Komedii Toma Stopparda (1937) BOUŘLIVÁ PLAVBA uvede činohra Národního divadla moravskoslezského v premiéře v sobotu 17. září.
„Na jeviště Divadla Antonína Dvořáka vracíme britskou konverzačku, opepřenou montypythonovským humorem! Na palubu zaoceánského parníku nasedají úspěšní autoři operet Turai a Gal, skladatel Adam, herci Nataša a René. Mají jen pár dnů na to, aby dopsali a nazkoušeli nejnovější hru. Jak se ale záhy ukazuje, autoři z ní nenapsali ještě ani řádek. Přípravy na premiéru více než bouřlivé moře narušují bouřlivé vztahy. A často taky stevard Dvorníček, který sice o práci na lodi a o lodi samotné neví nic a je značně ujetý, ale je taky tak trochu génius,“ přibližuje zápletku režisér Vojtěch Štěpánek.
Stoppard si utahuje z operetních klišé a psaní divadelních textů vůbec, dělá si legraci z jejich autorů. Komedie je plná jiskřivého vtipu, veselých slovních hříček a trefných výroků o povaze lásky a života! Stoppardův humor si bere na paškál nesnesitelná ega, sexuální napětí v inscenačním týmu i absurditu laciných scénářů a vynalézavým způsobem si pohrává s různými fetiši, s jídlem i s výstřednostmi, kterými dokáží vládnout jen herci.
„Stoppard je mistrem slova a píše o tom, co zná a co miluje: o divadle. Rád obohacuje staré žánry o nové prvky, což činí jeho dílo jedinečným, novým a výstředním. Chce v publiku nové reakce na staré a opotřebované ‚materiály‘. I Bouřlivá plavba je zčásti volnou adaptací komedie Hra na zámku maďarského dramatika Ference Molnára, zčásti hudební komedií, zčásti fraškou a zčásti metadivadelním zkoumáním reality a fikce,“ rozvedl dramaturg Norbert Závodský.
„Někteří kritici Stoppardovi v minulosti vyčítali, že zbavuje divadlo jeho vážnosti. Ve skutečnosti je ono odmítání vážnosti divadla a neustálé zdůrazňování teatrálnosti charakteristickým znakem jeho tvorby i osobnosti. A zdá se, že mu to nijak nevadí, o čemž svědčí jeho odzbrojující odpověď v jednom ze starších rozhovorů: ‚Je pro mě velmi obtížné odmítnout nabídku napsat vodní balet pro delfíny nebo hru pro motorkáře na okraji zdi smrti…‘“ přibližuje Norbert Závodský.
Hrají Martin Dědoch (Turai), Robert Finta (Gal), Vít Roleček (Adam), Petra Kocmanová (Nataša), Jan Fišar (René) a František Večeřa (Dvorníček).
Překlad Šimon Dominik, režie Vojtěch Štěpánek. Hrajeme na scéně Michala Syrového a v kostýmech Marcely Lysáčkové. Hudba Michal Sedláček, písňové texty Hanuš Bor.
TOM STOPPARD se narodil do židovské rodiny ve Zlíně 3. července roku 1937 jako Tomáš Sträussler, jeho otec byl lékařem Baťovy nemocnice ve Zlíně. Roku 1939 prchla rodina před nacisty do Singapuru, kde měla pobočku Baťova firma. Otec poté jako dobrovolník britské armády zahynul na lodi. Tomáš se s bratrem a matkou přestěhoval do Indie, kde děti dostaly anglické vzdělání. Po skončení války se Tomášovým otčímem stal britský důstojník Kenneth Stoppard, po kterém tedy získal své nové příjmení, a celá rodina se přesunula do Anglie, kde Tom Stoppard trvale žije a pracuje.
Od svých sedmnácti let pracoval Tom Stoppard jako novinář a divadelní kritik v Bristolu, od 60. let psal divadelní hry, později také scénáře pro televizi, rozhlas i pro film. První divadelní hra, kterou na sebe talentovaný dramatik upozornil, byla parafráze na hamletovské téma Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Hra je originálním pohledem na původní Shakespearovu látku a autor s ní v roce 1966 zaujal na divadelním Edinburském festivalu. V roce 1990 hru přepracoval na filmový scénář a jako režisér vydařený snímek také natočil. Do hlavních rolí obsadil Garyho Oldmana a Tima Rotha.
Pravděpodobně největší věhlas přinesla Stoppardovi jeho hra Zamilovaný Shakespeare (v originále Shakespeare in Love). Hrála se s úspěchem po celém světě a také v řadě českých divadel. U nás v NDM měla premiéru v roce 2017 v režii Radovana Lipuse. Zamilovaný Shakespeare se v roce 1998 dočkal filmového zpracování v režii Johna Maddena; Stoppard napsal spolu s Marcem Normanem scénář a získali sošku Oscara (film má celkem sedm Oscarů).
O osud své rodné země se Stoppard vždy zajímal a podporoval v 70. letech například československý disent. V roce 1977 navštívil Prahu na podporu iniciativy Charty 77 a setkal se s Václavem Havlem. Poté přijel až v roce 1998, navštívil mj. svůj rodný dům. V roce 2007 přijal pozvání Národního divadla na premiéru své hry a převzal čestný doktorát Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Stoppard je nositelem Řádu britského impéria a roku 1997 byl pasován královnou Alžbětou II. do rytířského stavu a získal titul sir.
(ab)
