V květnu bývá areál Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava zaplaven pastelovými barvami velkých květů pěnišníků. V této době jsou tyto rostliny dominantním a nepřehlédnutelným prvkem, proto se může stát, že jiné kvetoucí druhy s méně výraznými květy zůstávají v tomto období přehlédnuty.
Jednou takovou skupinou jsou rostliny rodu Crataegus, česky hloh. Je to početný rod keřů a stromů z čeledi růžovitých. Hlohy rostou nejen ve střední a západní Evropě, ale také v severní Africe a v Asii zasahují až do Himálají. Svědčí jim slunná až lehce polostinná místa s bohatou propustnou půdou. Květy jsou pětičetné, bílé, růžové nebo červené, plody jsou červené malvice (hložinky). Květy, listy i plody obsahují významné léčivé látky. U nás na ně narazíte v podstatě kdekoliv od nížin až po hory, a tak jejich léčivých účinků může využívat kdokoliv, kdo si přinese na jaře domů léčivé květy či mladé listy nebo na podzim zralé plody. Lidové pojmenování říká hlohu srdeční chléb. Pravidelné popíjení čajů nebo nálevů z hlohových květů povzbuzuje správnou činnost srdce a oběhového systému. Tradiční medicína užívá květy k navození hlubokého a posilujícího spánku, při úzkostech a pocitech slabosti i migrénách. Je významným zdrojem potravy pro volně žijící hmyz, jako jsou včely a také pro ptáky, kterým poskytuje kromě potravy i bezpečné hnízdiště díky trnitým větvím.
Podle některých legend mohla být z větví hlohu údajně upletena Kristova trnová koruna, jiné zdroje ale uvádějí jiné rostliny. Hloh uctívali staří keltští druidové. Pro ně byl sídlem víl a malého lidu a pokácet jej znamenalo poslat na sebe jejich nekonečný hněv, což se nikdo neodvážil.
V areálu Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava rostou hlohy kromě původních lesních porostů také v lokalitách Ptačí louky, Cesty stínu, expozice Čitván či u Pavilonu evoluce.
(ab)
