Potřeboval změnu. Šestadvacetiletý defenzivní hráč Martin Šindelář se proto po dlouhých letech strávených v Olomouci rozhodl kývnout Baníku a bude se snažit o bezproblémové usídlení Slezanů mezi elitou. „Věřím, že to byla správná volba,“ doufá syn bývalého ligového útočníka Radka Šindeláře.
Měl jste i jiné nabídky?
Ano, kromě Baníku se objevily i další nabídky. Bylo tam něco ze zahraničí. Zvažoval jsem všechny klady a zápory a nakonec se rozhodl pro Baník. Baník je pořád jméno a značka. Má velkou fanouškovskou základnu, zápasy mívají skvělou atmosféru a věřím, že teď po návratu do ligy a příchodu Milana Baroše bude hlad po fotbale ještě větší. Na to se hodně těším. Zůstávám navíc relativně doma. Do Olomouce je to po dálnici chvilka. Já ale budu bydlet v Ostravě, na každodenní dojíždění by to ideální nebylo.
Co tedy od angažmá v Baníku očekáváte?
Jak už jsem naznačil, věřím v nový impuls. Řešil jsem to v Sigmě a jsem rád, že to pochopili a akceptovali, že to z mé strany nebyla licitace. Jen jsem po těch letech sám na sobě cítil, že bych potřeboval změnu. Tohle si slibuji od Baníku. Že to bude něco nového, nový impuls a změna. A že splním to, co tady ode mě očekávají.
Na jaře vás potrápilo nepříjemné onemocnění mononukleózou. Už jste definitivně fit?
Musím to zaklepat. Výsledky a testy jsou úplně v pořádku. Já už asi měsíc a půl individuálně trénoval před začátkem společné přípravy. Individuálně je to samozřejmě něco jiného než kolektivní sport. Je to jiné než běhat sám. Ale individuálně jsme žádné problémy neměl. Cítím se výborně.
Zápasový rytmus vám ale musel chybět.
Já myslím, že do toho se rychle dostanu. I když trénujete sám a běháte na tepovku, člověk si hrábne. Ale samozřejmě, že zápas je něco jiného. Ale toho se nebojím. Příprava je dost dlouhá na to, abych se do toho dostal.
