„Má hejla na nose“ – rčení, které je zmíněno již v Balbínově encyklopedii ze 17. století a znamenalo, že má někdo od mrazu červený nos. Stejně nápadně červená barva je charakteristická pro samečky hýla obecného. Samičky jsou jen nevýrazně šedohnědé. A právě hejnko těchto krasavců navštěvovalo po celý minulý měsíc jedno z mnoha krmítek v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava.
„Hýli obecní (Pyrrhula pyrrhula) se v teplé části roku vyskytují ve vyšších nadmořských výškách, do nížin se stěhují pouze v zimním období. Kdysi patřili k oblíbeným klecovým ptákům, stejně jako další pěvec z našeho videa – nádherně pestrý stehlík obecný (Carduelis carduelis). Jeho typický hlas mu dal jméno nejen v češtině, ale například i v němčině (Stieglitz), polštině (szczygiel), maďarštině (tengelic), norštině (stillits) a mnoha dalších jazycích. Video zachycuje kromě pěnkavy obecné (Fringilla coelebs) a všudypřítomných sýkor koňader (Parus majora) i samičku strakapouda velkého (Dendrocopos major), jak si šikovně poradila se semínkem slunečnice. Rozlousknout semeno v zobáku jako stehlíci a hýli neumí, stejně tak si ho nedokáže přidržet nohou jako koňadra. Dovede ale semeno zasunout do škvíry ve stromě a jednou ranou zobákem slupku odstranit,“ popisuje Otakar Závalský, koordinátor biodiverzitních opatření v Zoo Ostrava.
Foto: autor Enrico Gombala.
(ab)