Chanukový svícen, který roku 1939 přežil požár Hlavní ostravské synagogy v tehdejší Hviezdoslavově ulici, byl navrácen zpět do Ostravy. V obřadní síni Nové radnice jej převzala 9. května 2022 Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea, aby byl napříště umístěn do jeho stálé expozice.
Obřadní chanukový svícen, jinak též chanukiah, urazil zpět do Ostravy dlouhou cestu, při níž nechyběly ani dramatické okamžiky. Svícen byl majetkem synagogy v Hviezdoslavově, dnes Zeyerově ulici, vysvěcené roku 1879. Hlavní ostravská synagoga stála v letech 1879 až 1939 v prostoru dnešní Zeyerovy ulice, za dnešní restaurací Radegastovna, cca 70 metrů od Masarykova náměstí. Ostravská židovská náboženská obec pozemek odkoupila od dědiců Hermanna Zwierziny za 4000 zlatých. Postavena byla podle plánů moravskoostravských stavebních mistrů Franze G. Böhma a Adolfa Michela. Náklady na stavbu byly 60 000 zlatých. V noci z 12. na 13. června 1939, zhruba devět měsíců po podpisu Mnichovské dohody a 3 měsíce po zřízení Protektorátu Čechy a Morava, nacisté úmyslně podpálili Hlavní ostravskou synagogu. Hasiči k požáru přijeli včas, měli však nařízeno chránit před plameny pouze okolní budovy. Synagogu tak oheň zcela zničil, její zbytky byly strženy a v létě roku 1940 rozebrány.
Ostravskému sklenáři židovského původu Isidoru Reiserovi se z trosek synagogy podařilo zachránit právě chanukiah. Jde o svícen, který je postupně rozsvěcován v průběhu Chanuky, tedy osmidenního židovského svátku světla. Ten připomíná znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu.
Na zmizelou synagogu upomínala pamětní deska na zdi sousedního domu, odhalená v roce 1992. Od roku 2017 ji připomíná Památník holocaustu z dílny Evy Jančekové z Ateliéru sochařství Fakulty umění Ostravské univerzity.
Za druhé světové války se čtyřčlenná rodina Isidora Reisera stala terčem nacistické perzekuce. Její členové byli vězněni nejprve v Nisku nad Sanem, později v Terezíně, Bergen-Belsenu, Flossenburgu i Osvětimi. Všem se naštěstí podařilo útrapy přežít. Chanukový svícen zatím ukrývali jejich přátelé. Chanukiah byl na konci války dopraven do Izraele, odkud jej Reiserova dcera Emilie (1924–2020), známá jako Lilly, odvezla po smrti svého bratra Lea v roce 2008 do Spojených států amerických. Ve své závěti paní Emilie obsáhla přání, aby se svícen vrátil tam, kde sloužil. Do Ostravy.
„Jsem velmi rád, že se právě tento artefakt znovu dostává k nám. Do města, kde plnil své poslání, když byl pro svou komunitu neodmyslitelnou součástí oslav jednoho z nejvýznamnějších židovských svátků,“ říká ostravský primátor Tomáš Macura. „Jeho příběh mu dodává ještě další význam. Svícen se pro nás stává symbolickou připomínkou hrůz holocaustu a varováním, aby se již nikdy více neopakovaly. Zároveň je znamením naděje a dějinným vzkazem, že zlo nikdy nezvítězí, že i z trosek lze zachránit klenot.“
Vykonavatelem přání paní Lilly Reiserové je britský spisovatel David Lawson, spoluautor oceňované knihy „Ostrava and its Jews,“ pojednávající právě o příběhu ostravské židovské komunity. Druhou autorkou je Libuše Salomonovičová, která se zúčastnila slavnostního předání. David Lawson zůstává ve stálém kontaktu se svými českými přáteli. Ostravskému muzeu svícen věnoval s podmínkou, že bude součástí stálé expozice, kde ho návštěvníci budou moci spatřit.
„Máme radost, že chanukiah ze zaniklé synagogy najde své viditelné místo v našich sbírkách,“ uvedla ředitelka Ostravského muzea Jiřina Kábrtová. „Bylo mi velkou ctí převzít svícen, který byl svědkem tolik pohnutých časů. Musím totiž v této souvislosti připomenout, že synagoga v někdejší Hviezdoslavově ulici nebyla jedinou. Do poloviny června 1939 nacisté vypálili všechny synagogy v Ostravě. Můžeme tedy říci, že svícen, který přebíráme, prošel doslova ohněm holocaustu.“
David Lawson chtěl na slavnostní předání dorazit z Londýna, okolnosti mu v tom bohužel zabránily. Ještě v Anglii tedy svícen svěřil Radanu Salomonovičovi, který chanukiah předal ředitelce muzea Jiřině Kábrtové.
(ab)
