Biodiverzita Zoo Ostrava: Rehek domácí a rehek zahradní

V České republice se vyskytují dva druhy rehků – domácí a zahradní. Rehek domácí původně obýval skalnaté oblasti a rehek zahradní světlé lesy. Oba obydleli i lidská sídla a oba se vyskytují i v přírodním areálu Zoo Ostrava.

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) byl Českou společností ornitologickou vyhlášen Ptákem roku 2024. Je to druh, který původně obýval skály a kamenité oblasti, avšak s rozvojem stavební činnosti člověka své návyky změnil. Od pradávna využívá veškeré lidské stavby ke hnízdění, někdy i značně paradoxně. Může dokonce zahnízdit i v pojízdných jeřábech či autech využívaných v průmyslových areálech a nevadí mu, že jeho hnízdo změní několikrát za den působiště. Rovněž má v oblibě postavit hnízdo v rozestavěné budově, a tak přispěje k posunutí termínu stavby.

Mezi lidmi je rehek domácí oblíbený, o čemž svědčí i spousta lidových názvů, např. čermáček či kominíček. „Tento název vychází ze zbarvení samců, u kterých v dospělosti černá barva převažuje. Ale pozor, ve druhém roce života je ještě většina samečků nevybarvených a vypadají jako samičky. Pak je rozlišíme podle toho, že na rozdíl od samiček zpívají,“ vysvětluje ornitolog Otakar Závalský, který má v Zoo Ostrava na starosti biodiverzitní opatření.

V Zoo Ostrava hnízdí rehci domácí ve všech možných výklencích staveb, popř. v chráněných polobudkách. Pár rehků zachycený na videu si s umístěním hnízda nedělal žádný problém a postavil ho na neobývaném hnízdě vlaštovek, ve stáji pro velbloudy. Vlaštovky obecné, které přiletěly o měsíc později, si postavily nové hnízdo hned vedle rehka domácího.

„Kromě rehků domácích žije u nás jeho příbuzný – rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus). „Zatímco samičky obou rehků jsou zbarveny podobně, samečci se od sebe odlišují. Na videu je pár rehků zahradních, který krmí mláďata v budce původně určené pro rorýsy,“ doplňuje Otakar Závalský.

Rehek domácí, původně skalní druh, i rehek zahradní, v minulosti výhradní obyvatel lesa, díky přizpůsobivosti obydleli i lidská sídla, která jsou kombinací obojího – rehek domácí umělé skály, tj. budovy, rehek zahradní zahrady a parky. Rehci jsou poměrně krátkověcí, jen vzácně se nemnozí z nich dožijí deseti let. Svůj krátký život, bohužel, často končí tito tažní ptáci u obyvatel v okolí Středozemního moře, a to na jejich talířích! Tam ještě tato „tradice“ lovu a konzumace volně žijících ptáků neustále přežívá.

Video zachycuje oba druhy rehků v Zoo Ostrava.

Foto: autor Enrico Gombala.

 (ab)