Vilém Žák
Najeli jsme 4580 kilometrů přes Kalifornii, Nevadu, Utah a Arizonu. Z větších měst jsme navštívili Sant Diego, Las Vegas, San Francisco, Monterey, Los Angeles a Hollywood. Přivítaly nás nádherné skvosty přírody – Joshua Tree National Park, Hoowrova přehrada, Grand Canyon, Monument Valley, Bryce Canyon, Zion National Park, Sequoia Park a Yosemitský národní park.
Byl to můj bláznivý nápad nadělit si na sedmdesátku dobrodružnou cestu po Americe. Už od mládí jsem čítal
v knížkách, že kdo nebyl za velkou louží, neviděl svět. Pod tímto neustálým tlakem své mysli jsem spřádal myšlenky, jak to jen zrealizovat, když umím anglicky sotva pár slov. Několik zajímavých i exotických zahraničních cest jsem už podnikl, ale vždy jen s cestovkami. Tentokrát jsem chtěl prožít něco jiného, něco na tělo a hlavně krásně přírodního s batohem na zádech uprostřed úžasných a vyhlášených amerických parků.
Asi to tak mělo být, že jsem potkal svého dobrého přítele z mládí Vladimíra, o němž jsem věděl, že po šedesátce zdolal Kilimanjáro v Africe i největší horu Ameriky, sedmitisícovou Aconcaguu. A hlavně uměl anglicky i pracovat s tabletem. Sehnal letenku do Saint Diega za neskutečných jedenáct tisíc tam i zpět a zajistil v tomto městě naše první noclehy. I později se tyto jeho schopnosti ukázaly jako rozhodující momenty pro zdar našeho velkého amerického dobrodružství.
„To je výborný nápad, uděláme západní část Spojených států, je tam spousta přírody. Hlavně Grand Canyon, na něho se těším už několik let!“ prohlásil nadšeně a vrhnul se na přípravu naší cesty.
Do trenýrek a bez kufrů
Nakoupili jsme spacáky, nafukovací karimatky, stan, plynové vařiče, videokameru a další outdorové vybavení a 4. června hodinu před půlnoci vyjeli vlakem z Bohumína do Prahy vstříc našemu dobrodružství. Na letišti jsme si dali pořádnou dávku na kuráž a za pár hodin nás už vítala Paříž.
Nadšeně jsme se vrhli do proudu cizinců k odbavení, nic netušíc, že už právě tady začnou naše velké trable coby důchodcovských dobrodruhů.
„Tak pánové, odložte všechny věci a svlékněte se do trenýrek!“ prohlásil obrovitý černoch. Zůstali jsme stát s otevřenýma hubama, neboť ten povel se týkal jen nás dvou. Prozkoumal úplně všechno, co jsme měli u sebe i na sobě, málem nám vlezl i do tělních otvorů.
„Viléme, on hledá drogy. Slyšel jsem, že nedávno tady čapli českého důchodce s extází. Jsme podezřelí,“ pošeptal Vladimír. Černoch nic nenašel, a tak jsme spěchali na kolotoč pro kufry, aby nám neuletěl spoj do New Yorku. A už se to s námi vezlo. Všichni jsou odbaveni a naše kufry nikde.
„Budete je mít už v letadle,“ prohlásila službukonající mladá mulatka a vehnala nás do letadla. Po několikahodinovém letu přes Atlantik, dobré večeři a vyplnění celního prohlášení, přistáváme v největším městě amerického kontinentu. Na přestup do Saint Diega máme jen několik minut a tak horečně hledáme naše kufry. Ty nikde nejsou.
„Bez nich nás imigrační důstojník do Států nepustí!“ hořekoval Vláďa a snažil se problém vysvětlit letištní službě. Bohužel už je pozdě. Vidíme, jak naše letadlo zvedá čumák a mizí v oblacích a s ním naše naděje, že ještě večer zalehneme do hotelových peřin.
Narvali nás do jiného letadla. Místo na západ jsme letěli osm set kilometrů na sever do Mineapolis. Tam přestoupili a po půlnoci byli v Saint Diegu na hotelu – ovšem bez kufrů.
Ty se naštěstí večer objevily v hotelu, ale s rozřezanými zámky a rozházeným obsahem. Došlo nám, že i tam francouzští celníci hledali drogy.
Bouračka a San Diego
Mysleli jsme, že máme trable za sebou. Bohužel jsme se šeredně mýlili. Vypůjčené auto s automatickou spojkou a s navigací nám v šestiproudé jednosměrce dalo pokyn odbočit doleva a už jsme byli zabořeni v přepychovém Lexusu. Ještě jsme nic neviděli a už jsme bourali! Vytřepaní, co se bude dít, jsme sledovali mladou řidičku, která telefonicky za hodinu bez policie všechno vyřídila, a my jsme jeli pro nové auto. Dali nám ho bez mrknutí oka.
Po prohlídce krásného Saint Diega, kde nás fascinovala letadlová loď Midway, jsme nakoupili dvacet litrů balené vody, nějaké konzervy, a vyrazili k našemu prvnímu cíli. Byl jím divoký skalnatý Joshua park, v němž rostou ve světě ojedinělé zvláštní stromy, připomínající rozevřené ruce Ježíše. Učarovaly nám také úžasné pohledy z turistické vyhlídky do padesát kilometrů vzdálených jezer a roklin. V tomto přírodním skvostu jsme prožili první nádhernou noc ve stanu přímo pod skalami a zářivými hvězdami. Naše blažené pocity ještě umocnila dvě chlazená piva od stanujících Angličanek, které nám je věnovaly za otevření konzervy. Po balené v autě přehřáté vodě přišly velmi vhod.
Las Vegas a ztráta pasu
Ráno jsme posnídali ovesné vločky, zaplatili rančerovi deset dolarů za nocleh a vyjeli směrem na světoznámé Las Vegas. Jak praví historie, zářící město hříchu vybudovali američtí gangsteři někdy ve třicátých létech minulého století téměř uprostřed nevadské polopouště. Okolní teplota se blížila čtyřiceti stupňům. Přestože klimatizace funguje, zastavujeme u nějaké haciendy a chladíme se coca-colou s ledem. Francouzi nám doporučují nocleh v hotelu Cirkus Cirkus. Prý je úžasný, levný a má všechno.
A tak tomu skutečně bylo. Za nocleh pětadvacet dolarů – televize, koupelna pro Kleopatru a wifi. Jenže, než jsme si to vychutnali, tak nás v recepci polil smrtelný pot. „Viléme, ztratil jsem pas, je to v háji!“ pronesl Vláďa, když se posvlékal téměř donaha a doklad nenašel. Naštěstí stačila jeho kopie. V Americe jde zkrátka všechno jednoduše.
Dvě noci ve Vegas patřily k těm nejúžasnějším zážitkům z našich cest. Říkal jsem si: „To že je město hříchu, ne to je prostě pohádka.“ A opravdu byla. Sedmikilometrový barevnými světly přeslazený bulvár měl nesčetné množství různých vodních a ohňových show, v nichž dominovala ta pirátská. Pyšnil se nejen tisíci heren, ale i dominantami největších bývalých i současných světových měst. Například New Yorku, Paříže, Benátek, ale i starobylou řeckou a římskou čtvrtí.
Poblázněni tou přemírou načančané civilizační krásy jsme na pokoji blaženě vychutnávali poslední doušky Canadies whisky a plánovali přesun do Grand Canyonu. Pokořit ho, to bylo největší touhou našeho amerického dobrodružství.
