O víkendu proběhl šestý ročník extrémního vytrvalostního závodu Adidas 24 hodin na Lysé hoře. Dvojčlenné štafety i jednotlivci měli za úkol uběhnout nebo ujít co největší počet okruhů ve svazích Lysé hory. Trať vedla z obce Ostravice až na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd a pak jinou cestou zpět dolů. Přestože závod, pořádaný týmem okolo horolezce Libora Uhra, patří v naší republice k těm nejtěžším, účastní se ho široké spektrum závodníků – od ultra vytrvalců až po běžné turisty, kteří si zkouší posunout své vlastní limity.
Po celou dobu závodu panovalo v Ostravici nádherné zimní počasí se stále jasnou oblohou
a teplotami lehce pod nulou. Po startu v nově upraveném areálu pily v centru obce se vydal tisícihlavý dav vstříc dalekému cíli. V závodě s vžitým názvem LH24 nehraje roli pouze fyzická připravenost, ale také psychická odolnost závodníků. Těžká stoupání, zima, tma, vlhko a pohyb pořád na jednom a tom samém okruhu. Nepodlehnout vábení chvilky strávené v teple v depu závodu a znovu se nakopnout do dalšího okruhu, je pro unavenou mysl přetěžký úkol.
Ve startovním poli se letos sešla velmi zajímavá konkurence, a tak bylo po celou dobu co sledovat. Na špici absolutního pořadí se postupně střídali Marek Novotný a Zbyněk Cypra. V nedělních ranních hodinách pak došlo k další dramatické situaci, kdy si na čele osamocený Cypra prošel krizí a stíhal jej Radek Chrobák. Dramatickou situaci komentoval také Libor Uher: „Ještě hodinu a půl před koncem závodu nebylo vůbec jasné, kdo se bude radovat z vítězství. Zbyněk Cypra po 12. okruhu nevypadal dobře a trochu se očekávalo, že by ho Radek ještě mohl dostihnout. Zbyňa se však v posledním stoupání naprosto vydal a pár minut před limitem se objevil na vrcholu Lysé. Tím si pojistil prvenství.“
Stejně jako v roce 2016 se ani letos nenašla žádná žena, která by dokázala předčít Lindu Beniačovou. Slovenská Brňanka se tak mohla radovat z obhajoby prvenství.
Pozici jasného favorita v kategorii dvoučlenných štafet uhájili Marek Causidis a Stanislav Najvert, byť jim v první polovině závodu zdatně sekundovala i jiná dua.
V centru závodu u hotelu Sepetná bylo celý víkend velmi rušno. Neustále probíhající závodníci, podpůrné týmy a fanoušci zde vytvořili krásnou sportovní atmosféru. Provoz gastrozóny, servisu i dalších služeb byl samozřejmě nonstop. Fandilo se také na Lysé hoře. Na tu v průběhu závodu vystoupali účastníci v součtu 4 963x, což činilo 3 771 výškových kilometrů.
„Letošní ročník hodnotím pozitivně – neměli jsme žádné vážné úrazy, počasí vyšlo na jedničku a ještě tam byla po celou dobu napínavá sportovní zápletka,“ shrnul po slavnostním medailovém ceremoniálu ředitel závodu Libor Uher s tím, že už teď má v hlavě nápady na další možná vylepšení pro příští ročník.
Kompletní výsledky a další informace jsou k dispozici na webových stránkách www.lh24.cz.
ZBYNĚK CYPRA: CHTĚL JSEM VZÍT LOPATU A SNÍH Z TRAVERZU VYHÁZET
Absolutním vítězem letošního ročníku extrémního závodu Adidas 24 hodin na Lysé hoře se stal vizovický Zbyněk Cypra. Byl by hřích, nezeptat se vítěze na hodnocení svého výkonu i celé akce, a tak Vám přinášíme rozhovor, který vznikl dva dny po závodě. Přeci jen jsme chtěli dát Zbyňovi trošku vydechnout 🙂
Prosím, popiš ve zkratce průběh závodu, jak se vyvíjel z tvého pohledu?
Probíhal celkem dle plánu, nekonalo se žádné velké překvapení. Věděl jsem proč tam jdu a koho mám proti sobě. S Márou jsme spolu mluvili před závodem a v rámci kamarádství a fair play jsme si nic nedali zadarmo. Od prvního kola jsem ale věděl, že můj útok na rekord je v háji. Na pověstném traverzu jsem nechal mnoho sil a málem i rozum 🙂 Párkrát jsem si zařval, že vezmu lopatu a to bílé svinstvo vyhážu…
Jaké jsi měl pocity, když přišla velká krize a poslední sestup jsi šel hodinu. Zapochyboval jsi o výsledku?
Ona to nebyla ani tak krize, jako spíš ztráta motivace a vědomí, že mám velký náskok. Úplně mě to vyplo a šel jsem dolů pěšky. Přestože by alespoň 13 kol bylo pěkných. Hlava řekla dost a nebyl jsem schopen do sebe nic dostat. Sestupoval jsem s pocitem, že to vyjde, do dalšího kola vyběhnu a Radek se už na to vykašle. Pak jsem dostal zprávu, že je za mnou 4 minuty.
A co si pamatuješ z posledního stoupání? Kde jsi našel energii se tam ještě jednou vydrápat?
To vím naprosto přesně, byl jsem přejedený těch obvyklých dobrot a dostal chuť na párky. Nasoukal jsem do sebe 6 nožiček, jestli mi rozumíš, a byl jsem nejšťastnější na světě. Sílu jsem měl, ale už jsem byl ztuhlý. Nechat se cvaknout v poslední zatáčce před cílem, byla hrozná představa, která mě doslova vystřelila nahoru
Kam řadíš toto vítězství? Patřilo k těm nejtěžším? Kdy naposledy ses takhle vydal?
Všichni jsme myslím trochu bojovali s „terénem“ 🙂 Bylo to těžší, než se dalo čekat. Počasí bylo ale jinak luxusní, ani nefoukalo, teplota parádní, výhledy doslova famózní, i v noci. Stihl jsem to vnímat a sledovat, opravdu to bylo krásné. Kdy jsem se tak vydal? Nikdy! Souboj s Markem Novotným byl vyrovnaný, nebylo to zadarmo, vždyť mě dvakrát dotáhl!!! Je to sportovní monstrum, zabiják.
Jak se cítíš teď, dva dny po závodě?
Jako bych nic nešel 😀 Né, né, jsem hrozně rozsekaný. Poprvé za svoji kariéru jsem nešel v pondělí normálně do práce.
Pokusíš se příští rok o obhajobu? Máš vůbec chuť jít zase na Lysou?
Myslím, že stačilo. Nechám těch 14 kol atakovat mladé pušky a rád před nimi přijdu smeknout. Mi to takto stačí. Dal jsem tomu vše a vše sklidil, bez ohledu na počet nějakých kol. Dva týdny před startem jsem se rozsekal při tréninku na běžkách. Ležel jsem na zemi a brečel, že jsem dolámaný. Nechtěl jsem slyšet verdikt doktorů, tak jsem do toho špitálu nakonec nešel.
Jak hodnotíš organizaci akce, zázemí a vše okolo?
Z mého pohledu to prostě nemělo chybu! Není jednoduché zorganizovat takový cirkus. Myslím, že se to Liboru Uhrovi daří, a proto na LH24 chodí lidi rádi.
