V Galerii výtvarného umění v Ostravě (GVUO) byla v březnu otevřena výstava knižních a grafických prací známé malířky Toyen, především z jejího francouzského období. O výstavě TOYEN / Knihy bez hranic, která je až do 16. června k vidění v Domě umění v Ostravě, jsme si popovídali s kurátorem výstavy Karlem Srpem.
Na co vše se návštěvníci výstavy TOYEN / Knihy bez hranic mohou těšit?
KS: Galerie výtvarného umění v Ostravě si vzala na sebe jeden z nejtěžších úkolů, které v souvislosti s představením práce Toyen nastává: ukázat a shromáždit její práci, která byla dosud spíše doplňkem retrospektiv jejího malířského díla, jež dosud stála stranou větší divácké pozornosti, nicméně, jak se při jejím výzkumu ukázalo, je významnou součástí její práce a je třeba jí věnovat soustředěnou pozornost. Pomáhá nám dokreslit profil osobnosti Toyen, vždyť na výstavě budou zastoupeny vůbec poslední práce, jež Toyen uskutečnila. Je to vůbec poprvé v České republice, kdy se vystaví souborně práce Toyen pro knihu z jejího pařížského období, tzn. od roku 1947 do její smrti v roce 1980. Diváci uvidí původní, vzácná knižní vydání a grafické listy, originální vazby a bibliofilské tisky. Výstava bude rovněž doplněna o čtyři obrazové vstupy, korespondující s autorčiným knižním dílem. Je třeba podtrhnout celistvost představivosti Toyen, volně přecházející mezi obrazem, kresbou, grafickým listem a ilustrací. Jde o jedno vzájemně provázané dílo.
Ke kterému výstavnímu předmětu máte nejbližší vztah a čím Vás oslovuje?
KS: Mne osobně je nejbližší možná ten nejmenší exponát výstavy – knížečka Tváří v tvář, která vyšla v roce 1973 v nenápadné edici Maintenant, vydávané skupinou přátel Toyen, kteří dále pokračovali v surrealistické činnosti po rozpuštění pařížské skupiny surrealistů koncem šedesátých let 20. století. Celá tato ediční řada se dnes jeví jako nesmírně zajímavý alternativní vydavatelský čin, který se naprosto rozcházel s uměleckými trendy, jež v prvé polovině sedmdesátých let zaplňovaly pařížské galerie. Šlo o nízkonákladové tisky. Do knížečky Toyen nedodala text, ale přiklonila se k projevu, jenž ji dlouhodobě přitahoval, ke koláži, jíž se zabývala již ve dvacátých a třicátých letech v Česku, kdy uskutečňovala společně s Jindřichem Štyrským knižní obálky. Každá z koláží v knížečce Tváří v tvář dostala výraznou, svébytnou podobu, která velmi subtilním, vnitřním vhledem dokáže diváka uvést do důvěrného světa autorky. Uvnitř představivosti Toyen existuje několik proplétajících se linií, z nichž mnohé pramení v jejím starším pražském období.
Mohl byste nám prosím popsat, jaký byl výstavní koncept a jak je výstava naistalována?
KS: Je třeba vyzdvihnout, že výstava podává v několika úsecích zřetelný vývoj Toyen ve vztahu ke knize a k doprovodným litografiím a suchým jehlám. Je členěna na několik období, divák se bude moci seznámit s prvými pracemi, které Toyen v Paříži uskutečnila, přejde přes druhou polovinu padesátých do šedesátých let, kdy se Toyen začala knižní práci opět věnovat v souvislosti s přátelstvím s básníkem Radovanem Ivšićem a Annie LeBrun. Zpětně si tak uvědomí, jak francouzští surrealisté vysoce oceňovali tři soubory Toyen, jež vznikly ještě v Praze, které se v Paříži dočkaly nového vydání: cyklus Schovej se válko, jenž vyšel již v roce 1947, Přízraky pouště, vydané v roce 1953, a pak Střelnice, jejíž vydání připravil Radovan Ivšić v roce 1973, za nějž tehdy obdržel cenu za jednu z nejkrásnějších knih roku. Instalace výstavy se chopil přímo ředitel ostravské galerie pak doktor Jiří Jůza společně s jejím hlavním grafikem Robertem V. Novákem, kteří se podíleli na jejím výtvarném pojetí. Koncept výstavy sledoval dvě hlavní linie: uměleckou, vyzdvihující estetickou a emotivní stránku prací Toyen, a edukativní, která zprostředkuje důležité znalosti o francouzské kultuře od konce čtyřicátých do konce sedmdesátých let. Divák se bude moci podrobněji seznámit s díly básníků jako André Breton či Benjamin Péret, které již zná, ale i s mnoha dalšími, jež zůstávají trochu v jejich stínu, avšak jejichž básně mají rovněž silnou hloubku obrazivosti.
Čím si Vás Toyen jako umělkyně nejvíce získala? Kterou část její tvorby máte nejraději?
