Byl to jejich první tréninkový souboj v nové sezoně. Další budou následovat. Nejen na soustředění v rakouském Wenigzellu, ale i během sezony. Milan Baroš a Jan Laštůvka si to proti sobě rádi rozdávají v čemkoli. Nejraději v nohejbálku. V úterý ve Wenigzellu si oba matadoři zasoutěžili ve střelbě na břevno. O dvacet kliků pro poraženého. Kdo se stal vítězem?
Bylo jich v úterý v podvečer na tréninkovém hřišti ve Wenigzellu plno. Když se celý baníkovský tým rozdělil na tři skupinky, aby si to každá z nich mezi sebou rozdala v báčku, nejhlasitější byla právě ta, v níž zápolili „Bary“ s „Laštym“. Hrálo se jen o prestiž, ale ani jeden míč nedostal nikdo z aktérů zadarmo. A čím zaujatěji se zápolilo, tím byl hlavně Milan Baroš spokojenější. „Teď je to správně vyhecovanééé, to se mi líííbíííí!!!“ lebedil si nahlas, když se báčko v jeho skupině řádně přiostřilo.
Jan Laštůvka nezůstával v hecování pozadu. Oba lídři Baníku tvořili po většinu času spojenecký pár, takže to od nich schytávali spoluhráči, zatímco mezi kapitánem Baníku a velezkušeným gólmanem panoval klid zbraní.
„Končíme! Ukliďte kužely, posbírejte míče!“ zavelel náhle Bohumil Páník k ukončení tréninku. A oba bývalí reprezentanti pocítili, že jim cosi schází. Vzájemné vypořádání. S pocitem vítěze může ze hřiště odejít přece jen jeden. A je tedy na čase spojenectví ukončit. Náhle je jasné, že nad rámec tréninkového programu ještě dojde k souboji „Bary“ versus „Lašty“.
„Z půlky hřiště do břevna, bereš?“ navrhuje Jan Laštůvka. Jeho letitý kamarád dělá, že ho hozená rukavice naprosto nevyvedla z klidu. „Prosím tě. Už budu v hotelu a ty tady ještě budeš po tmě střílet,“ reaguje někdejší liverpoolský vítěz Ligy mistrů. A už si to štráduje do středu hřiště. Karvinský rodák jde s ním a má první ránu. Míč letí beznadějně mimo.
Elitnímu střelci evropského šampionátu z roku 2004 mírně cuknou koutky u úst, jenže ani jemu se první pokus nevydaří. Také po jeho střele letí balon daleko od branky.
Na řadě je Jan Laštůvka. Jeho sok mu dává nenápadně najevo, že nevěří v jeho zlepšení. Jenže pokus baníkovského brankáře je náhle mnohem nadějnější, než ten první. Míč nakopnutý z půlící čáry se volně snáší k brance a jen těsně mine břevno! „Dva roky strávené v Anglii, kámo!“ přisadí si gólman se zkušenostmi z Fulhamu a West Hamu.
„Tsssss,“ usměje se „Bary“ s viditelnou ironií ve výrazu tváře. Mírně u toho zakroutí hlavou, jako kdyby chtěl říct: „Kámo, a já jsem jako v Anglii nehrál, jo?“ A bere si chvatně do ruky míč, aby svou myšlenku doložil kvalitním pokusem z půlky hřiště. Jenže ani napodruhé se mu nedaří přesněji zacílit.
„Co je?“ reaguje překvapeně.
„Máš kopačky od bláta, kámo,“ nepropásne Jan Laštůvka šanci znovu si pobaveně přisadit.
Příští pokus brankáře Baníku je znovu nadějný, jenže také Milan Baroš míjí břevno už jen o milimetry. Zdá se, že to bude on, kdo brzy trefí přesně. Jenže břevno se nakonec rozezvučí po dlouhatánském obloučku Jana Laštůvky a z jeho hrdla záhy vyletí vítězný pokřik znějící italsky.
Jedna přesná trefa vítěze nedělá, usoudí Milan Baroš a koná se odveta. Tentokrát z hranice šestnáctky. A tady má zřetelně navrch ostravský útočník. Trefí se třikrát, jeho soupeř jednou. „Z půlky hřiště je to náhoda. Ze šestnáctky umění,“ pronese vítěz druhého kola směrem k početnému publiku, jež tvoří spoluhráči, kteří střelecký souboj na hřišti sledují.
„Kámo. A teď levou. Ze šestnáctky levačkou,“ vyzývá Jan Laštůvka k rozhodující rundě. „Bary“ nemůže couvnout. Tím spíše ne svému velkému soupeři. A publikum se může těšit na třetí dějství. To netrvá dlouho. První série je nadějná jak v podání Jana Laštůvky, tak při pokusu Milana Baroše. Oba levačkou břevno těsně míjejí. Pak ale Jan Laštůvka trefí. A soupeř musí svůj pokus využít k vyrovnání. Míč se snáší k břevnu, Milan Baroš jeho dráhu letu bedlivě sleduje. Zdá se, že balon horní tyč zasáhne, blíží se k ní a… Proletí těsně kolem. O břevno se o fous neotře.
„Takže jsem vítěz, kámo!“ jásá rozradostněný brankář Baníku, zatímco Milan Baroš kvapem odchází z centra dění a pokyvuje přitom zdviženým ukazováčkem, jak to fotbalisté dělají, když třeba sudímu ukazují, že tedy v žádném případě nefaulovali nebo míč letící do zámezí netečovali. Milan Baroš ještě cosi směrem ke svému kamarádovi utrousí, pak zaujme pozici v klik a dvacet kliků si poctivě odkroutí. A přitom mu evidentně běží hlavou, kdy bude nejbližší příležitost „Laštymu“ tuto porážku vrátit.
Gólman Baníku si mezitím užívá slast vítězství. „Vítěz! Prostě vítěz,no!“ haleká ještě hodnou chvíli cestou ze hřiště do hotelu. Po prvním dni vede nad rodákem z Vigantic jedna nula, a to se cení.
(pd) Zdroj: FC Baník Ostrava
