Jediným člověkem na světě, který umí hrát na naprostý hudební unikát – šestinotónové harmonium – je Miroslav Beinhauer, rodák z Ostravy. Bydlí teď sice v Praze, avšak k našemu městu má třicetiletý muzikant stále silný soukromý i profesní vztah, nedávno točil ve zdejším rozhlase a do regionu se vrací na vánoční koncerty. Více už prozrazuje v rozhovoru.
Mirku, cítíte se pořád jako Ostravák, kde jste vyrůstal, získal vzdělání a co vám naše město dalo a dává?
V Ostravě jsem se narodil, vyrůstal, chodil do školy, na klasické i hudební gymnázium, až do svých devatenácti žil – mám k ní proto velmi vřelý vztah a patří mezi má nejoblíbenější místa v Česku. Poté jsem však studoval a žil v Brně, Vídni a belgickém Gentu. Nakonec jsem zakotvil v Praze, kde bydlím dodnes. Nemohu tedy tvrdit, že se cítím jako Ostravák v pravém slova smyslu. Do Ostravy však několikrát ročně jezdím a vnímám, jak moc se toto město postupně mění k lepšímu. Vždy, když jsem v Ostravě, cítím se moc dobře. Možná je to i proto, že v ní většinou dělám věci, které mě baví – natáčím klavírní skladby pro Český Rozhlas Ostrava či účinkuji na některém z hudebních festivalů. Jsem navíc také členem Ostravské Bandy, což je rezidenční orchestr festivalu Ostravské dny, jehož členové jsou vynikající hudebníci z celého světa. Každoročně spolu hrajeme v létě v mém rodném městě na Ostravských dnech či Dnech nové opery a čas od času i mimo Česko, letos v dubnu jsme třeba absolvovali dva koncerty v New Yorku.
Jste hudebník, především pianista, že. Můžete přiblížit svou muzikální kariéru, inspirace, spolupráce …
Rodiče říkají, že na klavír jsem začal hrát ve třech letech a hned nato jsem začal navštěvovat ZUŠ Viléma Petrželky v Ostravě – Hrabůvce, poté jsem nastoupil ke Zdeňku Pěčkovi na hudební gymnázium, které tehdy fungovalo při Janáčkově konzervatoři. Klavír mě velmi bavil, a proto jsem logicky pokračoval do klavírní třídy Heleny Weiser na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Během studií jsem absolvoval dvě stáže – jednu ve Vídni a druhou v Gentu. Ačkoliv jsem byl vzděláván standardně, klasicky, postupně mi začalo být jasné, že se chci zaměřit na spolupráci s žijícími skladateli a hrát hudbu novější nebo úplně novou. Dávala mi a stále dává největší smysl hrát hudbu psanou dnes, odrážející tedy dnešní dobu. Byl to pro mě přirozený vývoj, který během studií vyvrcholil stáží v Belgii u Danna Vandewalleho – specialisty na novou hudbu. Dnes tvoří soudobá hudba základ mého repertoáru, ale sem tam se vracím i ke starším věcem. V těchto měsících například vytvářím ve spolupráci s Českým Rozhlasem Ostrava nahrávku kompletního klavírního díla českého polozapomenutého skladatele Aloise Háby, který zemřel před padesáti lety.
Je toho skutečně spousta – a to jsme se ještě nedostali k tomu hudebnímu unikátu, o co tedy jde?
