Město v souladu s názory expertů nedoporučuje školským zařízením nanonástřiky

Město Ostrava se obrací na všechna předškolní a školní zařízení na svém území, aby pečlivě vážila případné využití nástřiku nanočástic oxidu titaničitého (TiO₂) na plochy ve svých budovách jako prevenci bakteriálních a virových onemocnění, a předem konzultovala účinnost a zdravotní nezávadnost konkrétních aplikací s nezávislými odborníky. Město tak činí na základě expertního stanoviska specialistů z Ostravské univerzity, VŠB – Technické univerzity Ostrava, Zdravotního ústavu Ostrava a Státního zdravotního ústavu, podle něhož není zcela prokázán pozitivní vliv nanonástřiků a dosud nejsou dostatečně prozkoumány možné negativní dopady těchto materiálů.  Město nabízí zprostředkování konzultací případných nabídek s příslušnými experty. 

„V posledních letech jsme v Moravskoslezském kraji zaznamenali nárůst počtu aplikací nástřiku nanočástic v mateřských, základních a středních školách, ve školních jídelnách a také střediscích volného času. Ve snaze udělat pro děti to nejlepší ale školská zařízení mnohde vydala velké sumy peněz za něco, co možná vůbec nefunguje v souladu s proklamacemi dodavatelů, a není prokázáno, že to dokonce neškodí. Proto se v souladu s doporučením odborníků i s principem předběžné opatrnosti obracíme na školská zařízení, aby jejich představitelé nepodléhali reklamě a velmi pečlivě vážili případné investice do těchto opatření,“ uvedla náměstkyně primátora pro školství Andrea Hoffmannová.

Město výzvou reaguje na expertní stanovisko, které sepsali epidemiolog a děkan lékařské fakulty Ostravské univerzity Doc. MUDr. Rastislav Maďar, PhD., ředitel Zdravotního ústavu v Ostravě Ing. Eduard Ježo, prorektorka pro vědu a výzkum VŠB-TUO a výzkumnice v oboru rizik nanomateriálů prof. Mgr. Jana Kukutschová, Ph.D. a vedoucí oddělení hygieny ovzduší a odpadů a vedoucí NRL pro venkovní a vnitřní ovzduší Státního zdravotního ústavu RNDr. Bohumil Kotlík, Ph. Tito odborníci jednoznačně nedoporučují aplikaci nástřiku nanočástic oxidu titaničitého ve školách, v mateřských školách a ve všech dalších prostorách, kde lze předpokládat dlouhodobější expozici dětí, které jsou nejvnímavější populační skupinou, a volají po regulaci používání těchto technologií ve vnitřním prostředí.

„Děti jsou nejvíce chráněnou skupinou populace a obecně se na ně vztahují nejpřísnější limity expozice různým chemickým látkám. Pokud se ve stávající době spojené se strachem o lidské životy aplikuje bez širšího konsenzu a schválení relevantních institucí chemická látka, jejíž účinnost vyvolává řadu otázek, a navíc existuje potřeba ověřit bezpečnost aplikace daného postupu z hlediska dlouhodobějších následků, musí se tento názor odborné veřejnosti projevit. Základním pravidlem je, že benefit použité metody musí co nejvíce převážit nad riziky, přičemž u použití nástřiku TiO2 to není jisté, zejména pak u kontaktní expozice v dětských kolektivech,“ prohlásil epidemiolog Maďar. 

 Podle expertní skupiny vyvolávají rozmáhající se aplikace nanonástřiků na stěny a povrchy, se kterými jsou děti, potažmo žáci škol v přímém kontaktu formou doteku s povrchem těla, značné znepokojení v komunitě odborníků na ochranu veřejného zdraví, epidemiologii a bezpečnost nanomateriálů. Aplikovaný TiO₂ ve formě nanočástic totiž může mít pozitivní účinek pro likvidaci choroboplodných zárodků jen za specifických podmínek, které lze v uzavřených prostorách, v nichž pobývají lidé, jen těžko dosáhnout a jejich užití není vhodné. Protože nanočástice se aplikují na povrchy, například na stěny, není odborníkům jasné, jak by mohly snížit šíření respiračních onemocnění, jehož primárním zdrojem nejsou kontaminované povrchy, ale přítomné osoby, přičemž k nákaze dochází v důsledku inhalační expozice.

Podstatným argumentem je, že odborníci dosud nevědí, jaká možná zdravotní rizika jsou spojena s dlouhodobou expozicí nanočásticemi. Podle celé řady odborných publikací je ještě nezbytně nutné nejprve podrobněji sledovat případná zdravotní rizika.

„Aplikace nanomateriálů v České republice se speciálním zaměřením na mateřské školy a další školní zařízení se s kolegy snažíme sledovat již druhým rokem. Zároveň hledáme způsob, jak tyto aplikace regulovat i s ohledem na chybějící legislativu. V návaznosti na tyto aktivity mě před časem oslovila jedna maminka z Ostravy-Jihu s tím, že má dítě ve školce, kde již nástřik provedli. To byl počátek společné aktivity naší odborné skupiny na zpracování stanoviska. O aplikacích totiž dosud často rozhodují ti, kteří pravděpodobně nedisponují dostatečnými znalostmi o chování nanomateriálů a s tím souvisejícími zdravotními riziky,“ dodala Jana Kukutschová. 

V expertním stanovisku se mimo jiné také píše, že pro vyhodnocení potenciálních rizik dlouhodobé expozice zatím zdaleka není dostatečné množství podkladů, přitom dětská populace je jednou z nejvnímavějších skupin, která je náchylnější k možnému vzniku chronických onemocnění. Navíc se u dětí imunitní systém teprve rozvíjí a vytváří, což je závažným důvodem, aby se k této problematice přistupovalo s ohledem na princip předběžné opatrnosti, která je ve vztahu k nanomateriálům již v rámci některých zemí Evropské Unie uplatňována.

Město Ostrava nabízí zájemcům o nanopostřiky z řad svých školských zařízení zprostředkování konzultace obchodních nabídek konkrétních aplikací, s nimi spojených protokolů či certifikátů, s nezávislými odborníky, a zajistit tak pro další rozhodování individuální stanovisko o aplikaci a financování vybrané technologie.

Případnému rozhodnutí aplikovat nanočástice ve veřejných budovách by měla vždy předcházet komunikace státní správy či samosprávy jak s občany, tak s odbornou veřejností. Pokud další výzkumy v budoucnu prokážou příčinné souvislosti s negativními dopady, bude dokonce nutné používání některých sloučenin v nanoformě omezit nebo zakázat.
(ab)