K vzácnému setkání došlo na začátku března v prostorách restaurace hotelu Best v Ostravě. Mezi legendy Baníku Ostrava dorazila v doprovodu dlouholetého fotbalového novináře Václava Tichého velká postava československého fotbalu, mistr Evropy z roku 1976 Antonín Panenka. A byl čas na vzpomínání. Jak autor světoznámého „dloubáku“ na zápasy s Baníkem vzpomíná? Měl mezi hráči Baníku kamarády? Kterého z nich měl nejraději? A co zajímavého jej pojí s ostravskými Bazaly? O tom všem je následující rozhovor.
Do Ostravy jste přicestoval kromě jiného také kvůli své autogramiádě, nicméně jak jste se těšil na setkání s legendami Baníku?
Těšil jsem se na ně moc. Některé kluky už jsem dlouho neviděl a přitom jsme toho proti sobě i spolu v reprezentaci odkopali hodně.
Proti Baníku jste odkopal řadu prvoligových zápasů. Jak jste se jako hráč na Bazaly těšil?
Baník jsem měl vždycky rád. Tady se hrál vždycky hodně dobrý fotbal. A vždycky tady na Bazalech byla skvělá kulisa, a to vás baví, i když hrajete proti. No a měl v Baníku vždycky hodně kamarádů. To byli většinou všechno moc fajn kluci.
Tak na některé pojďme zavzpomínat. A já vám jedno jméno hned předhodím. Brankář Pavol Michálik…
Ten mi pil krev, to vám řeknu. (směje se) Palo byl pro mě takový, jak se říká, angstbrankář. Gólman, ze kterého jsem měl vždycky jako hráč podvědomě obavy. Nikdy se mi proti němu nedařilo. Dokonce si představte, že si pamatuju zápas, kdy jsem proti němu kopal dvě penalty a on mi obě dvě chytil. Prostě Pavol byl gólman, na kterého mi to nešlo. Každý útočník nebo záložník, který rád dával góly, takového gólmana měl. Pro mě to byl Palo Michálik.
Na koho z baníkovců, proti nimž jste hrával, ještě obzvláště rád vzpomínáte?
Těch kluků je samozřejmě víc. Patří mezi ně Rosťa Vojáček, škoda, že tady na tom setkání dnes není. To byl vynikající stoper, proti kterému jste samozřejmě moc hrát nechtěl, protože to s ním hodně bolelo. Ale mít ho v týmu, což jsem zažil v reprezentaci, to bylo naopak skvělé. A navíc to byl taky perfektní kluk. Ale v Baníku hrával ještě jeden skvělý fotbalista, kterého jsem měl lidsky ještě raději. Víte, koho myslím?
Tipnu si. Libora Radimce…
Uhodl jste. Známe se taky ze společného působení z reprezentace, ale ještě více jsme se s Liborem spřátelili v době, kdy jsem kopal za Rapid Vídeň a on hrál v Austrii. Sblížily se i naše rodiny včetně dětí, on měl dvě děvčata, já měl kluka a holku. Chodili jsme na společné výlety, scházeli jsme se spolu na pivečku nebo na vínečku, to byly krásné čase a mám na ně a na Libora ty nejlepší vzpomínky. A víte, na koho taky rád vzpomínám? Na Jirku Klementa…
Někdejšího skvělého střelce Baníku…
To byl přece pan střelec, já mám dokonce pocit, že byl v Baníku jednou i nejlepším střelcem ligy. Jeden čas dával pravidelně vždy přes deset gólů za sezonu. A víte, co na něm bylo zajímavé? Že často nastupoval do hry až ve druhém poločase. To byla rarita. Jemu to stačilo. Hrál jen půl zápasu, ale ty góly stejně dal.
V československé lize jste oblékal pouze dres Bohemians, kteří dodnes kopou ve svém „Ďolíčku.“ Baník měl zase po dlouhá léta své Bazaly. Jak na ně vzpomínáte?
To byl vždycky jeden z těch nejlepších stadionů v lize. Ale já mám na Bazaly jednu výbornou výbornou vzpomínku.
A já vím jakou, historické statistiky ten moment vedou v paměti, stalo se to 12. října roku 1969. A vám bylo dvacet let…
Bylo mi dvacet let, hráli jsme s Bohemkou na Bazalech a já tady vstřelil svůj první ligový gól v životě. V brance Baníku byl tehdy ještě František Schmucker. Já se nějak dostal do šestnáctky, ani jsem nevěděl jak. Nevěděl jsem, co s míčem, tak jsem do toho ze zoufalství kopnul bodlem, a tomu Frantovi Schmuckerovi to podletělo pod tělem. Vyhráli jsme tehdy v Ostravě tímhle gólem 1:0, byla to v desátém kole naše první výhra v sezoně, ale pak už jsme přidali jen dvě další a sestoupili jsme. Ale na svůj první gól, a tím pádem na Bazaly nikdy v životě nezapomenu. Ostrava pro mě bude navždy místem, kde jsem se poprvé v lize trefil do brány.
Jak vnímáte současný Baník?
Víte, už v dobách, kdy jsem hrával já, byl Baník spolu s Brnem nejdominantnějším klubem na Moravě a Slezsku, pro Ostravsko a okolí to platilo tím víc. Přestože tady měl Baník tehdy obrovskou konkurenci, byla tady spousta výborných klubů, Frýdek-Místek, Třinec, Bohumín, Opava, pak byly hodně silné Vítkovice. Ale Baník byl ze všech nejlepší a největší. Vždycky to byla pevná součást ligy a ve své době jedním z nejlepších ligových týmů vůbec, hrál spoustu let o titul. Dnes už tady ta konkurence taková není, o to dominantnějším klubem Baník v tomto kraji je. Má konkurenci třeba v Sigmě Olomouc, ta za mých časů ligu nehrála, nicméně je to klub, který má v lize své pevné místo, je to výrazný klub a já mu a jeho fanouškům přeju, ať se mu daří.
(pd) Zdroj: FC Baník Ostrava
