Tři mladí ibisi skalní, kteří se v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava vylíhli v květnu loňského roku, by za normálních okolností pravděpodobně už létali ve volné přírodě na jihu Španělska. Namísto toho byli začátkem března s ostatními ibisy přestěhováni ze zimoviště v chovatelském zázemí do své rodné voliéry v expoziční části zoo. Na vypuštění do přírody si rok počkají.
Ibis skalní je jedním z nejohroženějších ptačích druhů. Ve volné přírodě se vyskytuje méně než 1000 jedinců. Vypouštěním mladých ptáků odchovaných v zoologických zahradách je možné posílit divokou populaci a pomoci zachránit daný druh před úplným vymizením z planety. Jedním z projektů na záchranu vzácných ibisů skalních je mezinárodní repatriační projekt Proyecto eremita, který zaštiťuje ZooBotánico de Jerez v jižním Španělsku a odbor životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucía. Jeho cílem je obnova volně žijící populace kriticky ohrožených ibisů skalních v oblasti Andalusie. Je do něj zapojena i Zoo Ostrava spolu s dalšími dvaceti zoologickými zahradami sdruženými v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA).
Ostravská zoo chová ibisy skalní od roku 2008 a od té doby je také zapojena do Evropského ex situ programu (EEP) pro ibisy skalní. V roce 2017 se přidala i k repatriačnímu projektu Proyecto eremita. Od té doby poskytla pro posílení divoké populace kriticky ohrožených ptáků už jedenáct přirozeně odchovaných mláďat ibisů. Také loňská tři mláďata (samci), která jejich rodiče přirozeně odchovali, byla koordinátorem EEP určena pro vypuštění do přírody. Odvoz mladých ibisů byl však kvůli pandemii odložen. Pro tuto sezonu tak zůstanou v Ostravě spolu se svými rodiči a do Španělska budou odvezeni s letošními mláďaty. Hnízdní sezóna je ale na samém začátku, takže zatím nevíme, kolik ptáků na jih Evropy nakonec zamíří.
Devítičlennou skupinu ibisů skalních ve voliéře v Zoo Ostrava zachycuje video. Mladí ptáci jsou od dospělých ibisů dobře rozeznatelní – mají poněkud tmavší hlavu oproti dospělcům.
Ibis skalní (Geronticus eremita) se v minulosti vyskytoval v Evropě (Švýcarsko, Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie), severní Africe a na Středním východě. V důsledku ztráty přirozeného prostředí, ilegálního lovu a kladením otrávených návnad došlo na mnoha místech k jeho vyhubení. Koncem 20. století se objevily další hrozby – používání insekticidů a elektrické vedení. Početnost populace ve volné přírodě je odhadována na pouhých 700-800 jedinců, čímž se tito ptáci řadí k nejohroženějším druhům na světě. 95 % světové populace dnes žije v Souss-Massa National Park and Tamri v Maroku, necelá stovka ptáků přežívá v polodivoké populaci v Turecku, zbytková populace (jen cca 5 ptáků) v Sýrii je pravděpodobně již vyhubená.
(ab)
