Dobrovolnické centrum ADRA v Ostravě zapojilo v minulém roce přes tisíc dobrovolníků, kteří se podíleli na zvládání uprchlické krize. Dnes v této organizaci pomáhají i dvě Ukrajinky, které se rozhodly alespoň částečně oplatit české společnosti to, že je přijala v těch nejtěžších chvílích novodobé historie jejich země. Za tuto pomoc jsou nesmírně vděčné. Když ony přijely do naší země, tak jim pomáhali dobrovolníci ADRA. Dnes jsou ony samy součástí této organizace a nezištně pomáhají potřebným v Ostravě.
Bezprostředně po vypuknutí války na Ukrajině začala ADRA prostřednictvím svých dobrovolníků pomáhat v Ostravě všude tam, kde to bylo nejvíce potřeba. Bylo to například na sběrném místě materiální pomoci na Wattově ulici, ale také s navigací nově příchozích uprchlíků na Hlavním nádraží Ostrava. Dobrovolníci ADRA je nejčastěji směřovali do Krajského asistenčního centra pomoci krajině (KACPU) na Černé louce. Na tomto místě pomáhali s tlumočením, hráli si s dětmi, třídili a vydávali humanitární pomoc. Hlídali však i čtyřnohé mazlíčky či uklízeli a dezinfikovali prostory centra. Nutno podotknout, že se nejednalo pouze o dlouhodobé dobrovolníky ADRA. „Míra solidarity, kterou jsme v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině zaznamenali, byla i na poměry naší humanitární organizace nebývalá. To, jak v té chvíli zafungovala občanská společnost, nás velice pozitivně překvapilo. Lidé nabídli kromě finančních a materiálních darů i svůj volný čas. Chtěli i takto vyjádřit podporu Ukrajincům, kteří se ne vlastní vinou ocitli v nouzi. Hlásili se nám stovky lidí, kteří do té doby neměli s dobrovolnictvím žádnou zkušenost. Nakonec jsme jich v Ostravě koordinovali neuvěřitelných 1 091“, říká mluvčí Dobrovolnického centra ADRA Ostrava, Katarína Kijonková.
Dobrovolnická pomoc se postupem času proměňovala a nově příchozí Ukrajinci nechtěli pouze pasivně přihlížet. Někteří z nich začali brzy pomáhat jako dobrovolníci ADRA v asistenčním centru. „Kdo jiný, než oni sami dokázali nejlépe pochopit, co jejich krajané prožívají a potřebují. Pomáhali tlumočit, hráli si s dětmi, poskytovali psychickou podporu, ale i rady, na koho se obrátit a jak kontaktovat další Ukrajince, kteří už v tu dobu v Ostravě pobývali“, vysvětluje mluvčí Dobrovolnického centra ADRA Ostrava, Katarína Kijonková.
Několik měsíců po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině rozšířily řady dlouhodobých dobrovolníků ADRA i dvě Ukrajinky. Vděčnost, kterou cítí k Čechům, se rozhodly vyjádřit alespoň tímto způsobem. Není náhoda, že obě ženy mají zkušenosti s dobrovolnictvím i ze své rodné země.
Alla už tři dny po vypuknutí války založila v Kyjevě dobrovolnické centrum. Pomáhali maminkám v porodnici, pekli chleba a vařili pro vojáky, kteří chránili válečnou linii Kyjeva. Alla se posléze podílela i na evakuaci matek a dětí po masakru v Buči. Když se bezpečnostní situace na Ukrajině vyhrotila, rozhodla se i se svým synem Ukrajinu opustit a usadili se právě v Ostravě.
Dnes pomáhá jako dobrovolnice ADRA v Domově pro seniory Slunečnice, kam pravidelně dochází za ukrajinským seniorem Volodymyrem (70 let). Ten byl do Ostravy evakuován jako téměř nechodící invalida hned na začátku války. Nyní i díky ní úspěšně rehabilituje a začíná postupně opět chodit. Alla je jediným blízkým člověkem, kterého tady pan Volodymyr má. „Do Slunečnice docházím obvykle jednou týdně. S panem Volodymyrem si nejčastěji povídáme o životě na Ukrajině ještě před vypuknutím války. Hodně mluvíme o své rodině, práci a běžných věcech, které jsme zažívali tam, ale i tady. Je hezké vidět, jak pokaždé pookřeje, když za ním přijdu. I ošetřovatelky si všimly, že se od té doby zlepšil nejenom jeho zdravotní stav, ale i psychika“, říká dobrovolnice Alla.
Další silný příběh stojí i za Ukrajinkou Marrí. Ta má také bohaté zkušenosti s dobrovolnictvím na Ukrajině, kde působila mimo jiné i jako zdravotní klaun. Momentálně dochází na dětské oddělení Fakultní nemocnice Ostrava. „Do Ostravy jsem přijela už v březnu minulého roku. Ze začátku jsem chodila pomáhat na KACPU, kde jsem se snažila rozveselit a alespoň na chvíli odpoutat od válečných útrap ukrajinské děti. Později, když se provoz centra omezil, jsem hledala další možnosti, jak uplatnit své dovednosti. Obrátila jsem se na ostravskou organizaci ADRA a dnes pravidelně docházím za dětmi v nemocnici. Je výhoda, že jako zdravotní klaun mohu bez jazykové bariéry komunikovat i s českými dětmi. Bylo však moc fajn, když jsem zcela náhodou v nemocnici natrefila i na ukrajinského chlapce, který byl hospitalizován na dětském oddělení. Ta nefalšovaná radost byla skutečně oboustranná“.
Obě tyto vysokoškolsky vzdělané ženy si ze všeho nejvíce přejí, ať válka na Ukrajině brzy skončí a ony se budou moci vrátit domů. Do té doby však chtějí bydlet v Ostravě a žít zde plnohodnotný život. Několikrát týdně dochází na kurzy češtiny a hledají si práci, ve které by mohly uplatnit své znalosti a zkušenosti. Věří, že se jim to brzy povede. U dobrovolnictví však chtějí zůstat i poté. Česká společnost je přijala a pomohla jim a ony jí to teď chtějí vrátit.
(ab)
