V Moravskoslezském kraji je po Praze druhá nejsilnější základna tuzemských volejbalistů. Sport, který zná v Česku každý a každý ho snad alespoň jednou v životě hrál, je takříkajíc druhou profesí Vavřince Pečinky.
Je předsedou Moravskoslezského krajského volejbalového svazu a prezidentem extraligového klubu Black Volley, se kterým chce do špičkové polské PlusLigy.
Před deseti, patnácti lety to vypadalo, že je chlapecký volejbal na Ostravsku na vymření. V roce 2008 jste proto založil klub ŠSK Beskydy a začal hledat mladé talenty. Máte splněno, když je teď volejbal v kraji silný?
Máme kolem pěti tisíc členů, ale optimum by bylo zhruba šest a půl tisíce. Členové nám chybí v seniorských kategoriích. Týmy dospělých nám rychle stárnou. Máme asi 3 500 dětí a mladých, skupina dospělých se ale snižuje. Ne vždy a všude se nám daří celky doplnit nastupující generací, a tak jsme v posledních třech letech svědky ukončení činnosti mnoha týmů dospělých. V 90. letech se totiž práci s dětmi a náctiletými nikdo systematicky nevěnoval a vzniklo velké „okno“.
Teď je velmi těžké vzniklou díru zacelit. Snažíme se tedy seniorské týmy stále posilovat dorůstajícími mladými a přivést k volejbalu další děti. Se zázemím se můžeme systematickou prací dostat na optimum během zhruba osmi let. Máme to vyzkoušené z mládežnických klubů Green Volley Frýdek – Místek a Blue Volley Ostrava, kde nám od roku 2011 dorůstají mladí. Ti pak hráčsky postupně omlazují stárnoucí kluby.
Ta poznámka k zázemí znamená, že vám tělocvičny a haly chybí?
Chybí a jsme v situaci, že uvažujeme o využití průmyslových montovaných provizorních hal, které bychom mohli postavit ve vhodných lokalitách. Paradoxně jsou na tom lépe v menších městech a obcích, jako jsou třeba Raškovice, Palkovice, v Brušperku nebo na Čeladné, prostě tam, kde si rozumně zrekonstruovali tamní tělocvičnu na dostatečnou kapacitu pro více sportů, nebo postavili úplně novou.
V čem je problém v okresních městech a krajské metropoli?
Kapacita hal s obtížemi a silnou improvizací pokrývá turnaje a mistrovská utkání, ale už ne pravidelné tréninky mládeže. Lidé to posuzují jen podle velkých akcí, pro které haly jsou, ale už nevidí realitu přeplněných kapacit hal a tělocvičen a jejich často naprosto zanedbaný stav. Ve Frýdku – Místku jsme si museli před lety adaptovat starou tenisovou halu s betonovým povrchem, abychom tam vůbec mohli hrát. Extraligový Black Volley Frýdek-Místek teď trénuje ve Frýdlantu nad Ostravicí, do domovského města se s tréninky jednoduše nevejde. Doma hraje jen extraligová utkání. Ostrava teď chce vybudovat obrovskou halu za 600 milionů, ale my bychom za stejné peníze raději měli deset skromnějších hal ke sportování mládeže a všechny míčové sporty s přesahem na ty individuální, jako je badminton nebo gymnastika.
Čili vy volejbalisté z projektu Ostravy nadšení nejste…
Nejsme, protože jsme to říkali už v prosinci 2016, vznášeli jsme připomínky v pracovní skupině, která se tímto tématem zabývala. Tu velkou stavbu si musel někdo prolobovat…Aktuálně jsme tedy svědky probíhajících přípravy na stavbu haly, kterou nevyužijeme. Měl bych se v době, kdy bude vycházet tento rozhovor, sejít s paní náměstkyní ostravského primátora Andreou Hoffmannovou, abychom se o tom pobavili.
