známkám vůbec není tím největším rozdílem, jak si mnozí možná myslí.
„Asi nejtěžší bylo pro mě si zvyknout na množství lidí, které každý den ve škole potkávám a na fakt, že jsem mezi nimi zcela anonymní. Těžce zvládám i to, že mám potřebu dělat věci poctivě, i když to není vždy potřeba. Zvláštní mi přijde také přístup některých mých spolužáků a učitelů ke vzdělávání, přestože jsou na gymnáziu. Jinak jsem si nemusela na nic neobvyklého zvykat. I když to, že mám každou hodinu v jiné učebně a trávím přestávku jejím hledáním, není právě jednoduché. Za to ale může spíše to, že jsem teď osm měsíců do školy kvůli pandemii nechodila,“ popisuje své poznatky z přechodu z alternativní školy na gymnázium šestnáctiletá Klárka, která Montessori základy využívá i na střední škole. „Když se potřebuji něco naučit nazpaměť, jedu podle Montessori pomůcek. Buď si je vyrobím nebo půjčím ze školy,“ vysvětluje tato na první pohled velmi samostatná dívka a dodává: „Vnímám také to, že je pro mě lehčí komunikovat s učitelem než pro ostatní. Snazší a samozřejmější. Když se učitel na něco zeptá, odpovím bez problémů. Ostatní vždy mlčí, i když znají odpověď. A platí to i při otázkách. Nebo třeba když měl vlak zpoždění, tak spolužáci z vlaku chtěli raději omluvit celou hodinu, než by učiteli měli vysvětlit důvod, proč přišli pozdě.“
Podobně to vnímá i její bývalý spolužák z Pianety Vojta. „Taky si nemohu zvyknout na to množství lidí a učitelů na gymnáziu a vadí mi i desetiminutové přestávky po každé hodině, během nichž se nestihnu ani najíst. Vůbec nejtěžší je však pro mě sedět osm hodin denně na jednom místě, na Montessori jsme měli více volnosti v pohybu. Studuji jazykové gymnázium a máme mnoho dobrovolných úkolů, překvapuje mě, že jsem jeden z mála, kdo je poctivě plní. Co mi naopak hodně pomáhá je fakt, že z Montessori jsem zvyklý dělat prezentace, nestydím se mluvit před třídou, umím pracovat s programy, a to vše se mi teď hodí.“
Fakt, že loňští i letošní deváťáci bohumínské ZŠ Pianeta se bez problémů dostali na gymnázia i další typy středních škol zaměřených humanitně nebo umělecky, svědčí o tom, že přechod z Montessori na střední školy není až tak náročný, jak by se mohlo zdát…
„Osobně si myslím, že mnohem těžší je přechod z běžné školy do Montessori. Přestože si zakládáme na přirozeném rozvoji našich žáků a všem umožňujeme postupovat vpřed svým vlastním tempem, klademe velký důraz na jejich samostatnost a zodpovědnost vůči sobě i svému okolí. Necháváme je, ať na mnohé věci přijdou sami přesně v duchu Montessori: Pomoz mi, abych myslel sám. Od první třídy žáky učíme poznávat vše prostřednictvím pomůcek a velkých příběhů. Výuku propojujeme s realitou – necháváme děti naplánovat výlet, spočítat náklady, nakoupit, uvařit, a přitom si zopakovat kosmickou, matematiku a další,“ dodává Petra Nováková, ředitelka školy, která má nyní ve třech trojročích celkem 81 žáků a zájem o tuto školu je opravdu velký.
„Nikdy nepomáhejte dítěti s úkolem, při kterém cítí, že může uspět.“
Maria Montessori
(ab)
