21. října 1875
Dne 21. října 1875 byl založen z iniciativy činovníků Hornicko-hutnického spolku, působícího již od roku 1873, spolek Horník. Tato odborná a vzdělávací korporace určená středním technickým kádrům v hornictví a tzv. štajgrům (poddůlním), sdružovala v době svého vzniku přibližně 60 členů bez ohledu na národnost, mezi něž patřili mj. báňský technik a pozdější generální ředitel Severní dráhy císaře Ferdinanda František Pospíšil nebo ředitel několika báňských podniků Vladimír Vondráček. Hlavní náplní spolku, který ukončil činnost v roce 1921, byla popularizace odborných technických poznatků z oblasti hornictví.
24. října 1923
Dne 24. října 1923 se v Zábřehu nad Odrou narodil filozof Vítězslav Gardavský. V roce 1934 zahájil studium na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Ihned po maturitě v roce 1942 byl nasazen na nucené práce ve Vídni a v Lipsku. V tamějších továrnách pracoval do jara 1945. V letech 1945–1949 studoval na Karlově univerzitě češtinu a filozofii. Poté absolvoval krátkou učitelskou praxi na gymnáziích v Praze a Novém Bydžově. V dalších letech působil jako voják v Moravské Třebové a zároveň učil na zdejším vojenském gymnáziu, na Vojenské akademii v Brně a externě na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V roce 1963 obhájil kandidátskou práci Katolicismus a Německo. O pět let později byl jmenován docentem. V roce 1965 začal V. Gardavský psát knihu Bůh není zcela mrtev. Tato kniha byla poprvé vydána v roce 1967. V tomto roce absolvoval přednáškové turné ve Spolkové republice Německo a za dva roky poté na amerických univerzitách. Jeho poslední zahraniční cesta v roce 1969 vedla do SRN a Anglie. V roce 1967 dokončil práci Naděje ze skepse a byl přijat do Svazu československých spisovatelů. Za své postoje v období pražského jara byl v listopadu 1970 vyloučen z KSČ, obdržel výpověď na JAMU, Vojenské akademie a byl propuštěn z armády. Mohl vykonávat pouze manuální práci. Vítězslav Gardavský zemřel 7. března 1978 v Prosetíně v okrese Žďár nad Sázavou.
27. října 1903
Dne 27. října 1903 byl do Moravské Ostravy dodán první automobil. První dva osobní automobily si z kopřivnické firmy v letech 1903 a 1904 objednal hrabě Jan Wilczek pro ředitelství dolů ve Slezské Ostravě a
pro inspektorát svých statků. Na počátku 20. století nebylo vlastnictví osobního automobilu v Ostravě vůbec obvyklé. Úřední statistika koncem roku 1908 zaznamenala v obvodu policejního komisařství Moravské Ostravy celkem 16 automobilů.
Zpracoval: Archiv města Ostravy
(ab)
