Dechberoucí umělecká instalace, jež dle návrhu významné české výtvarnice a sochařky Eriky Bornové, dcery ilustrátora Adolfa Borna, vznikla v dílnách Národního divadla moravskoslezského, významně proměnila vánoční podobu Prokešova náměstí. Cílem nové podoby prostranství před budovou magistrátu bylo rozšíření pestrosti programové nabídky Vánoc a záměr nabídnout prostor pro jejich moderní umělecké pojetí. Některými obdivovaný, jinými kritizovaný, i takový je Velký dar – úhel pohledu, jehož autorka šla do spolupráce s rozhodnutím věnovat svůj honorář ostravskému Mobilnímu hospici Ondrášek.
Umělecká instalace, jež doslova dostála svému názvu. O máločem jiném se v Ostravě teď mluví tak intenzivně a s takovým zaujetím, jako o ní. Každý na ni má názor, každý svůj pohled. Na délku i šířku měří jedenáct a na výšku zhruba deset metrů. V rámci letošních Ostravských Vánoc je na Prokešově náměstí k vidění od 24. listopadu 2021 do 6. ledna 2022 a kolemjdoucí ji rozhodně nepřehlédnou. „V minulých letech bylo tradičně Prokešovo i Masarykovo náměstí doplněné umělým Vánočním stromem a standardní světlenou výzdobou. Obsahově i vizuálně se překrývaly. Naši cílem bylo pestrost nabídky rozšířit. Pro tradiční pojetí Vánoc jsme se rozhodli v rámci Masarykova náměstí, které rozzářil desetimetrový a tentokrát živý smrk, ale na Prokešově náměstí jsme chtěli přinést alternativní řešení, a proto jsme zvolili formu umělecké instalace,“ vysvětluje náměstkyně primátora Zuzana Bajgarová. Že je Ostrava umělecky progresivním městem, dokazuje například v oblasti architektury již posledních několik let. V uměleckých kruzích má pak své místo například díky místní Galerii Plato, Galerii výtvarného umění Ostrava či festivalu Kukačka.
Moderní umělecká instalace s vánočně – zimní tématikou vznikla dle návrhu výtvarnice a sochařky Eriky Bornové, která při tvorbě návrhu přemýšlela nad Prokešovým náměstím jako celkem: „Náměstí má už jasně dané parametry díky soše Ikara. Aby umělecký záměr dával smysl, potřebovala jsem vytvořit dominantní centrální instalaci. Dovolila jsem si tak na měsíc tradiční kašnu ukrýt přímo do nitra Velkého daru,“. upřesňuje autorka návrhu Erika Bornová. Instalace má veřejnost vrátit do dětství, kdy se vše okolo zdálo být obrovské. Zároveň její tři hlavní části tvoří tři základní atributy Vánoc. „Jedná se o velký dar, ve kterém se něco skrývá a my jsme nedočkaví až ho rozbalíme, sáňky odkazují přímo na Vánoce, které děti i my dospělí máme spojené se sněhem a jízdou na saních. Sáně navíc přivážejí vánoční kouli – ozdobu, kterou rodiče zdobí stromky,“ doplňuje Bornová, která se navíc již před samotnou realizací projektu rozhodla svůj honorář za návrh instalace věnovat ostravskému Mobilnímu hospicu Ondrášek. „Původně jsme paní Bornovou oslovili s žádostí o obrázek do naší vánoční akce
Tržiště radosti, o to víc nás překvapilo, když nám na začátku listopadu zavolala, že se rozhodla našemu hospicu darovat celý honorář za toto dílo,“ říká Martina Dunděrová z Ondrášku. Částku 130 tisíc korun tak použijí na péči o nevyléčitelně nemocné dospělé i dětské klienty. „Tento velkorysý dar nám pokryje náklady na péči o dva nemocné pacienty,“ doplňuje Dunděrová.
Obrovskou výzvou pro realizaci návrhu byla samotná výroba instalace. Díky prostorové i technologické náročnosti ji nakonec realizoval tým dílen Národního divadla moravskoslezského, který disponuje nejen potřebným vybavením, ale má cenné zkušenosti z výroby kulis pro řadu divadelních představení. „Možná jsme jediní v širém okolí, kteří takto rozměrnou instalaci, jež vyžaduje spolupráci několika profesí od zámečníků, truhlářů, malířů, čalouníků až po kašéry, dokáží vytvořit,“ vysvětluje David Bazika, scénograf a šéf výpravy Národního divadla moravskoslezského a architekt Velkého daru. Výroba sama o sobě kladla vysoké nároky na materiál, jelikož se jedná o rozměrnou, bezmála 15 ti tunovou instalaci, která je navíc umístěna ve venkovním prostředí, jež na ni působí. „Voda, vítr, sníh, mráz – to je něco, co při výrobě pro jeviště neřešíme, takže v návrhové části jsme nejvíce času strávili koordinací s úvahami o váze, statice konstrukce, odolnosti povrchu a systému montáže tak, aby celé dílo ve výsledku působilo jednolitě a výtvarně působivě,“ uzavírá Bazika. Největší výzvou však byla výroba vánoční koule, kterou museli kvůli průměru 3,5 metru vyrábět v garáži pro nákladní auta. Její převoz a umístění na kovové saně pak muselo zajistit nákladní auto s hydraulickou rukou.
Nová podoba Prokešova náměstí bezesporu budí emoce. Nezbývá než se přijít podívat a udělat si na Velký dar názor svým vlastním úhlem pohledu.
(ab)
