Mám rád výzvy!
Potetovaní svalnatí bojovníci v kleci jsou přirovnávání gladiátorům v aréně z dob starého Říma. Zápasy Mixed Martial Arts (MMA), což v překladu znamená smíšená bojová umění, se odehrávají v osmihranné kleci zvané octagon a jsou doslova fenoménem dnešní doby.
V současnosti se jedná o nejrychleji rostoucí sport ve světě! V Japonsku je jedničkou a v Americe se v počtu fanoušků drží na druhém místě. Podobně i ve Finsku, Švédsku, Rusku, Polsku a Velké Británii. Zápasy, ve kterých můžete vidět techniky z boxu, thajského boxu, juda, řecko-římského zápasu a ostatních bojových sportů, tak lámou divácké rekordy na všech kontinentech.
Nebývalou akci svého druhu zažila v březnu také Ostrava. Partnerem bylo i Naše Město. O titul šampiona turnaje GCF 38 : BIG CAGE 4 bojoval i ostravský rodák Matěj „Matheus“ Kuzník (21), který poskytnul Našemu Městu exkluzivní rozhovor. Tento velmi sympatický svalovec se stal vůbec nejmladším českým šampionem organizace Gladiator Championship Fighting (GCF).
Zápasníků, kteří se chtějí tímto sportem uživit, je v naší zemi jen hrstka. Mezi nimi je i Matěj Kuzník. Zápasy MMA Matěje uchvátily, když mu bylo patnáct.
„Tehdy mi rodiče koupili playstation a já se v jedné hře seznámil se zápasníky MMA, což mě okamžitě uchvátilo. Ke všemu jsem měl divoké mládí, rval jsem se i ve škole. Potřeboval jsem někde vybít energii, a tak jsem začal zajímat o tréninky.“
MMA bylo před šesti lety v Ostravě ale v plenkách.
„To doslova. Trénovali jsme v Porubě na tvrdých parketách, byl jsem samá modřina. Od prvního tréninku jsem ale věděl, že chci zápasit. První zápas jsem si užil už po půl roce. Soupeř byl dvakrát starší než já a měl přezdívku Řezník. To proto, že pracoval v řeznictví. Zvítězil jsem a on skončil s otřesem mozku v nemocnici.“
První vítězství samozřejmě dodalo Matěji potřebnou sílu.
„Zápasil jsem a stále vyhrával. V osmnácti mě začal finančně podporovat pan Oldřich Lahoda, čímž mi dal i šanci se živit tím, co mě baví. To je určitě sen každého. Začal jsem každý lichý týden dojíždět na tréninky do Bratislavy, kde byl tehdy nejlepší klub.“
Právě v osmnácti letech GCF nabídlo Matějovi zápas na profesionální úrovni o titul.
„Stal jsem se nejmladším šampionem této organizace. Strašně moc to pro mě znamenalo. Na druhou stránku jsem ale v další tvrdé přípravě polevil a doslova jsem se vyžral. Titul jsem před dvěma roky pak obhajoval s Jaroslavem Pokorným. Jelikož jsem přibral dvacet kilo, celou přípravu jsem musel podřídit dietě, abych se vlezl do váhové kategorie, což mě stálo obrovské úsilí. Musel jsem zhubnout pět kilo i ze svalů. Měl jsem strach, že se to podepíše i na mém výkonu.“
Místo oslav Matěj skončil skutečně v nemocnici.
„Má nezodpovědnost mě bohužel vytrestala. Prohrál jsem ve čtvrtém zápase, kdy to naštěstí ukončili rozhodčí. Byl jsem už samá krev. Na obličeji jsem měl plno otevřených ran a v těle dost zlomenin. Domů jsem se vracel vlakem a způsobil pořádné pozdvižení. Lidé na mě koukali jako na zjevení, kvůli oteklým očím jsem se sám neviděl, ale vypadal jsem prý jako krvavá ropucha. O zápase se tehdy psalo s tím, že fotky jsou jen pro silné žaludky.“
Po osmi vyhraných zápasech to byla první krutá prohra.
„Hodně jsem se z ní ale poučil a začal být k sobě zodpovědnější. Odletěl jsem na dva měsíce se srovnat do Thajska, kde jsem trénoval ve speciálním kempu na Phuketu. Bylo mi devatenáct, jel jsem sám a neuměl vůbec anglicky. Byla to pro mě ale obrovská zkušenost, protože jsem trénoval se čtyřiceti zápasníky z různých zemí světa. Každý měl jiný styl, zvyky a mentalitu.“
Po návratu Matěj chytnul druhý dech, ale bohužel si týden před zápasem s Víťou Vávrou vážně zranil koleno.
„Další šanci jsem dostal až s jedním Francouzem, kterého jsem porazil, stejně jako dalšího zkušeného zápasníka. Odletěl jsem znovu trénovat do Thajska, ale ve zraněném koleni se objevila tak vážná infekce, že jsem se musel vrátit a měsíc a půl se v létě takřka nehnout z postele.“
Přišla ale znovu nabídka GCF zápasit o titul.
„A já začal opět tvrdě trénovat. Probojoval jsem se až do finále v Ostravě, kde jsem s Vítkem Vávrou z Poděbrad ve čtvrtém kole prohrál na škrcení deset sekund před koncem. Doplatil jsem na kondičku, ale zápas beru stejně jako organizátoři jako jeden z nejlepších na české scéně. Připomínal americký film plný zvratů. Divákům se to hodně líbilo a já jsem taky spokojený.“
Zápasnickou bilanci má Matěj dobrou a proto přicházejí další nabídky.
„V Německu bych se mohl utkat s těžkým soupeřem z Afganistánu a trénoval s těmi nejzkušenějšími v Americe a Švédsku. Jsem soutěživý typ a mám rád výzvy a mým snem je zápasit co nejčastěji a nejdéle. I přesto, že živit se tímto sportem je velký risk. Nemáte plat jako fotbalisti, naopak musíte stále investovat do sebe a buď se vám to jednou vrátí, nebo ne. Můžete prostě zkrachovat jako každý živnostník.“
Ivana Žáková
Dieta je velká zbraň, ale i nebezpečný nepřítel. Jak Matěj dokáže doslova manipulovat se svým tělem a shodit za 6 týdnů 22 kilo a naopak během 24 hodit neuvěřitelně nabrat i 10 kilo, to prozradí v příštím vydání Našeho Města. Stejně tak, jak probíhá jeho velmi náročná příprava na samotný zápas.
Ostravský rodák a šampion Matěj „Matheus“ Kuzník¨v redakci Našeho Města.
Foto: Naše Město
