Drama Antona Pavloviče Čechova (1860–1904) VIŠŇOVÝ SAD se vrací na jeviště Národního divadla moravskoslezského ve čtvrtém nastudování po více než 50 letech od posledního uvedení. Premiéra bude v sobotu 26. března v Divadle Antonína Dvořáka. Režie se ujal umělecký šéf souboru činohry NDM Vojtěch Štěpánek a do hlavní role majitelky panství Raněvské obsadil Renátu Klemensovou.
Poslední Čechovovo drama patří k vůbec nejhranějším dílům klasického světového repertoáru. Vzniklo v roce 1903, o rok později mělo premiéru ve slavném moskevském divadle MCHAT. Sám autor označil dílo za komedii, ale jde spíše o tragikomické drama o zániku nižší ruské šlechty, o krizi tradičních hodnot; o rozmachu nové, podnikatelské třídy – moderní, dravé a povrchní.
Příběh začíná návratem majitelky panství Ljubov Andrejevny Raněvské z pětiletého pobytu v Paříži. Vrací se domů, ale místo prosperujícího panství nachází zadluženou usedlost těsně před dražbou. Raněvská je vystavena nejen stínům minulosti, ale především není schopna se vyrovnat s nutností změny, se zánikem aristokratického uspořádání světa a nástupem nových pořádků. „Text je tedy široce rozkročen mezi letorou starobylého panství v rozkvetlém jarním sadu a tesknou nostalgií zániku jedné epochy. Každé místo na sebe váže své vzpomínky. Mezi zdmi domu, mezi stoletými skříněmi a vybledlými tapetami bloudí zjevení zesnulých rodinných příslušníků, to se zjevuje minulost, před kterou nelze utéct. Autor přináší zprávu o stavu společnosti, kdy staré uspořádání světa aristokratického pozvolna zaniká stejně jako starý sad, který už málo plodí. Na místo starých domů, přežitých manýr i stařičkých višňových stromů se už tlačí výhonky nové generace chatařů, idealistů a budovatelů,“ přibližuje dramaturg Pavel Gejguš.
Renáta Klemensová se rolí Raněvské rozloučí se stálým angažmá v činohře NDM (byla zde od roku 2004). V příští sezóně se stane už podruhé členkou souboru Komorní scény Aréna, u nás bude hostovat. Ve Višňovém sadu už ale Renáta Klemensová před lety hrála, a to Varju, nevlastní dceru Raněvské. Bylo to právě v inscenaci Arény v režii Oxany Meleškiny-Smilkové (premiéra byla v září 1996 a R. Klemensová tehdy nastoupila do angažmá v Aréně). Už tehdy si prý ale myslela i na Raněvskou, i když dnes bere roli spíše jako protiúkol. „Raněvská je hodně o útěcích. Vždycky, když se navrší nějaké problémy, tak z toho uteče. Já taková nejsem. Strašně nerada věci vzdávám. Mám pocit, že Raněvská i z rozhovoru okamžitě uteče, jenom co se začne o problémech mluvit. Takže bude zajímavé najít si k ní cestu,“ řekla v rozhovoru pro časopis NDM.
Představitele nastupující podnikatelské generace Lopachina hraje Martin Dědoch, dcery Raněvské Aneta Klimešová (Varju) a Sára Erlebachová (Aňu). Bratra Raněvské Gajeva ztvárnil František Večeřa, lehce přidrzlou panskou Duňašu Kamila Janovičová, studenta Trofimova Vít Roleček. Dále diváci uvidí Vladimíra Čapku, Stanislava Šárského, Annu Cónovou / Marii Logojdovou, Roberta Fintu a Petra Housku.
Režie Vojtěch Štěpánek, scénu vytvořil Milan David, kostýmy Hana Knotková. Hrajeme v překladu Leoše Suchařípy.
Anton Pavlovič Čechov zemřel mladý – jen půl roku po premiéře Višňového sadu. Dlouhodobě trpěl tuberkulózou. Jeho dramata Ivanov, Strýček Váňa, Tři sestry, Racek i Višňový sad patří do zlatého fondu světové dramatiky a stále také k tzv. povinné četbě. V Národním divadle moravskoslezském byl Višňový sad poprvé uveden v roce 1925 a poté ještě ve dvou nastudováních (1954, 1969). V roce 1947 jej ostravští diváci viděli v Národním domě (dnes naše Divadlo Jiřího Myrona) v pohostinském vystoupení divadla MCHAT. Inscenace Višňového sadu v Ostravě podrobněji na www.divadelniarchiv.cz.
(ab)
