V magické datum 22.2.2022 převzal Adam Uličný svůj výtisk Ostravského kalendária za rok 2021 podávající přehled všech významných událostí za loňský rok vztahujících se k našemu městu.
Své místo v něm má oceňovaný hudební skladatel, zpěvák a multiinstrumentalista díky vítězství jeho kompozice „Mountain Symphony“, nejen na mezinárodním filmovém festivalu Phoenix Short Film Festival v Kanadě.
Na úvod, Adame, samozřejmě gratulujeme, prozradíte, jaké byly vaše začátky?
Děkuji … Začátky? Tak to se pojďme vrátit o nějakých jednatřicet let zpátky. Když mě tehdy jako pětiletého přivedli rodiče do základní umělecké školy – přímo ke klavíru – a bylo jasno. Následně jsem úspěšně absolvoval první i druhý cyklus obor Hra na klasický klavír, celkem dvanáct let. Považuji to dnes za stěžejní a základní kámen mé dnešní hudební tvorby. Za to jsem mým rodičům velmi vděčný, děkuji také mé babičce, tam nahoru, která mě hře na klavír učila a celé ty dlouhé roky trpělivě vedla. Asi tak v patnácti nebo šestnácti letech mě pak brácha přivedl do čtyřčlenné kapely jako klávesáka. Nechtěl jsem! Byli jsme ale fajn parta a hlavně kamarádi, což jsme dodnes. Jak s kapelou, tak dalšími hudebními projekty jsme odehráli stovku živých vystoupení po městech, obcích, ale také třeba tehdy v T-Mobile Aréně na RGM Hudebních cenách Óčka a můžu vám říct, moc jsme si to užili. Já ale celou tu dobu cítil, že mě to táhne dále, jiným hudebním směrem, ale tehdy jsem ještě přesně nevěděl kterým. V roce 2020 jsem se rozhodl jít na sólovou dráhu, věnovat se čistě filmové a populární hudbě. A vlastně právě na tuto cestu mě to celé ty roky směrovalo.
Máte osobní hudební vzory, k jakým žánrům tíhnete srdcem nejvíce a proč?
Jednoznačně filmová a populární hudba. Vzorů mám mnoho, zejména těch z filmové hudební branže. Ať je to Hans Zimmer, John Williams, John Debney nebo například James Horner, to všechno jsou velikáni, od kterých se učí celý skladatelský svět. Z popových věcí si rád poslechnu, ale i zazpívám Robbieho Williamse, kapelu Muse, z české hudební scény Lucii nebo Daniela Landu.
Jak vlastně vypadá běžný, všední, den takového kompozitéra, songwritera?
Hudba, hudba a zase hudba! Hlava jede non-stop. Múza nezná pojmy čas, místo ani datum. Přichází během dne, ve tři ráno nebo třeba hned po probuzení. Je třeba však hlídat rovnováhu mezi volnočasovými aktivitami a hudební tvorbou. Život je přece o rovnováze. Problém je, když múza přijít nechce, to pak nás hudebníky dost trápí. Já mám naštěstí jiný problém – takový přehršel nápadů, že bych potřeboval nespat, abych je všechny zpracoval. Od toho mám ale takzvaný „myšlenkový šuplík“, kam takové nápady schovávám, a až na ně přijde doba, vytáhnu je v ten správný čas.
Na kontě máte více úspěchů, bylo těžké se dostat na mezinárodní úroveň?
Já to tak nevnímám. Do každé skladby dávám maximum. Toho co umím, co jsem se naučil i toho, co jsem schopen posluchači předat. Stejně tak jsem složil hudební dílo Mountain Symphony, se kterou jsem se účastnil mezinárodních filmových festivalů. Složil jsem tuto skladbu, jak jsem cítil, a o to víc mne těší, že nejen porota festivalu uznala kvality mého díla. To nejen potěší, nýbrž i motivuje do další tvůrčí činnosti. Skladba uspěla na festivalech v Kanadě, Paříži a v Cannes, reportáž také odvysílala Česká televize, kterou je možno vidět na mém Youtube kanále. Další má skladba Mystery of Castle získala hlavní cenu v kategorii Best Sound Design na mezinárodním filmovém festivalu New York International Film Awards.