KS: Mne zajímá dílo Toyen jako jeden celek. Je přitažlivé od začátku do konce. Stále v něm je mnoho neznámých míst, které je možné objevovat a doplňovat. Osobně se zabývám zejména jeho artificielistickou částí, o níž připravuji knihu, avšak mám radost, že se stále objevují i práce z šedesátých let, které byly dlouho v soukromých sbírkách, jež ukazují, že každý obraz Toyen zvláště promýšlela, že pro ni byl jedinečnou, neopakovatelnou výpovědí. Toyen přistupovala k práci se značnou odpovědností a autokritičností. Zájemce o nejnovější objev bych odkázal do pražské galerie Europeanarts, kde bude vystaven v dubnu mimořádný skvost, obraz z roku 1961, který dlouho zůstával v soukromé sbírce a bude mít v Praze světovou premiéru.
Galerie výtvarného umění v Ostravě zakoupila většinu vystavovaných artefaktů ze soukromé francouzské sbírky profesora Antoina Marèse z pařížské Sorbonny. Měl jste to štěstí se s panem profesorem setkat osobně? O čem jste si povídali?
KS: Pan profesor je milý společník, vždy si máme co říci. On je velký znalec české kultury a svůj zájem neustále prohlubuje, pokaždé když je v Praze, spěchá do některého z archivů. Je přední odborník na dějiny české politiky dvacátých a třicátých let minulého století.
Jak dlouho jste se tématu Toyen a knihy věnoval? Kolik času Vám zabere příprava takové velké a náročné výstavy?
KS: Toyen se zabývám od druhé poloviny osmdesátých let. Připravil jsem její obsáhlou retrospektivu v roce 2000 v pražském Domě u Kamenného zvonu, která byla nejnavštěvovanější výstavou roku, a její velkou monografii. O pár let později rovněž její prvou retrospektivu, uskutečněnou ve Francii v Museum moderního umění v Saint Étienne, pak její samostatnou výstavu pro Museum Kampa. V roce 2000 vyšla moje monografie Toyen, kterou upravil Robert V. Novák, jenž se věnoval i úpravě současné knihy. Společně s Lenkou Bydžovskou jsme připravili publikaci Knihy s Toyen, která byla východiskem současné výstavy, zabývající se vztahem Toyen ke knize v celém jejím tvůrčím období. Zařazovali jsme rovněž její díla na výstavy surrealismu, které jsme uskutečnili v Praze a v Hluboké nad Vltavou. V Ostravě jsme malířské dílo Toyen představili na výstavách Černá slunce a V novém světě, zabývajících se dějinami českého moderního umění od dvacátých po čtyřicátá léta.
Výstavu doprovází také Vaše rozsáhlá publikace, která shrnuje knižní tvorbu slavné umělkyně. Jak náročná byla její příprava? Měl jste všechny publikované knihy fyzicky u sebe? Musel to být krásný zážitek držet v ruce dílo, které možná v minulosti držela i Toyen…
KS: Toto je vždy vzrušující pocit mít v ruce dílo, jímž můžete listovat, být překvapen jeho úrovní. Moci vnímat jeho tisk a papír, stejně jako vstřebávat představy, které Toyen ztvárnila, jež ji pronásledovaly, jež předávala dál, jako ojedinělé osobní vize, které byly jen její, vycházely z její uzavřenosti, z osobních stavů a stále měly návaznosti, směřující zpět k jejímu pražskému období. Představy jsou tím, čím dílo Toyen žije a přežívá, co je přerůstá, jsou mnohem důležitější než životní okolnosti, doprovázející jejich vznik. Mají nadčasovou platnost, sahající hluboko před existenci Toyen a pokračující i po její smrti.
Slyšel jsem, že se řada publikací nedochovala, protože se v mnoha případech jednalo o nízkonákladové bibliofilie. Sbírka knižní tvorby Toyen z francouzského období v GVUO také není kompletní. Myslíte si, že existuje naděje, že se jednou podaří ji zkompletovat?
KS: Je třeba vyzdvihnout ojedinělý čin ostravské galerie, obdobný se u nás již desítky let nestal, mít možnost do svých sbírek zařadit téměř kompletní soubor prací Toyen, který tak podstatně obohatí sbírku grafiky, která je mimořádná, stačí jen vzpomenout na soubor Františka Tichého. Ohledně doplňků: myslím, že lze několik drobných chybějících položek během doby dokoupit, nebude to příliš obtížné.
_________________________________________________________________________
Karel Srp (1958), kurátor a historik umění. Specializuje se na dějiny surrealismu a evropského moderního umění. Připravil monografické výstavy Toyen (Dům u Kamenného zvonu, 2000, Muséed´ArtModerne, Saint-Étienne, 2002, Museum Kampa, 2005), vydal monografii Toyen (Argo 2000), společně s Lenkou Bydžovskou Knihy s Toyen, 2003. Pro Galerii výtvarného umění v Ostravě připravil pět výstav sledujících cesty a osobnosti českého moderního umění: Sváry zření (2008), Černá slunce (2012), Jan Zrzavý Božská hra (2012), Bohumil Kubišta Zářivý krystal (2014), V novém světě (2016). Působí na Technické univerzitě v Liberci.
(nm)
