Areál Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava je už nějakou dobu zahalen do bílého hávu. Rostliny podél návštěvnických tras i v prostoru Velkého ostravského lesa setrvávají v zimní hibernaci.
Ne všude ale panuje u rostlin takový klid. V pěstebních sklenících to naopak bují, některé rostliny právě teď kvetou, na jiných dozrávají plody, některé zvládnou obojí najednou. Nápadnou plodící rostlinou v tomto období je například banánovník.
Některé rostliny vypadají v zimním období jako mrtvé, ale samozřejmě nejsou. Listnaté stromy v našem podnebném pásu na zimu ztrácejí listy, aby omezily výpar vody. Kvůli chybějícímu zelenému barvivu v listech neprobíhá ani fotosyntéza. Živiny k základnímu metabolismu čerpají ze zásobních pletiv. Naproti tomu jehličnany, kromě modřínu, mají listy v podobě jehlic po celý rok. Díky jejich tuhému povrchu je odpar vody podstatně nižší.
Naopak v pěstebních sklenících v dendrologickém zázemí zoo, které jsou během hlavní návštěvnické sezóny vyhledávaným cílem díky komentovaným prohlídkám, panují příjemné subtropické podmínky. To vyhovuje rostlinám, které zde rostou a také plodí. Jednoznačnou dominantou je v tomto čase banánovník (Musa) s nápadným květem a dorůstajícími plody. Je to největší bylina na světě – některé druhy dorůstají až 16 metrů! Veškerá nadzemní část rostliny vyrůstá z jednoduché cibule. Výška a mohutnost banánovníku vede většinu lidí k tomu, že jej chybně označují za strom. To, co vypadá jako kmen, je ale nepravý stonek (tzv. pseudostem) tvořený stočenými částmi listů.
Původní domovinou banánovníku je jižní a jihovýchodní Asie, odkud se rozšířil dál do tropických a subtropických oblastí. Nové archeologické nálezy předpokládají pěstování banánovníku v rozmezí od zhruba 8000 do 5000 před naším letopočtem. Kolem roku 327 před n. l. ho Alexandr Veliký přinesl do Středomoří. První písemná zmínka o banánech se nachází v buddhistických textech. Okolo roku 650 n. l. islámští dobyvatelé dovezli banány do Palestiny, odkud je arabští kupci poté rozšířili po většině území Afriky. Do Ameriky se dostal pravděpodobně díky kolonizátorům kolem roku 1516. V 19. století byli největšími pěstiteli a šiřiteli banánů Angličané, kteří zakládali banánové plantáže ve svých četných koloniích.
Banánovník je dnes rozšířen ve všech končinách subtropického a tropického pásma. Kvete až tehdy, když vytvoří 50–60 listů a zhrubne mu „kmen“. Listy postupně dorůstají, a naopak zespodu postupně usychají. Plody banánovníku rostou v trsech a mohou vážit až 60 kg. Konzumují se syrové, vařené, pečené či sušené.
Zpracovávají se na mouku, suší a praží na chipsy, drtí a melou se na prášek do nápojů. Banán se přidává do hlavních jídel, příloh anebo vystupuje samotný jako hlavní chod. V pěstebních sklenících ostravské zoologické zahrady se banánové plody objevují průběžně v závislosti na vnějších i vnitřních klimatických podmínkách, tj. na slunečním záření, teplotě i vlhkosti. Bývají oblíbené při ochutnávkách, které jsou součástí komentovaných prohlídek.
(nm)