Rád bych jí vysvětlil, že zázemí se 3 000 míst nesplňuje podmínky pro velké akce typu mistrovství Evropy a volejbal se v takové hale bude hrát za současné situace tak jednou za 4 roky, jeden až dva zápasy a to jen za předpokladu postupu zdejších volejbalistů do soutěže evropského poháru. Aby byla hala efektivní, musí v ní být víc sportů. A to je další problém. My s basketbalisty se ještě shodneme, ale házená nebo florbal budou ničit nebo opakovaně znečišťovat povrch. Házenkáři používají speciální lepidla na ruce pro lepší držení míče, florbalisté hokejky. Obojí kvalitní palubovce vadí a zkracuje její životnost.
A kdyby se tam tedy hrál jen basketbal a volejbal?
To je věc propočtu provozních nákladů. Dovedu si představit, že se tam přestěhuje celý ostravský basket, od nejmenších dětí po extraligu, a bude platit paušální nájem. Něco pak kapacitně zbude na nás, ale nevíme, jestli provozní náklady a odpisy haly nebudou tak velké, že nebudeme schopní zaplatit ani hodinovou sazbu za pronájem.
Nedávno jste, asi právě i kvůli zázemí pro volejbal, založil projekt „Pohni s tím!“ Co si od něj slibujete?
Pohnout chceme s růstem členské základny, s podmínkami pro sport v celém kraji. S tím, aby se stavěly rozumné sportovní stavby za rozumné peníze s ekonomickou udržitelností. Například ve Frýdlantu nad Ostravicí vyrostla tělocvična, kam se sotva vejde jedno hřiště. Volejbalisté z nižších soutěží a mladí si ji nemůžou dovolit pronajímat. Potřebují dostat na trénink na plochu alespoň 2 skupiny na 2 až 3 hřištích, aby to dávalo smysl. Pohni s tím! máme i proto, abychom překlenuli zmíněné generační „okno“, doplnili stárnoucí kluby mladými, aby volejbal odváděl děti od počítačů ke sportu. Jde nám taky o to, aby se dal ve větší míře hrát beach volejbal, který je jednoznačně výkladní skříní našeho sportu.
No a abychom se poučili od Polska, kde je volejbal společně s fotbalem obdivovaným sportem, je podporovaný a úzce provázaný se školami. Chceme se v komunitě aktivních lidí bavit i o tom, co se má změnit ve financování klubů, které je konkrétně v Ostravě nebo Frýdku – Místku na poloviční úrovni ve srovnání se situací Karlových Varů, s Prahou nebo Kladnem, které má dominantní podporu domovského města.
Mluvíte o podpoře ze strany Ostravy. Vy jste ale šéfem nikoli ostravského, ale frýdecko-místeckého klubu Black Volley. VK Ostrava je vaše konkurence, ne?
Mluvím za celý volejbal v kraji, ale i v rámci klubů se vzájemně podporujeme a potřebujeme. Pro vývoj krajského volejbalu je to zdravé. Navíc jsem před časem VK Ostrava finančně pomáhal s obranou proti nepřátelskému převzetí jejich klubu. Nechtěl bych říkat detaily, ale lidí ve VK Ostrava si vážím, že tu komplikovanou situaci ustáli.
Když už jsme se dostali a k vašemu extraligovému klubu, v březnu se psalo o výměně sportovního šéfa a roli trenéra převzal Slobodan Prakljaćic. Jak je to teď?
Sportovním vedoucím klubu je Marek Tomáš a trénuje Saly, tedy Jakub Salon, který k nám přišel z Ústí nad Labem. Je to schopný mladý trenér s moderními metodami. Jsem rád, že ho máme. Slobodan Prakljaćic by byl zůstal, jednoznačně zvedl celý tým, ale roli sehrála pandemie koronaviru. V březnu jsme museli rezignovat na smlouvu s ním i většinou hráčů z ciziny, kteří mají rodiny.
Měsíce by se neviděli s blízkými, nebo by se naopak nemohli vrátit k nám. Bylo to velké riziko, které jsme vyřešili tím, že jsme museli jít cestou tuzemských posil a zahraničních hráčů bez rodinných závazků. Několik týdnů jsme řešili, jak to udělat jinak, ale nešlo to.
Koronavirus zamíchal se vším. Nekonaly se ani turnaje světové série v beach volejbalu, na které už si Ostrava zvykla.
