Vilém Žák
Byl to můj bláznivý nápad nadělit si na sedmdesátku dobrodružnou cestu po Americe. Najeli jsme 4580 kilometrů přes Kalifornii, Nevadu, Utah a Arizonu. Z větších měst jsme navštívili Sant Diego, Las Vegas, San Francisco, Monterey, Los Angeles a Hollywood. Přivítaly nás nádherné skvosty přírody – Joshua Tree National Park, Hoowrova přehrada, Grand Canyon, Monument Valley, Bryce Canyon, Zion National Park, Sequoia Park a Yosemitský národní park.
Jako senioři jsme se rozhodli dobýt Ameriku. Je šestnáctého června roku 2013 a my s Vláďou celí zoufalí už za šera hledáme nocleh v blízkostí Yosemického parku. Dát za nocleh ve srubu nekřesťanských sto padesát dolarů však nehodláme, a tak se vracíme asi dvacet kilometrů k nějakému jezeru, kde jsou údajně volné kempy.
Přijíždíme už za tmy a nikde ani živáčka. „Co tady hledáte?“ ozve se nám najednou za zády drsný hlas a my hledíme do zjizvené tváře starého rančera. Ten nás s autem navádí až do kilometr vzdáleného kempu, ukrytého v nádherném borovicovém lese.
Všude jsou samé značky, že oblast je rájem medvědů. Svědčí o tom
i kontejnery na odpad podobné obrněným transportérům. Trochu nás mrazí v zádech, ale nemáme na vybranou. Rychle stavíme stan a únavou padáme do spacáků. Les dýchá množstvím prapodivných zvuků a zřejmě ty mi přivádějí šílené sny o tom, jak nás trhají divoké šelmy.
Avšak ráno jsme živí a rychle vaříme snídani. Vláďa cizrnovou polévku a vločky a já gulášovou. Chutná jak v dobrém hotelu. Před sebou máme nádherné jezero, ale nemůžeme využít skvostné vody, neboť velmi spěcháme. Večer už totiž máme zajištěný nocleh v několika set kilometrů vzdáleném San Franciscu.
Yosemitský park
V Yosemitském parku nás vítá úplně jiná krajina, než jakou jsme dosud viděli. Projíždíme mezi obrovskými skalami a z mnohých se valí mohutné vodopády. Ten největší má výšku čtyři sta devadesát metrů a s celkovou délkou svých kaskád, která je téměř tři čtvrtě kilometrů, je nejvyšším vodopádem v Severní Americe.
Co chvíli nás vítají vyhlídky na nádherné scenérie nedotknuté divočiny. Na jedné z nich zastavuje několik autobusů a rázem jsme v zajetí stovek Japonců, kteří jako šílení běhají s fotoaparáty, aby zachytili ty nejlepší momenty. My se však snažíme co nejrychleji dostat k informačnímu centru, abychom věděli, jak nejlépe a nejrychleji poznat zdejší skvosty.
V malé budce se dovídáme, že máme využít zdejší vyhlídkové autobusy, které jedou po různých trasách. Do jednoho z nich nasedáme a už se jako hadi provlékáme horskými serpentinami mezi skalami. Nad hlavami se nám tyčí mohutné bloky skalních útvarů a hor. Ta nejvyšší se jmenuje Mount Lyell a sahá až k nebesům do výše čtyř kilometrů. Najednou projíždíme přes jeden z větších vodních toků, po němž se valí stovky raftů s nadšenými turisty. Tak na takové dobrodružství my nemáme čas ani peníze.
Lákavé jsou také dobře vypadající kempy v divoké přírodě, ke kterým míří karavany spojené z desítek mul. Jedna nádherná scenérie stíhá druhou a já si uvědomuji, že my na té několikakilometrové cestě autobusem uvidíme jen mizivé torzo obrovského Yosemitského parku.
Proslulé vodopády
Naše vozidlo nabírá zpáteční cestu, ale my raději vysedáme a vracíme se pěšky. Jdeme se podívat blíže na jeden z těch proslulých vodopádů, ke kterému míří i stovky dalších turistů. Nepatří k největším, má něco přes sto metrů, ale je kouzelný. Čím víc se k němu blížíme, tím více rostou obrovské kulaté balvany pod ním, takže se v nich úplně ztrácíme.
Je to jako dokonalé bludiště, což záhy zjišťuji, neboť Vláďa zmizel. Všude se prodírají turisté, takže mi nezbývá než vylézt na ten největší na nejvyšším bodě a hledat jeho hlavu. Po půl hodině konečně probleskuje asi sto metrů ode mne. Zase jsme spolu a to je dobře, neboť při mé orientaci bych se mohl nadobro ztratit.
Procházíme podle značek divokou přírodou protkanou desítkami potůčku a močálů, přes které vedou dřevěné můstky. Okolo nás jsou samé hory. Za hodinu a půl jsme konečně opět u informačního centra.
