Trojnásobná olympijská medailistka Květa Pecková navštívila Olympijský festival v Ostravě a kromě podpisů při autogramiádě také rozdávala medaile mladým účastníkům běžeckých závodů. Předsedkyně Klubu fair play při Českém olympijském výboru byla areálem s řadou sportovišť v okolí OSTRAVAR ARENY nadšená.
Přiznala, že olympijské hry v Pchjongčchangu se snaží sledovat a moc si je užívá. „Některé ranní přenosy sice nedávám, ale všechny medailové závody českých sportovců jsem viděla. Užívám si to jako fanoušek, protože úspěchů už bylo několik. Samozřejmě Ester Ledecká, to byla bomba, ale ono každá medaile je skvělá.“ Je ovšem logické, že největší zájem má o běh na lyžích. V něm sice čeští reprezentanti na žádný medailový úspěch nedosáhli, i tak Květa Pecková na jejich vystoupení pozitiva našla. „Například deváté místo Martina Jakše, nebo že Kateřina Beroušková postoupila ve sprintu z kvalifikace do čtvrtfinálových vyřazovaček, to jsou velká pozitiva. Pochválila bych vlastně i Petra Knopa. Jsou to sice výsledky, které možná běžné fanoušky nenadchnou, ale já se na to dívám, že se blýská na lepší časy a že by se český běh na lyžích mohl zase dostat někam výš.“
Sama se hned třikrát z olympijské medaile radovala. Nejprve z bronzové v běhu na 5 km na hrách v Lake Placid 1980, a pak o čtyři roky později v Sarajevu vybojovala bronz opět na 5 km a pak především stříbro ve štafetě na 4×5 km. „Každá má svůj příběh. Třeba ta první v Lake Placid, která byla o osmnáct setin. Byla trochu překvapivá. Do Sarajeva už jsme jely v jiné roli a úspěchy se čekaly. Tam byla důležitá medaile nejen v individuálním běhu, ale hlavně ta štafetová. Finiš štafety je asi můj vůbec nejsilnější zážitek z olympiády. Lidé ho díky televizi mohli sledovat ještě mnoho týdnů po skončení her a byla to skvělá propagace našeho sportu. Taky si mne díky tomu lidi dlouho pamatovali.“
Myšlenka olympijských festivalů se Květě Peckové moc zamlouvá. Je proto ráda, že mohla ten ostravský i se svým manželem, bývalý skvělým veslařem Zdeňkem Peckou, navštívit. „Je to snaha přiblížit olympiádu lidem skoro až do baráku. Tahle myšlenka u nás nemá zdaleka takový ohlas jako v světě. My jako Češi jsme často hodně skeptičtí, řešíme, zda to nestálo moc peněz a podobně. Já si myslím, že je to skvělá věc. Měli bychom si vážit toho, že je to česká myšlenka a svět ji od nás přebírá. Kolik takových myšlenek od nás jde do světa? Bývá to spíš obráceně.“
A co pohled na hry v Koreji z pohledu předsedkyně Klubu fair play? Našla v průběhu her z televizních záběrů něco, co by sama ocenila? Odpověď na tuto otázku nebyla zpočátku příliš optimistická, ale pak přece jen přidala svůj zajímavý postřeh. „Při biatlonovém závodu smíšených štafet došlo před cílem k situaci, kterou jsme i mezi členy Klubu fair play diskutovali. Italský běžec sice v rámci pravidel, ale zcela evidentně zkřížil ve finiši cestu svému soupeři. Italové sice s protestem neuspěli, ale z pohledu fair play německý finišman asi úplně čisté svědomí nemá. Když zůstanu u biatlonu, tak typickým projevem fair play chování byl ještě před olympiádou doběh závodu, kdy Běloruska Darja Domračevová zřejmě přišlápla své italské soupeřce při vjezdu do cílové rovinky hůlku a pak závěr závodu vypustila a nechala Italku vyhrát. To bylo krásné gesto. Obecně bych ale dávala cenu fair play všem těm sportovcům, co se po doběhu mimořádně vyrovnaného závodu v cíli obejmou a popřejí si vše nejlepší. Během pár sekund se ze soupeřů stanou zase kamarádi. Tohle má sport přinášet,“ dodala hvězda českého lyžování osmdesátých let.
(nm) zdroj: www.olympijskyfestival.cz/ostrava