Šestinotónové harmonium je ojedinělý hudební nástroj nemající na světě obdoby. Jedná se v podstatě o malé přenosné varhany, které však mají třikrát více tónů než standardní klávesový nástroj. Třikrát více proto, že každý celý tón není rozdělený na dvě poloviny jako na standardním nástroji, ale na šestiny. Systém hry na šestinotónové harmonium je nesmírně komplikovaný, a vlastně i přístup k nástroji je velmi nelehký. Jediný veřejně přístupný exemplář na světě se nachází v Českém muzeu hudby v Praze, je součástí tamní stálé expozice hudebních nástrojů. Alois Hába, o němž jsem se již zmiňoval, si nechal toto harmonium postavit firmou August Förster ve třicátých letech minulého století, na jeho stavbu Hábovi dokonce přispěl tehdejší československý prezident Masaryk! V roce 2018 uvádělo Ostravské centrum nové hudby Hábovu šestinotónovou operu Přijď království Tvé z roku 1942, ve které hraje toto šestinotónové harmonium velmi podstatnou roli. Bohužel tehdy neexistoval nikdo, kdo by na tento nástroj uměl hrát. Já jsem se tedy po dohodě s Ostravským centrem nové hudby zavázal, že se operní part tohoto šestinotónového harmonia naučím. Následně jsem zjistil, že pro tento nástroj existuje ještě Šest skladeb pro šestinotónové harmonium z dvacátých let minulého století rovněž od Aloise Háby. Tato sólová kompozice nebyla nikdy nahraná, protože žádný koncertní hráč na šestinotónové harmonium neexistuje – řekl jsem si, že se na šestinotónové harmonium musím naučit hrát a tyto skladby nastuduju a natočím. Tehdy jsem ještě nevěděl, jak velice náročně je umět ovládat šestinotónové harmonium, které má tři manuály a úplně odlišný systém hry než cokoliv jiného na světě. Troufám si říct, že se mi to po letech podařilo. Od té doby vzniklo už několik desítek nových skladeb pro šestinotónové harmonium od skladatelů z celého světa, proběhlo spoustu koncertů v Česku i v zahraničí. Dva dokonce i v Ostravě na Ostravských dnech v letech 2021, kde jsem hrál spolu s estonským komorním orchestrem Ensemble for New Music Tallinn a letos už sólově. Mám navíc i obrovskou radost, že skladby pro mě píšou renomovaní světoví skladatelé. Díky těmto spolupracím se mi podařilo letos nahrát dvoj CD s novými skladbami pro šestinotónové harmonium skvělých skladatelů jako Phil Niblock, Bernhard Lang, Klaus Lang, Judith Berkson, Idin Samimi Mofakham, Milan Guštar nebo Ian Mikyska. Na přelomu let 2023 a 2024 vyjde tato deska u belgického labelu Sub Rosa.
Je adventní čas, chystáte vánoční koncerty, bude na nich prostor rovněž pro šestinotónové harmonium?
Dva vánoční koncerty, které plánuji, budou klavírně – vokální. Program, který na nich zazní, bude exkluzivní a nevšední. V první polovině posluchači uslyší písňový cyklus Six Elizabethan songs pro soprán a klavír od amerického skladatele Dominicka Argenta na texty básníků jako je William Shakespeare nebo třeba Ben Johnson. Po ní zazní klavírní Sonnengesicht II rakouského skladatele a mého kamaráda Klause Langa. Na konci první poloviny budou mít posluchači šanci uslyšet písňový cyklus pro soprán a klavír Milenci od Aloise Háby. Druhá polovina bude patřit rozsáhlé virtuózní klavírní kompozici Phrygian Gates od amerického skladatele Johna Adamse. Mám radost, že jako host se mnou letos vystoupí skvělá zpěvačka Pavla Radostová, se kterou jsme v minulosti již spolupracovali. Vánoční koncerty se uskuteční v neděli 10. prosince v 18 hodin ve varhanním sále Domu kultury Petra Bezruče v Opavě a pak v pondělí 11. prosince v 19 hodin v Koncertní síni sv. Ducha v Krnově.
Mirku, na závěr, co dělá tak hudebně vytížený člověk, když má volno a chce si od muziky odpočinout?
Mám rád auta, zajímám se o moderní technologie. Rád také cestuji a sportuji, často tyto dvě aktivity spojuji do jedné. Velmi mě baví poznávat nové země – letos jsme třeba s přítelkyní na začátku podzimu projeli autem velkou část Severní Makedonie, poznali jsme místní kulturu, navštívili několik měst a vesnic a prochodili tamní hory a přírodu. Byla to aktivní dovolená, ale přesně takový styl odpočinku mě nabíjí a po návratu do běžného pracovního života mám pak spoustu energie k realizování nových spoluprací a projektů.
(nm)
