Doteky nás provázejí celý život. Nejprve se nás dotkne porodník, pak maminka a potom už si sáhne kdekdo, pokud mu to dovolíme. A postupně zjišťujeme, že nejde jen o doteky fyzické, ale že se nás dotýká i leccos z toho, co vidíme kolem sebe. A kolikrát je to dotek intenzívnější než ten sebesilnější stisk. Tak nějak to máme s doteky. Jsou něžné, pevné, hřejivé, mrazivé, laskavé, bolestivé, zraňující, konejšivé, silné, slabé, ale hlavně jsou naše. Díky nim totiž poznáváme svět, ve kterém žijeme. A proto jsme se rozhodli, že vám v Aréně pár takových poznávacích doteků zprostředkujeme.
Sezónu 2022–23 otevřeme inscenací s názvem Tohle není Višňový sad, pod níž se skrývají tři aktovky A. P. Čechova (Labutí píseň, Medvěd, Námluvy) spojené do volného dramatického celku naším dramaturgem Tomášem Vůjtkem, který si tyto Čechovovy miniatury navíc i přímo přeložil. Herec Světlovidov, který právě odehrál své poslední představení a chystá se do hereckého důchodu, se v průběhu divadelního flámu stále více oddává svým vzpomínkám na role, jež ztvárnil, jakož i úvahám nad smyslem života stráveného na divadelních prknech. Nakonec přemluví své kolegy, aby si s ním připomněli jeho dva oblíbené špíly – první o lásce divoké a silné jako medvěd, která si prosadí svou i v domě smutku, a druhý o námluvách, které se zvrtnou v majetkový spor. Humor Antona Pavloviče je jako pohlazení na duši; akorát ta ruka, která hladí, je trošku drsná. Ne, že by se nás Čechov nedotýkal citlivě, ale zároveň nás nijak nešetří. Stejně jako život. K Čechovovi se touto inscenací vrátí jeho věrný divadelní ctitel, slovenský režisér Roman Polák.
Druhým titulem bude drama Christophera Hamptona Úplné zatmění (Total Eclipse) zpracovávající skutečný příběh dvou nejslavnějších prokletých básníků, který se ale do školních osnov nejspíš nikdy nedostane. Spokojené manželství Paula Verlaina a jeho ženy Matyldy rázně ukončí příchod mladičkého a svůdného Arthura Rimbauda. Oba básníci se společně vydají na toulky po Evropě, aby poznali jeden druhého i sami sebe. Láska, která je spojuje, je stejně absolutní jako jejich sobectví. Vášnivý milostný vztah, jenž je spaloval po několik let, je pouze utvrdil v poznání, že nemůžou být ani spolu, ani bez sebe. Zoufalá, krutá, a přesto naplněná láska, plná tehdy zakázaných doteků, absintové opojení a zatmění mozku, díky němuž lze překročit i nepřekročitelné. V takových kulisách se odehrává Hamptonova hra z roku 1967, kterou do filmové podoby převedla Agnieszka Hollandová s mladým Leonardem di Capriem jako Rimbaudem v roce 1995. Náš arénovský Rimbaud bude dozajista minimálně stejně okouzlující, o což se postará pravidelně hostující režisér André Hübner-Ochodlo.
Následovat bude slavná hra Patricka Marbera Na dotek (Closer), která v době svého prvního uvedení (1997) vzbudila pohoršení svým námětem i místy dost vulgárním jazykem. Hra zachycuje osudy milostného čtyřúhelníku, který tvoří dermatolog Larry, spisovatel Dan, striptérka Alice a fotografka Anna. Larry i Dan mají postupně intimní vztahy s oběma ženami. Protože hledají tu pravou? Nebo spíš nevědí, co hledají? V striptýzovém klubu, v němž Alice pracuje, se lidé svlékají a všemožně vzrušují, ale je zakázáno, aby se vzájemně dotýkali. Dotek nás spojí s milovanou bytostí, ale v striptýzovém klubu lásku nenajdeme, jen sex. Tahle metafora dokonale vystihuje citovou vyprahlost světa, ve kterém žijeme. Obdobně posmutněle a směšně působí erotický chat, jehož se Dan a Larry účastní. Hra, která dobyla celý svět a dočkala se i kultovního filmového zpracování, dostala od recenzentů výstižný podtitul „Sex, lži a internet“. V režii Jiřího Pokorného, jehož inscenace Zabijáka Joea se stala diváckým hitem, nás čeká podnětné zamyšlení nad tím, zda jsme vůbec ještě schopni rozpoznat lásku. A pokud ne, zda si ji vůbec zasloužíme.
Posledním titulem bude Režisér, nová hra Tomáše Vůjtka, která je inspirována režiséry, kteří nás svými názory inspirovali k tomu, abychom dělali takové inscenace, jaké děláme. Společně se dotkneme podstaty zázraku, kterému říkáme divadlo. Vysoká poezie uměleckých snů bude v této sarkastické grotesce konfrontována s pokleslou prózou životní reality. Režisér, herci, novináři, diváci, sláva a zmar. Mají režiséři rádi své herce? A pokud ano, mají herci rádi své režiséry? A koho z nich mají rádi novináři? Nikoho? Všechny? A co si s tím má počít chudák divák? Bilanční hry o tom, jak těžké je přenést na jeviště pravdu, se nemůže ujmout nikdo jiný než sám umělecký šéf Arény Ivan Krejčí, aby divákům i celému světu ukázal „pravdu pravdoucí“.
Soubor Arény vás bude laskat i hladit proti srsti v lehce obměněné sestavě dámské šatny, protože se z našeho vřelého objetí rozhodla vymanit Viktória Pejková. Nicméně toto rozloučení si vynahradíme i jedním staronovým přivítáním, protože se do naší náruče rozhodla navrátit Renáta Klemensová.
Anton Pavlovič Čechov, Tomáš Vůjtek: Tohle není Višňový sad
režie Roman Polák / premiéra 22. 10. 2022
Christopher Hampton: Úplné zatmění
režie André Hübner-Ochodlo / premiéra 14. 1. 2023
Patrick Marber: Na dotek
režie Jiří Pokorný / premiéra 11. 3. 2023
Tomáš Vůjtek: Režisér
režie Ivan Krejčí / premiéra 20. 5. 2023
(ab)
