Pokud jste si před utkáním s Pardubicemi nepořídili aktuální magazín BANÍK, unikl vám kromě řady dalších zajímavostí také rozhovor s Michalem Daňkem, nyní trenérem gólmanů B-týmu Baníku Ostrava. Nabízíme vám jej tedy v plném znění.
Je dalším z řady bývalých baníkovců, kteří se do klubu po skončení kariéry vrátili. Michal Daněk kdysi v Baníku dozrál v dospělého gólmana. A i když kariéru strávil v mnoha jiných klubech, dnes patří do týmu brankářských trenérů v Baníku. Stará se především o gólmany v béčku, občas vypomáhá u staršího dorostu.
Jak se vlastně váš návrat do Baníku seběhl?
Seběhlo se to hrozně rychle. Přišel čas, kdy jsem se začal zajímat o takovou trenérskou práci. A ozval se mi Víťa Baránek s tím, že v Baníku u béčka trenér gólmanů končí a jestli bych do toho šel. Příliš jsem se nerozmýšlel, měl jsem pocit, že to je přesně to, co hledám.
Protože se ozval právě Baník, nebo protože jste chtěl trénovat gólmany?
Obojí. Člověk něco dělá celý život, tak by u toho rád zůstal i po kariéře. Působil jsem v Hlučíně, kde jsem trénoval brankáře od žáčků až po muže, ale přišel covid, soutěže se přerušily a nastal problém. Tady přišla šance v té práci pokračovat, navíc na opravdu vysoké úrovni u gólmanů v béčku a částečně u dorostu. A to, že se jednalo o Baník, mé rozhodnutí ještě urychlilo. Kromě nějakého přemýšlení hrálo velkou roli i srdce. Táhlo mě to sem.
Jak se vám líbí současné tréninkové prostředí v Baníku?
To současné je velmi, velmi pěkné. Je skvělé, co se tady vybudovalo. Aby měl Baník takový tréninkový areál, jako máme na Vistě, to tady dlouho nebylo. Naposledy na Jeremenku, ale to už tihle kluci, kteří tu teď jsou, neznají. Je skvělé, že tady můžeme trénovat takhle pohromadě, scházet se tady, být kontaktu s ostatními trenéry a mít ty podmínky, které tu teď jsou.
Jak dělíte svůj čas mezi béčko a tým U19?
Primárně pracuju u B-týmu. Ten má přednost před vším ostatním. Ale věnuju si i dorostencům, kam chodím vypomáhat. Je mi to blízké, naplňuje mě to.
Vidíte v Baníku vyrůstat zajímavé gólmanské talenty?
Určitě tady nějaké vidím. Nebudu je jmenovat, aby jim nenarostl hřebínek, ale určitě tu brankářské talenty máme a bude záležet na okolnostech, ale především na těch brankářích samotných, jestli to dotáhnou tam, kam by vzhledem ke svému talentu a současným kvalitám mohli. Určitě tu vidím brankáře, kteří by v budoucnu mohli chytat ligu za Baník. A možná to dotáhnout ještě dál. Ale ta cesta je ještě dlouhá a klikatá. A to, že někdo třeba v 17 letech chytá za reprezentaci, ještě vůbec nic, co se týká budoucnosti, nezaručuje.
Kolik času vám práce v Baníku zabere?
Moje manželka mi říká, že jsem pryč daleko víc než v dobách, kdy jsem aktivně chytával. Nejsou to jen tréninky, sledujeme všechny možné zápasy, a to všechno dohromady spolyká hodně času. A navíc mám třináctiletého syna v Hlučíně, takže když mám čas, jedu se dívat i na něj.
Ze syna roste taky gólman?
Ne ne. Roste z něj hráč. Když byl menší a dělali jsme na zahradě brankářské tréninky, přišlo mi, že se toho balonu trošinku bojí. I z toho důvodu jsme si řekli, že bude lepší, když to zkusí jako hráč v poli. Navíc gólman je vždy jen jeden, hráčů deset. A ten boj o místo v brance je pak vždycky těžký. Já si toho během své kariéry užil dost. I proto jsem rád, že kluk hraje. A hlavně, že ho to baví.
V Baníku spolupracujete s Ivo Schmuckerem, který je přímým pokračovatelem brankářské školy, kterou v Baníku kdysi vedl jeho otec František. Toho jste zažil. Je Ivo podobným typem trenéra, jako byl jeho otec?
Frantu Schmuckera jsem v Baníku jako trenéra zažil. A stejně jako řada jiných kluků, kteří pod ním trénovali, na něj hrozně rád vzpomínám. To byla ještě doba, kdy nebyly počítače, nebyly mobily, my jsme ze školy utíkali rovnou na Jeremenko, kde jsme si hned začali kopat, a pak jsme se rozdělili do těch týmů, pod které jsme patřili. Dnes jsou kluci tím počítačovým světem hrozně ovlivnění. Ale zpět k vaší otázce. Ivo Schmucker v sobě svého tátu nezapře. Ani to nejde, vždyť pod jeho dohledem vyrůstal, všechno to viděl zblízka. Na druhou stranu, dnes jsou ty tréninky samozřejmě jiné, je to větší věda než v našich dobách. Takže i Ivo to musí dělat a dělá jinak. Ale je skvěle, že tady Ivo v tom, co dělal pro Baník jeho táta, pokračuje.
Ještě si někdy stoupnete do fotbalové branky?
Já měl takové přání, chtěl jsem si po skončení brankářské dráhy zkusit někde fotbal jako hráč v poli. Táhlo mě to tam to zkusit. Jenže nechal jsem se přemluvit, abych ještě chytal. Takže teď chytám I.A třídu za Řepiště.
A lepí vám to?
No, znáte to. Ještě jsem nechytal dvakrát za stejnou obranou. Vždycky se to nějak dává dohromady z kluků, kteří zrovna můžou přijít. Takže to někdy podle toho vypadá. (směje se) Ale jde o to, že nás ten fotbal pořád baví.
(pd) Zdroj: FC Baník Ostrava
