Před čtvrteční premiérou muzikálu Sweeney Todd: Ďábelský lazebník z Fleet Street zveme ještě na vernisáž výstavy věnované první dámě ostravské činohry 20. století TÁNI HODANOVÉ (1892 -1982). Bez nadsázky ji lze označit královnu ostravské činohry. Divadlo, to byl její život! Bravurně zahrála především silné ženské osobnosti – na kontě má více než 400 rolí. Do našeho divadla nastoupila už v jeho první sezóně 1919/1920 a zůstala mu věrná téměř 55 let. Naposledy ji diváci viděli na jevišti v roce 1975.
Po Táni Hodanové je v této sezóně pojmenován slavnostní sál v Divadle Jiřího Myrona a malou výstavu k její poctě otevřeme právě tam ve čtvrtek 2.2. v 17.00.
Slavnostní sál v patře DJM vznikl díky velké rekonstrukci komplexu v letech 2017-2018 – divadlo jej otevřelo v den stého výročí vzniku samostatného československého státu (28.10.2018) a využívá jej ke společenským setkáním a mimořádným projektům, konají se v něm ale také koncerty agentury Presto a jiné akce. Pro každou sezónu pak sál dostává jméno výrazné osobnosti spojené z historií Národního divadla moravskoslezského. Jako první to bylo jméno Edmunda Palkovského – velkého vlastence, advokáta, který byl jedním z hlavních iniciátorů a sponzorů stavby Národního domu (dnes Divadlo Jiřího Myrona) na konci 19. století a hybatelem české kultury na Ostravsku až do konce prvních tří desetiletí 20. století. Sál už nesl i jméno baviče, komika a operetního umělce Josefa Kobra nebo Karla Küglera – renesanční osobnosti, působící v tehdejším NDMS mezi světovými válkami (byl to operní pěvec, režisér, překladatel operních i operetních libret a scénograf).
Zdroj: Archiv NDM, Ostravský divadelní archiv
TÁŇA HODANOVÁ
(* 22. srpna 1892 Strakonice – † 4. června 1982 Ostrava)
První dáma ostravské činohry, jak bývá Táňa Hodanová často označována, nastoupila do Ostravy už v první sezóně existence Národního divadla moravskoslezského 1919/1920. Na ostravské divadelní scéně působila více než půl století, během kterého zde ztvárnila přes 400 činoherních rolí rozmanitých charakterů a žánrů, a po celou dobu patřila k předním členům a uměleckým oporám divadla.
Původně vystudovala učitelský ústav v Plzni, ale už po prvních zkušenostech s ochotnickým divadlem ji divadelní svět okouzlil natolik, že se začala soukromě připravovat na hereckou dráhu u Jaroslava Puldy a následně u Otýlie Beníškové, která jí také vštípila celoživotní lásku k poezii a mluvenému slovu. Proti otcově vůli, který chtěl mít z dcery učitelku, se roku 1917 přidala ke kočovným divadelním společnostem.
Po pohostinském vystoupení v roli učitelky Marty ve hře Povodeň (12. 12. 1919) ji tehdejší ředitel Václav Jiřikovský angažoval jako členku ostravské činohry. Když 1. srpna 1920 definitivně nastoupila do činohry NDM, Ostrava zatím netušila, že přichází osobnost, která svým uměleckým působením zásadně zasáhne hned několik epoch zdejšího divadla. Spolupracovala s mnoha výraznými režisérskými osobnostmi napříč ostravskou divadelní historií: Karlem Proxem, Oldřichem Stiborem, Janem Škodou, Antonínem Kuršem, Milošem Hynštem, Radimem Kovalem i Bedřichem Jansou. Její herectví bylo neuvěřitelně kultivované a stejně jemná a pozorná byla i ve vztahu ke svým kolegům. Obstála v náročných inscenacích v postavách vnitřně nevyrovnaných, vášní zmítaných žen, dokázala plně rozehrát tragické hrdinky a zároveň vynikala i jako pohotová komediální herečka.
Se svou neutuchající energií se věnovala také uměleckému přednesu. Stala se roku 1929 dokonce jednou z prvních recitátorek nově založeného Radiojournalu Moravská Ostrava. Do dějin ostravského divadelnictví se v letech 1939–1949 zapsala také jako úspěšná režisérka, zejména v tehdejším nově vzniklém Divadle mladých. Často byla zvána k hostování na předních pražských scénách, ale opakované nabídky odejít do Prahy striktně odmítala, přestože byl její talent často přirovnáván k hereckému umění filmové hvězdy Anduly Sedláčkové. Na filmovém plátně se přitom objevila pouze v roli Marie Doubravové ve filmu Štika v rybníce (1951). Později byla obsazena ještě do televizní inscenace Pírko (1973), kde ztvárnila babičku Lorencovou. Za svou uměleckou práci získala Cenu města Ostravy (1946) a titul zasloužilá umělkyně (1954).
Poslední rolí se jí stala humorná postavička tety Anfusy Tichonovny v Ostrovského komedii Vlci a ovce. Naposledy v ní vystoupila 27. května 1975. Táňa Hodanová se tak s publikem rozloučila po téměř 55 letech na ostravských jevištích. Když nad ránem 4. června 1982, necelé tři měsíce před svými 90. narozeninami, zemřela, odešla s ní jedna z největších kapitol ostravského divadla obdivovaná tisíci diváků.
(ab)
