Voliéra La Pampa je největší průchozí voliérou v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava. Návštěvníci zde mohou z bezprostřední blízkosti vidět několik zástupců jihoamerických ptáků a také jeden druh savce. Voliéra je v provozu třetím rokem a některé druhy zde již vyvedly mláďata. Aktuálně jsou zde k vidění malé ostralky žlutozobé.
Voliéra La Pampa je v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava součástí chovatelsko-expozičního zařízení Jižní Amerika, které bylo otevřeno v roce 2020. Voliéru obývá několik druhů zvířat vyskytujících se v Jižní Americe v provincii La Pampa v centrální Argentině, podle níž dostala nová voliéra své jméno. Většina druhů je zde chována v párech či chovných skupinách, takže není překvapením, že se zde někteří obyvatelé už začali rozmnožovat. Z ptáků už druhým rokem vyvedly mláďata ostralky žlutozobé. Malá kachňata hned po vylíhnutí opouštějí hnízdo, jsou porostlá prachovým peřím a v doprovodu rodičů jsou nejčastěji k vidění na hladině jezírka. Podruhé zahnízdil také jeden z párů ibisů šedokřídlých. V loňském roce vyvedl úspěšně jedno mládě, letos zatím ještě sedí na snůšce, ale chovatelé doufají, že i letošní hnízdění bude úspěšné. Poprvé ve voliéře zahnízdil pár kardinálovců zelených. Tito nejvzácnější obyvatelé voliéry si hnízdo postavili v části, která není pro návštěvníky přístupná. Dne 11. května se vylíhla čtyři mláďata, která jsou holá a slepá a několik týdnů zcela závislá na péči rodičů. Pravidelně se zde rozmnožují i jediní zástupci savců – morčata divoká.
Kardinálovec zelený (Gubernatrix cristata) byl rozšířen v suchých travnatých a křovinatých porostech a otevřených lesích v Argentině, Uruguayi, jižní Brazílii a na jihu Paraguaye. Zdržuje se většinou v párech nebo menších skupinkách. Do hnízda v houštinách snáší samice v listopadu 3–5 vajec, na kterých sedí asi 15 dní. V současné době je velikost divoké populace odhadována na pouhých 1000–2000 dospělých jedinců a v Červeném seznamu je řazen do kategorie ohrožený druh (Endangered). Zoo Ostrava je od roku 2020 zapojena do ochrany kardinálovců zelených i v jejich domovině (in situ) – společně se svými návštěvníky podporuje aktivity nadace Fundación Temaikèn na záchranu tohoto pěvce, a to prostřednictvím programu Tři koruny ze vstupu.
Ostralka žlutozobá (Anas georgica spinicauda) je štíhlá plovavá kachna. Typická jsou pro ni prodloužená ocasní pera. Ostralka žlutozobá má žlutý zobák s černým pruhem uprostřed. Žije v mokřadech od horských jezer po nížinné řeky a jezera i v pobřežních vodách. Jsou popsány tři poddruhy. U nás chovaný poddruh je nejrozšířenější (vyskytuje se v jižní Kolumbii, Peru, Brazílii, Bolívii, Chile, Argentině, Paraguayi, Uruguayi a na Falklandských ostrovech), další obývá pouze Jižní Georgii a třetí, který se vyskytoval ve střední Kolumbii, se považuje za vyhubený od 50. let 20. století.
Ibis šedokřídlý (Theristicus melanopis) obývá otevřené krajiny jako jsou louky, pastviny a pole, ale také bažinatá údolí a pahorkovitá vřesoviště podél jezerních a říčních okrajů. Vyskytuje se v jižní Argentině, jižním a středním Chile a západním Peru. Jižní populace z Chile a Argentiny během zimního období migrují do pamp v severní Argentině, populace v Peru je stálá. Nejčastěji tvoří hejna čítající 3-12 ptáků, ale hnízdí v koloniích o 10-50 párech. Ke stavbě hnízda páry používají suché větve, trávu a rákosí. Živí se hmyzem, červy, žábami a hlodavci.
Foto: autoři Monika Vlčková a Renata Halfarová.
(ab)