Je to velká škoda. Beach volejbal v minulých letech právě díky téhle vrcholné akci získal v našem kraji velkou popularitu. Navíc, a to se asi ani moc neví, jsme písek z hracích ploch po mistrovství vždy ve spolupráci s pořadateli rozváželi na nová hřiště nebo na rekonstrukci těch stávajících. Písek tak získaly Palkovice, Fryčovice, Raškovice, Ostrava, Opava a v plánu je i Čeladná a Havířov. Beach volejbalu to jednoznačně pomohlo.
Promiňte vsuvku – antuka úplně zmizí?
Ve městech ano, jsou na ní už většinou tenisové kurty. Ono to ani dost dobře nejde trénovat venku na antuce a hrát pak zápasy na palubovce. To jsou dva tak rozdílné povrchy, že je antuka už jen pro rekreační volejbal a letní turnaje v menších městech a obcích, kde se o antuková hřiště starají místní nadšenci.
Dobře, tak zpátky na písek. Říkal jste, že je plážový volejbal výkladní skříní volejbalu. Chcete ho v našem kraji nějak posilovat?
Připravujeme společný projekt s Čeladnou. Pracovní název je Golden Beach a mělo by jít postupně o celoroční sportoviště se sezonním zastřešením. Ale můj velký sen je, že by se beach volejbalová hřiště vybudovala u vybraných přehrad v kraji, kde zatím nic není. Tam by si pak člověk zajel na kole, zahrál volejbal, projel se na lodičkách a strávil tu aktivně a příjemně celý den. Byl by to nový podnět nejen pro sportovně zaměřené lidi, ale i pro turistický ruch, který u nás živí spoustu lidí.
Udělalo vám před pár dny radost třetí místo žen TJ Ostrava na MČR do 20 let v beach volejbalu v Opavě?
Samozřejmě. Ale není to ojedinělý úspěch. Kromě toho získal v letošní sezóně tým z našeho kraje titul v kategorii chlapců do 17 let a máme i druhé a čtvrté místo v kategorii do 18 let. Máme tak kompletní medailovou sbírku. Všichni medailisté navíc trénovali v nově otevřeném areálu na ZŠ A. Kučery v Ostravě. Já mám beach volejbal opravdu rád. Hraje ho roky i moje žena. Dnes se mu oba věnujeme pouze rekreačně, ale zápal pro hru nám ještě zůstal.
Jak to tak vypadá, jste volejbalová rodina. Co vaše děti, taky je to baví?
Starší Vojtěch hraje volejbal při vysoké škole, mladší Ondřej je nahrávač v druholigových Palkovicích. Tam asi zakotví na postu blokaře i Vojta, až se vrátí z Prahy z VŠCHT.
Za chvíli začne nová extraligová sezona. Snad se i v pořádku dohraje bez koronavirových omezení. Co podle vás čeká moravskoslezský volejbal v roce 2021?
Na extraligu jsou naše top týmy připravené, i když jsme, jak jsem říkal, museli jít třeba u Black Volley cestou omezení angažmá zahraničních hráčů. Uvidíme, jaký bude vývoj po první části extraligy. Velkou akcí bude pro Ostravu v roce 2021 zhruba týdenní program Mistrovství Evropy ve volejbalu mužů. Hrát se bude v Ostravar Aréně a měli bychom vidět zápasy celé jedné skupiny plus čtvrtfinále. Semifinále a finále se odehraje v Polsku.
Na naši část se těšíme a chystáme ji jako vrcholnou akci celoročních oslav 100 let volejbalu v České republice, i když se objevují první komplikace. Město Ostrava nám místo plánovaných 7 milionů korun dá na ME jen 3 miliony, stejně to asi dopadne s podporou kraje. Do dalších sezón je pro mě obrovskou výzvou, abychom dostali naše elitní extraligové týmy do polské PlusLigy. To je jedna ze špičkových soutěží v Evropě, kam jen zápisné stojí miliony. Na druhou stranu, kdo v ní hraje, získává na prestiži a popularitě jednoho z nejsledovanějších sportů s adekvátním zájmem komerčních sponzorů.
(nm)
