Neodmyslitelně patří do zlaté generace baníkovců z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. V ostravském dresu získal tři mistrovské tituly, bojoval v evropských pohárech, výrazně se podepsal pod postup do semifinále tehdejšího Poháru vítězů poháru. V pondělí ZDENĚK RYGEL nechyběl mezi osobnostmi Baníku přítomnými na velké autogramiádě.
Kdo ten zápas viděl, ať už na vlastní oči, nebo v televizi, nezapomene. Leckterý fanoušek zná ten příběh z vyprávění. Psal se březen roku 1979 a Baník bojoval o postup do semifinále tehdejšího Poháru vítězů poháru. Z německého Magdeburgu si přivezl nadějný výsledek, jímž porážka 1:2 nepochybně byla. V odvetě na Bazalech před 18 tisíci diváky vedl Baník už 3:0 a vše se zdálo být jasné a semifinále na dosah. Hosté však během pěti minut snížili na 3:2 a čtvrt hodiny před koncem to byl náhle německý tým, kdo držel v rukou vstupenky do pohárového semifinále. Baník nutně potřeboval vstřelit čtvrtý gól. Čas ubíhal a skóre zůstávalo stejné. Až v 88. minutě si levý obránce Zdeněk Rygel naběhl po levé straně před roh šestnáctky, dostal do svého prostoru přihrávku a z první ji napálil směrem na magdeburskou branku. Rána jako z děla. Nabrala křížný směr a skončila ve vzdálenější šibenici magdeburské branky. 4:2! Postupový gól jak má být. Baníku už nemohlo v cestě do semifinále PVP, kde ostravská pouť pohárem skončila, nic zabránit.
„Dodnes se mi stává, že mi lidé ten gól připomínají. Občas si nemůžou vzpomenout, proti komu se tehdy hrálo, ale na ten gól mě lidé dodnes upozorňují,“ prozradil Zdeněk Rygel, když si uprostřed pondělní autogramiády udělal čas na krátké zavzpomínání. „A víte, co je zajímavé? Já dal v tom zápase s Magdeburkem góly dva. Na ten první si dnes nevzpomene nikdo,“ usmíval se dnes osmašedesátiletý Zdeněk Rygel, olympijský vítěz z roku 1980. A tak připomeňme, co se stalo ve 13. minutě onoho odvetného čtvrtfinálového pohárového duelu. Ta situace se ostatně podobala té z 88. minuty, o níž už byla řeč. Stav utkání byl zatím 0:0. Baník zahrával přímý kop z levé strany. Všichni čekali centr do šestnáctky, jenže místo toho přišla přihrávka na několik metrů směrem blíž do středu hřiště. Tam si naběhl právě Zdeněk Rygel. Balon si prvním dotekem pravou nohou posunul mírně dopředu a pak z nějakých osmadvaceti metrů vypálil. Z podobné pozice jako v 88. minutě. A opět křížem ke vzdálenější tyči. Tentokrát však střela nemířila do šibenice, naopak se obloukem snesla k zemi a těsně před gólmanem skočila. A skončila v brance. „Neuvěřitelné, že už je to přes čtyřicet let,“ kroutil Zdeněk Rygel při pondělním vzpomínání nevěřícně hlavou.
Za Baník odehrál 256 ligových utkání. A vstřelil v nich 7 gólů. Čtyřikrát oblékl i reprezentační dres. „Byla to šťastná doba. Alespoň pro nás. Já vím, že to nebyla doba svobodná, že jsme nemohli odejít hrát do zahraničí, jako se může dnes. Ale s tím nic nenadělám, takže nemá smysl litovat. Pro mě to byly šťastné časy v Baníku v době, kdy se tady sešla fantastická parta. A já můžu jen s radostí vzpomínat, že jsem mohl být u toho,“ pravil trojnásobný mistr Československa.
Poslední zápas v dresu Baníku odehrál v roce 1983. Pak si vyzkoušel angažmá na Kypru, na krátký čas si zahrál v Brně, načež se vrátil do rodného kraje. Po revoluci se vrátil i do Baníku. Osm let v něm působil v roli klubového sekretáře. Na Baník nikdy nezanevřel. Ani v nedávných těžkých časech. „Zanevřít na Baník? To nejde. Dodnes si pamatuju, jak jsem jako malý kluk chodil fandit Baníku v časech pana Valoška. Chodil jsem na tyhle hvězdy, obdivoval jsem je vždy od okamžiku, kdy v těch bílých dresech se znakem uprostřed nastupovali k zápasu. A snil jsem, že ten dres někdy taky obléknu. Po tom, co jsem v Baníku zažil, na něj zanevřít nejde, ať se děje, co se děje,“ vyznal se Zdeněk Rygel ze svého vztahu ke klubu.
V době, kdy bylo Baníku zle, zkrátka věřil, že lepší časy se znovu vrátí. Jeho samotného v té době pozlobilo zdraví. „Už je to ale dobré,“ usmál se. „Se mnou i s Baníkem,“ doplnil na srozuměnou. „Já jsem prostě věřil, že se něco stane a Baník bude zase silný. A stalo se. Někdo nám odkudsi seslal pana Brabce. A dnes je Baník silný a já si myslím, že se brzy dočkáme Baníku v evropských pohárech,“ předpověděl Zdeněk Rygel.
Fanoušci jej mohou na stadionu v Ostravě při zápasech Baníku pravidelně potkávat. „Chodím, no samozřejmě,“ ujistil. „Občas poslouchám některé fanoušky a říkám si, že by si možná měli víc vážit toho, že už zase máme Baník takový, jaký ho máme,“ řekl. Pak se na chvíli zamyslel. „Ale vlastně proč? Je pořád lepší, když lidi nadávají, že se prohrává, než kdyby byli úplně bez Baníku. A to tady hrozilo. I to nadávání k tomu vlastně patří. I na nás se pískalo. Vyhráli jsme tři tituly, dvakrát jsme skončili druzí a když se prohrálo a nedařilo se, lidi na nás pískali. I to patří k životu fotbalového klubu. A náš Baník žije,“ usmál se znovu.
Občas se porozhlédl kolem sebe na ruch, který provázel pondělní autogramiádu v OC Nová Karolina. Jindy musel své vyprávění přerušit, aby se podepsal žadateli o autogram. A pak zase pokračoval. „Líbí se mi to tady. Jsem překvapený, kolik lidí na tu autogramiádu přišlo. A vůbec musím říct, že mě současný Baník baví. Když jsem se díval na zápas s Bohemkou, napadlo mě, že to ti dnešní kluci hrají jako my kdysi. Aktivně po stranách, hodně centrů do vápna a tam dnes máme několik opravdu dobrých útočníků. Dnešní Baník je silný a myslím, že bude ještě silnější,“ uzavřel své rozjímání nad minulostí i současností Baníku Zdeněk Rygel.
(pd) Zdroj: FC Baník Ostrava
