Do ostravské zoo se po deseti letech vrátil karakal. Samec této malé kočky je umístěn ve výběhu po servalech, jejichž chov zoo naopak ukončila. Na přelomu roku by k němu měla přibýt i samice. Proč došlo k této výměně druhů?
Počet karakalů chovaných v evropských zoo je velmi nízký (něco málo přes 70 jedinců) a bohužel se příliš nerozmnožují. Zatímco servalí populace je více než čtyřnásobná a dobře se rozmnožuje. Z tohoto důvodu se zoo rozhodla k výměně druhů.
Servali byli postupně převezeni do jiných zoologických zahrad – chovný pár a dvě loňská mláďata. Mladá samice, která trpěla vážnými zdravotními problémy (měla vrozené deformace na plících), musela být utracena. Do expozice po servalech byl v pátek 16. srpna přivezen první karakal. „Samec pochází z organizace AAP v Holandsku, která zabavuje ilegálně držená zvířata a zvířata z nevhodných podmínek. Dostali jsme možnost získat zdravé a mladé zvíře, čímž pomůžeme dobré věci a zároveň podpoříme chov karakalů v Evropě. V současné době jednáme i o dovozu samice,“ popisuje inspektor chovu Matěj Vrúbel.
Chov karakalů má v Zoo Ostrava dlouholetou tradici. Začal v 70. letech minulého století. V roce 2014 byl přerušen a nyní na něj chovatelé po deseti letech opět navazují.
Karakal (Caracal caracal) měl poměrně široký areál rozšíření – dříve se vyskytoval od jižní a západní Afriky po západní Indi, dnes je na většině původního areálu vyhuben. Obývá suché lesy, savany, stepi, buše a polopouště, pravým písčitým pouštím se vyhýbá. Žije samotářsky. Loví především v noci, přes den se ukrývá v dutinách pod kameny, mezi kořeny stromů a nezřídka i v norách dikobrazů. Rodí 1–6 (obvykle 2–3) mláďata, která jsou skvrnitá. Je rychlý běžec, ve starověku byl v Egyptě a Indii cvičen k lovu zvěře, podobně jako gepard. Jeho jméno pochází z turečtiny a znamená „černé ucho“.
Ilustrační foto: autorka Monika Vlčková.
(ab)