Co hraní v domovském městě, kde a kdy vás tu mohou lidé vidět „naživo“?
Já byl prakticky po dobu covidu zavřený v mém studiu a psal hudbu, vládní opatření a omezení jsem se snažil zodpovědně dodržovat, tak jsem neměl ani jinou možnost. Mám spoustu plánů, rýsují se krásné spolupráce. Jsem však nohama na zemi a trošku i pověrčivý, takže nebudu říkat hop, dokud nepřeskočím haha 🙂
K aktuálním tématům, jak se na vašem životě a tvorbě odrazil koronavirus?
Koronavirus bohužel vstoupil do našich životů zcela nečekaně a hlavně nechtěně. Mé pocity jsem vyjádřil v singlu Přestali jsme si vážit. Myslím si, že covid už bohužel bude součástí našich životů. Věřme, že nepřijde nic horšího.
Reagoval jste i na válku Ruska proti Ukrajině, jak se díváte na tuto situaci?
Že se nic takového ve světě dít nemá. Zlo plodí jenom zlo. Je třeba šířit lásku. Na světě jsme jen na chvilku, jsme tady na návštěvě. Na aktuální situaci jsem reagoval krátkým videem, kde vyjadřuji své pocity nejen hudbou, ale také hesly: Nechci válku, nechci násilí, nechci strach, nechci oběti! Protože nejde jen o nás, jde o naše děti, o naši budoucnost.
Hudebně nadaných mladých lidí není málo, co musí udělat, aby byli jako vy?
Děkuji, ale právě naopak, není jich málo! Schopných lidí, nadaných lidí je dost, ale mnoho z nich svou cestu vzdá dřív, než něčeho dosáhnou. Je to o píli, vytrvalosti, odříkání, o jakémsi vnitřním hnacím motoru. Když se vrátím na začátek našeho rozhovoru, kolik let v mé hudební cestě jsme šli zpátky? Jednatřicet let. A to je to, o čem mluvím. Líbí se mi jedno, v mém životě dost zásadní motto. „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“ A to mluví za vše.
Váš debutový singl V představách se uchytil na mnoha rádiích a na hudební stanici TV Óčko. Plánujete vydat další videoklip?
Ano, zrovna tuším minulý týden mi přišel shůry fajn nápad, takže se na něj v těchto dnech chci podívat a zkusím ten motiv trošku rozvést na piánu a uvidím, co z toho bude. Většinou dávám na první pocit a ten byl, zatím, dobrý. Nový videoklip plánuju vydat v létě.
Váš poslední videoklip k vánočnímu singlu Ta pravá má na vánoční tématiku dost romantický podtext. Jak se vám točilo s Andreou Verešovou a jak k natáčení vůbec došlo?
Vánoční singl byl pro mne velkou výzvou. Říká se, že singl na vánoční téma udělá muzikant, jednou, maximálně dvakrát za celou svou kariéru. Výzva to byla o to větší, když mé pozvání zahrát si ve videoklipu přijala taková osobnost zvučného jména jakou je Andrea Verešová. A k vánoční atmosféře trocha té romantiky přece patří. Haha 🙂 Singl jste mohli o vánočním čase slyšet na Českém rozhlase, v hitparádě české populární hudby Česká 12.
Adame, nabízí se teď možnost závěrem cokoli vzkázat našim čtenářům …
Rád bych poděkoval všem, kteří mne podporují, fandí a poslouchají mou tvorbu, pro interpreta je to moc důležité, děkuji Statutárnímu městu Ostrava a Archívu města Ostravy za mé místečko v Ostravském kalendáriu 2021, vážím si toho. Buďte zdrávi, mějte se rádi a brzy se uvidíme. Více o Adamovi na www.adamulicny.com
(nm)
