Vánoční svátky už klepou na dveře a lidé postupně zdobí své domovy v očekávání svátečních dnů, a to i přes těžkosti letošního roku. Na výrobu tradičních vánočních věnců, girland či svícnů mohou využít i nejrůznější přírodní materiály. Jsou mezi nimi větévky jehličnatých stromů, plody lesních dřevin a další podobné věci, které nalezneme také v areálu Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava. Jednou takovou tradiční rostlinou, jejíž větvičky s plody se hojně využívají ve velké části Evropy, je cesmína (Ilex). Je známo okolo 400 druhů, většina z nich roste v tropech – vyskytují se v jihovýchodní Asii, ve Střední a Jižní Americe, v Indii, v Africe a na Madagaskaru. Jen několik druhů je rozšířeno i v mírném pásmu. Jsou to stálezelené nebo opadavé stromy a keře.
Pozoruhodné je, že cesmíny zaujaly významné místo v magii, a to nezávisle na sobě hned na třech kontinentech. Jednotlivé druhy byly využívány jak starověkými národy v Evropě, tak Indiány v Americe a jako léčivé rostliny se pěstovaly i ve východní Asii. Domorodí obyvatelé Ameriky věřili, že cesmíny pomáhají dosáhnout vítězství v bitvách. Sušili jejich plody tak, aby se zachovala červená barva a nosili je jako korálky. Druidové byli přesvědčeni, že slunce nikdy neopouští cesmínové keře, a proto je považovali za posvátné. Ve středověku se jimi zapuzoval od obydlí ďábel, čarodějnice a zlí duchové. Když byly vysázeny kolem domu, měly působit jako obrana proti zlým čárám.
Spojování cesmíny s Vánocemi je s velkou pravděpodobností odvozeno od věnců, které zdobily nevázané římské slavnosti k poctě boha Saturna, tzv. Saturnálie. Ty se konaly v prosinci. Díky pečlivě vedeným účetním knihám se dozvídáme, že břečťan a cesmína se v Anglii hojně využívaly k vánoční výzdobě kostelů už v 15. a 16. století. U nás se cesmína do vánoční výzdoby začala přidávat až po roce 1900. První cesmínu na našem území pěstoval od roku 1880 kníže Kamil Rohan v parku sychrovského zámku.
(ab)
