Jak po dvou letech, kdy nás omezovala protiepidemická opatření, naložit se svým životem? Jak jej žít dobře? A který návod je ten pravý? Výsledkem těchto otázek je mezinárodní výstava Optimalizované bajky o dobrém životě, kterou ostravská městská galerie PLATO zahajuje 21. září 2022 od 18 hodin svou činnost v budově bývalých jatek. Prostřednictvím děl patnácti umělkyň a umělců různých generací nabízí návštěvníkům prostor k intenzivnímu zážitku a zamyšlení se nad otázkou: Co to vlastně je dobrý život a jak jej máme vést?
„Filtrem, který návštěvníkovi nabízíme jako určitou pomůcku, je žánr bajky. Zdánlivě opomíjený a zanedbávaný, avšak pro rozumění tomu, co se dnes děje v umění, klíčový. Bajka je krátký literární útvar, v němž obvykle zvířata myslí a jednají jako lidé. Ale nejen to, jako subjekty tu vystupují i přírodní živly, jednotlivé části těla a dochází v nich zcela přirozeně k mezidruhové interakci,“ objasňuje Marek Pokorný. Naráží tak na snahu vyrovnat se prostřednictvím výstavy s původní funkcí nové budovy PLATO. V Evropě je bajka pevně spojena s postavou Ezopa, v klasické literatuře pak s literární bravurou Jeana de La Fontaine. Na jedné straně se jedná o žánr emancipační i podvratný, s velkou mírou dvojznačnosti, na straně druhé, zejména ve školním či zjednodušeně obrozeneckém pojetí, jde o vyprávění, které trochu mechanicky poučuje a poskytuje návody pro dobrý život, obvykle ve snaze vnutit čtenáři ctnosti a hodnoty daného společenského řádu.
Životní osudy původem polsko-britské umělkyně Franciszky Themerson (1907–1988) poznamenala druhá světová válka, aniž by však z jejího díla vymizela radostná nadsázka a chuť experimentovat nejen s malbou, ale také filmovým obrazem, ilustracemi a divadelní výpravou. Jedno z vystavených děl, filmová bajka Dobrodružství dobrého člověka, kterou v roce 1937 natočila se svým manželem Stefanem, dnes už patří ke klasice světové kinematografie. Soubor masek, jež Themerson navrhla pro první uvedení Krále Ubu Alfreda Jarryho v roce 1951 na britských ostrovech, zapůjčilo galerii PLATO Muzeum umění v Lodži. Uhrančivé filmové obrazy dvou videoprojekcí – Tourneur a Kentaur – německo-íránské umělkyně Yaldy Afsah (*1983) zkoumají dvojznačnost vztahu člověka ke zvířatům, zatímco organické sochy/objekty polské umělkyně Agaty Ingarden (*1994) lze chápat jako komentář k nejednoznačným vztahům mezi přírodou a technologií v epoše, kdy poprvé vývoj naší planety jako celku zásadně ovlivňují lidské aktivity. Animované postavy v životní velikosti Özgüra Kara (*1992) diváka vyzývají k alespoň chvilkovému zamyšlení nad tématem, které je dnes všudypřítomné a pro dobrý život tak zásadní – smrtí. Jana Želibská (*1941) od 60. let ve svých instalacích, fotografiích a akcích zkoumá vzájemné působení obrazu i skutečnosti ženského těla a kulturní podmíněnost našich představ. Díla zapůjčená Slovenskou národní galerií a umělkyní představují po mnoha letech českému divákovi reprezentativní ukázku tvorby jedné z největších postav poválečného umění na Slovensku.
Výstavu doprovází brožura s úvodním texty kurátorů, krátkými rozhovory s umělci a seznamem vystavených uměleckých děl. V rámci výstavy vydává PLATO ve spolupráci s nakladatelstvím Fra knížku poetických reflexí Noc libanonské malířky a spisovatelky Etel Adnan (1925–2021). Díky překladu Martina Pokorného tak máme k dispozici první českou ukázku z literárního odkazu umělkyně mezinárodně doceněné až v posledních letech života.
(ab)
