Patří mezi hokejisty, které vítkovičtí fanoušci milují nejvíc. Třebaže většinu své kariéry strávil mimo svůj mateřský klub. Před dvěma lety se hokejový obránce Jan Výtisk do Vítkovic vrátil. A vrátil se tedy i do svého rodného města. Netají se vztahem, který k Ostravě má. Žije v Heřmanicích a je v moravskoslezské metropoli spokojen. On i jeho rodina.
Řekněte, co pro váš život Ostrava znamená?
„Místo, kde jsem se narodil, kde jsem vyrostl a kam jsem se zase vrátil. Ostrava je pro mě městem číslo jedna. Přestože jsem strávil sedm let v Liberci a musím říct, že je to krásné město. Duší jsem ale Ostravák.“
Máte v Ostravě svá oblíbená místa?
„Rád chodím do centra. I když to centrum se už tak trochu přestěhovalo někam jinam, to každý Ostravák ví. Ale nejen do centra. Rádi si zajdeme třeba do Dolní oblasti Vítkovic. To je nádhera, co tam vybudovali. Když na to přijde, vyjdeme si na Landek. Ale hlavně. Jsou tady Beskydy a je do nich kousek. Takže na Čeladnou, na Bílou, na Ostravici.“
Kromě Liberce jste strávil určitý čas i v Plzni, Karlových Varech a dokonce i v Praze. Nikdy jste neuvažoval o tom, že byste v metropoli natrvalo zakotvil?
„Praha mi moc nesedla, to říkám na rovinu. Moc velký šrumec. Plzeň byla fajn, Vary taky, ale z těch měst mimo Ostravu mi bylo nejlépe v Liberci. Možná bych tam byl i zůstal, kdyby se nenaskytla šance vrátit se zase do Vítkovic. Děti tam chodily do školy, rodina byla v Liberci spokojená. Ale osud to zařídil tak, že jsem se vrátil do Vítkovic, takže i do Ostravy a vůbec toho nelituju. Tady jsem doma a tak to cítím.“
JAN VÝTISK
Obránce HC Vítkovice
Narozen: 20. července 1981 v OstravěExtraligová působiště: Vítkovice, Karlovy Vary, Sparta, Plzeň, Třinec, Liberec.
Největší úspěchy: Zlato z MS juniorů 2001, mistr ČR (2016 s Libercem), vicemistr ČR (2002 s Vítkovicemi), 2x extraligový bronz (2001 s Vítkovicemi, 2004 se Spartou).
Z Vítkovic, a tedy i z Ostravy, jste odešel v roce 2003. Vrátil jste se před necelými dvěma lety. Jaké to je vrátit se do rodného města po tak dlouhé době?
„Vracíte se prostě domů. Do města, kde máte celou svoji rodinu. A kde se prostě cítíte nejlépe. A kromě toho i do svého mateřského klubu. Na Vítkovice jsem se hodně těšil. Hlavně na její fanoušky. Byl jsem překvapený, jak mě lidé kolem a vůbec to okolí přijalo. Jsem šťastný, že jsem se vrátil.“
Jaké Vítkovice jste po těch dlouhých třinácti letech našel?
„To se těžko srovnává. Když jsem odcházel, bylo mi jedenadvacet. To jsem byl ještě mladík, který se moc kolem sebe nedívá a jde po hlavě do toho. Ale samozřejmě vidím, že hala prošla velkými změnami. Je tady nová druhá ledová plocha, je tady nové zázemí. A opravdu perfektní. Když jsem hrával v Třinci, měl jsem to do Ostravy samozřejmě blízko, takže jsem tu býval. Ale po přestupu do Liberce jsem se odstěhoval a moc jsem se sem nevracel. Nebylo kdy, když jsem nebyl na ledě, byl jsem s rodinou, děti chodily do školy. Teď jsem se vrátil a nestačil jsem se divit, co se tady mezitím vybudoval za komplex. Fotbalový stadion, atletická hala, rozšířené zázemí naší hokejové haly. To jsou podmínky, jaké má v Česku málokterý klub. Takže v tomhle se toho za tu dobu změnilo fakt hodně.“
Takže realita lepší, než jste si představoval?
„Určitě. Všechno klaplo na jedničku. A když mi byla představena vize, jakou se chtějí Vítkovice dál ubírat, nadchla mě. A ukázalo se, že to nebyly jenom kecy. Všechno, o čem mluvil majitel i trenéři, všechno se splnilo. Teď tomu schází už jen udělat nějaký úspěch a nebude to mít chybu.“
Byla Kometa ve čtvrtfinále letošního play off porazitelná?
„Porazitelný je každý. Ale Kometa hrála opravdu dobře. My jsme měli vyhrát aspoň jeden z těch dvou našich domácích zápasů. Kdyby se to povedlo, možná by se to celé vyvíjelo jinak. Jenže Kometa měla obrovskou sílu. A pak už asi nikdo nepochyboval, že to vyhraje. I když měla v sezoně nějaké potíže a trochu jí to drhlo, má na play off perfektní tým. Zkušený, skvěle složený, perfektní čtyři lajny. Bylo to prostě tam.“
Fandil jste ve finále jako bývalý hráč Třince Ocelářům?
„Abych řekl pravdu, já to ve chvíli, kdy jsme skončili, přestal sledovat. Já to tak mám. Když se skončí, už to dál nesleduju. Samozřejmě, je to v televizi, píše se o tom, takže něco člověk vnímá, ale že bych se nějak zajímal, to ne.“
Ale víte o tom, že Kometa je mistrem, že?
(směje se) „Jo, to jsem si někde přečetl. Ale já to prostě mám tak, že když sezona skončí, vypnu a hokej jde na nějaký čas trochu stranou. Až se zase půjde na led, začnu se i já zajímat.“
Jak dlouho vám trvá, než se dáte po sezoně fyzicky dohromady? Přece jen už máte nějaká léta. A váš hokej je založený na vynikajících fyzických předpokladech…
„Každý sezona je těžká a stojí mě hodně sil. Takže jsem pak rád, když přijde nějaké volno. Ale pro mě to volno už vlastně není úplně volno. Že bych si mohl dovolit úplně přestat něco dělat. Dám si tak týden a pak už zase začnu. Chodím na badminton, nebo na pás. Musím se hýbat. Kdybych úplně vynechal, bylo by pak pro mě hodně těžké se do toho zase dostávat zpět. Už se prostě musím udržovat pořád.“
Vítkovice mají za sebou dobrou sezonu. Třebaže si nejen fanoušci přáli vidět svůj klub aspoň o jedno kolo dál, nežli jen ve čtvrtfinále, mužstvo po celou sezonu prokazovalo velmi dobrou výkonnost. Cítíte, že Vítkovice míří ještě výš? Že by se chtěl zařadit mezi absolutní českou špičku, tedy vedle Komety, Třince a Plzně?
„Nastartováno k tomu je. Ta první sezona byla taková trochu rozkoukávací, ale v té letošní už to opravdu šlapalo. Přáli jsme si ten úspěch už letos. Chtěli jsme v play off postoupit někam dál. Nevyšlo to. Ale já věřím, že v příští sezoně se to posune ještě někam dál.“
Jak dlouho vás ještě budeme v extralize vídat, tušíte to?
„Tak dlouho, dokud budu cítit, že jsem platný. A dokud o mě bude zájem. Věřím, že ještě tři sezony bych zvládnout mohl.“
PETR DOLAN
