Vilém Žák
Byl to můj bláznivý nápad nadělit si na sedmdesátku dobrodružnou cestu po Americe. Najeli jsme 4580 kilometrů přes Kalifornii, Nevadu, Utah a Arizonu.
Z větších měst jsme navštívili Sant Diego, Las Vegas, San Francisco, Monterey, Los Angeles a Hollywood. Přivítaly nás nádherné skvosty přírody – Joshua Tree National Park, Hoowrova přehrada, Grand Canyon, Monument Valley, Bryce Canyon, Zion National Park, Sequoia Park a Yosemitský národní park.
Jako senioři jsme se rozhodli dobýt Ameriku. Je první jarní den a právě jsme projeli tou nádhernou světoznámou čtvrtí Bewerly Hils v Los Angeles, kde mají svá sídla největší boháči a herci. Teď jsme už na hlavním bulváru, který lemují především obchodní domy, módní salóny světových značek a luxusní kavárny.
Autokarem po Hollywoodu
Nám však nejvíce učaroval areál, jenž vypadal jako obrovský klášter. A představte si, že se z něho vyklubala policejní stanice. Bylo vidět, že v Americe si práce mužů zákona opravdu váží.
Pojednou náš minibusek začíná na cestě nějak plavat. Sakra, že bychom píchli? Ale ne, to se jenom našemu řidiči Dinovi rozechvěly ruce, když uviděl tu parádní kočku v červeném Ferrari. Mává na nás a její ďábelské poprsí likviduje ostatní vjemy podél bulváru. Pak najednou přidala plyn, a než bys řekl švec, byla v tahu.
Naše pozornost se tím přenesla opět na ubíhající okolí. Kde to vlastně jsme? Vítají nás staré dřevěné elektro sloupy s takovou spletí drátů, jakou jsem neviděl ani v Thajsku. Prý to tam nechali jako muzeální kousek pro vzpomínku na první osvětlení. A pod posledním sloupem leží u chodníku na boku čerstvě nabouraný super bourák. Kolem plno zvědavců, ale nikomu se nic nestalo, a tak jsou šerifové úplně v klidu. I taková je Amerika.
My jsme právě minuli původní studio Charlieho Chaplina, v němž natáčel své první němé filmy. U vchodu stojí jeho figurína v životní velikosti. Blíží se monumentální budova, v níž se uděluje prestižní cena Oskar, nádherné čínské i egyptské divadlo. To znamená, že jsme už u konce naší báječné poznávací cesty autokarem po Hollywoodu.
Chodník slávy
Nejsme smutní, neboť právě nám začíná ta zajímavá pěší procházka po světoznámém chodníku slávy s tisíci zlatých hvězd. Ty se blyštivě svítí a přitahují stovky turistů jako magnet. Také my s Vláďou jsme se nechali zlákat tím pravým pozlátkem Hollywoodu a hledáme své celebrity.
U světoznámého chodníku slávy.
Tou první je Johny Weissmuller, olympijský vítěz v plavání a jeden z prvních představitelů filmového Tarzana. Následuje Duke Ellington, swingový fenomén, pak herečka Marlene Ditrich, country bůh Hank Williams, džezový skladatel Count Basie, fenomenální zpěvák Frank Sinatra, herec Kirk Douglas, který letos oslavil sto let, herečka Kim Nowak a její kolegové Elizabet Taylor a Richard Burton.
Samozřejmě, že těch osobností, které provázely příběhy našeho mládí, bylo daleko více. Počet hvězd na chodníku slávy, který se začal budovat v roce 1958, se dnes blíží ke třem tisícům. Všechny mají podobu růžové terasové dlaždice zasazené do černého čtverce ze stejného materiálu. Uprostřed hvězdy je zlatým písmem uvedeno jméno oceněného a symbol oboru, v němž se proslavil. A těch oborů je pět. Film, televize, rádio, hudba a divadlo.
Za umístění hvězdy na chodník slávy umělci platí třicet tisíc dolarů. Absolutně nemáme šanci všechno zvládnout. Hollywood Boulevard je dlouhý přes pět kilometrů a hvězdy jsou na obou chodnících a ještě na chodníku ulice Vine Street.
Noční Hollywood
A tak se jdeme raději podívat před čínské divadlo, kde jsou do betonu zvěčněny otisky rukou a nohou některých známých umělců. Je jich sice mnohem méně než hvězd, nicméně nechybí Michael Jackson, Johny Deep, Bruce Willis a mnoho dalších celebrit.
Proslulé čínské divadlo.
Pomalu se stmívá a my začínáme poznávat noční Hollywood. Je hlučný, pestrobarevný a pořádně divoký. Jsme už ale trénováni šílenstvím v Las Vegas, takže nás nemůže nic rozházet. Všude plno suvenýrů, můžete si dokonce zakoupit svou Hollywoodskou hvězdu.
My však dáváme přednost klasickým tričkům a čepicím. Doslova prcháme před obrovským černochem, ze kterého se vyklubal náhončí z tetovacího salonu. Ještě aby nám vyryli na záda nějakou chobotnici nebo Batmana a bylo by vymalováno.
(Pokračování příště)
Foto: autor
