Naší činností je výchova budoucích šampionů! To bez přehánění tvrdí Karel Vavřička o zápasnících TJ Sokol Moravská Ostrava II a jejich současná základna i úspěchy tomu dávají zapravdu. V našem městě se podařilo takřka z nuly oživit historicky významný sportovní oddíl, jak zdůrazňuje v rozhovoru.
Na začátek, co je to vůbec řeckořímský zápas?
Řecko-římský styl nebo přesněji klasický styl je sportovní zápasnický styl, ve kterém oba zápasníci využívají svalovou sílu a zápasnické techniky k vítězství nad protivníkem. V Česku má velmi dlouhou tradici a dá se považovat, po zániku tradičního zápasu, za národní zápasnický styl Čechů. Hlavním cílem zápasníka v řecko-římském stylu je poslat soupeře na lopatky (touch), tak aby se dotkl oběma lopatkami současně žíněnky, kde soupeře musí udržet po dobu několika vteřin (dokud žíněnkový rozhodčí neuzná lopatky). V řecko-římském stylu se nesmí útočit na nohy soupeře. Soupeř se tak nejčastěji posílá na zem přes bok nebo zvedá za pas a hází na zem. Zápas řídí jeden rozhodčí na žíněnce píšťalkou a na prstech ruky ukazuje počet bodů za provedení techniky bodovému rozhodčímu. Třetí rozhodčí potvrzuje rozhodnutí o bodování. Zápasí se na žíněnce o rozměrech 12 × 12 metrů, na níž je vyznačen kruh o průměru 9 metrů. Vnitřní část žíněnky se nazývá pásmo aktivity a má průměr 7 metrů. Zbylá část o šířce 1 metru se nazývá pásmo pasivity. Zápasníci se utkávají v dresech, které musí být přiléhavé a mít v oblasti nohaviček a zad pruhy barvy modré nebo červené o předepsané šířce. Je povoleno nosit lehké nákolenky. Obuv zápasníka nesmí mít podpatek ani kovové hřebíky v podrážce. Řecko-římský styl se stal prakticky českým národním zápasnickým stylem.
Takže, jaká je tedy historie zápasu v Ostravě?
Tak ta je více než stoletá! Historie TJ Sokol Moravská Ostrava II se totiž odvíjela od klubu AK Hellas založeného v roce 1923. Po sjednocení tělovýchovy a následném „znárodnění“ zápasnické žíněnky po roce 1948 členové oddílu ukončili činnost a přešli do TJ Vítkovice. Pod jeho hlavičkou působili do roku 1959, kdy skupina nadšenců v čele s Václavem Síkorou, Miroslavem Špirutou starším, Ondřejem Muchou a dalšími opět založili zápasnický oddíl TJ Baníku Ostrava. A počínaje rokem 1966 začala nejslavnější historie ostravského zápasu. V té době od roku 1969 neměl náš zápas v republice konkurenci, a bylo předem jasné, kdo ligu vyhraje.
Po roce 1989 došlo k přesunu celého mládežnického oddílu i s trenéry do Sportovní školy Ostrava a po jejím zrušení do SSK Vítkovice. Vzhledem k nepříznivé situaci v zápase v Česku po mistrovství světa v roce 1995 v Praze došlo k přestupu sportovců TJ Baník Ostrava OKD do nově vytvořeného oddílu při TJ Sokol Moravská Ostrava II. Bylo to logické vyústění ekonomických problému po roce 1989, kdy oddíl zápasu od roku 1959 trénoval v prostorách Čapkovy Sokolovny v Ostravě. Samozřejmě, že nejvýkonnější sportovci v sedmdesátých a osmdesátých létech dvacátého století trénovali v hale Střediska vrcholového sporu Vítkovice v Ostravě Zábřehu u hotelového domu Metalurg, ale sídlo oddílu bylo neustále v Čapkové Sokolovně. Po roce 2001 došlo k utlumení oddílu a pozastavení činnosti. (II. neznamená nic jiného než, že již v době založení našeho oddílu existoval jiný pobočný spolek Tělocvičná jednota sokol Moravská Ostrava I., proto jsme museli zvolit název s II. Jinak jsme pobočný spolek Sokola, tzn., že fungujeme samostatně, máme vlastní právní subjektivitu, jsme samostatně hospodařící, vedoucí účetnictví apod., máme vlastní IČO.
Co znamenalo pro zdejší zápasnické veterány?
V mezidobí oddíl nevyvíjel žádnou činnost, netrénovalo se, jen tu a tam se sešli veteráni si zahrát fotbálek, aby se nepřetrhaly všechny sociální vazby. Nebyly však žádné pravidelné tréninky, ani soutěže, nebyli žádní noví aktivní členové. Rozdýchání oddílu se probíralo kolikrát na pivu a dlouhé roky zůstávalo pouze u slov a ne činů. Zásadním byl nábor nových členů – dětí – nastavení tréninkových jednotek a zajištění trenérů.
Proslýchá se, že k tomu napomohl i menší fígl?
Je tomu skutečně tak, mám ho na svědomí já … Všiml jsem si u nás v Bartovicích dětí, zkoušejících hrát nohejbal a oslovil jsem je, že pro ně mohu zajistit tělocvičnu – ale zápasnickou, což jsem jim zatajil. Slíbil jsem jim, že se naučí nohejbal, až budou umět pořádně zápasit. Takže začaly docházet na Čapkovu Sokolovnu v počtu pěti dětí, z počátku třikrát týdně. Věnovali jsme se jim já, má žena, a Adam Novák. Až asi po dvou měsících přišla ze strany dětí ta nevyhnutelná otázka, kdy se bude hrát ten nohejbal … No, a museli jsme s pravdou ven. Takže tak nám před sedmi lety vznikl nový základ kádru TJ Sokol Moravská Ostrava II. Byť z původní šestky dětí vydržel jen Martin Cichý. Který se stal z kluka poflakujícího se po Bartovicích několikanásobným mistrem republiky a českým reprezentantem!
Znovuzrození však nebylo úplně jednoduché?
Začátky byly opravdu velmi těžké, tréninkové podmínky skutečně tristní, nicméně po necelém roce náš dlouholetý kolega, který se staral o zápas, Olda Holuša, prohlásil: „Kluci musíme udělat turnaj“. Ten jsme uspořádali v roce 2017 a pod naší hlavičkou na Čapkově Sokolovně první po spoustě let. Kdy jsme vytáhli ze skladiště všechny žíněnky, co tam byly, a poskládali dvě plnohodnotné zápasiště. K tomu jsme vytáhli i historické ozvučení, které naštěstí ještě fungovalo – byly to mimo jiné šachetní klaksony sloužící prakticky jako časomíra – a starý ruční bodovací systém. Snažili jsme se nevšímat posměšků ostatních oddílů, a věděli jsme, že nám bude přát spíše budoucnost než přítomnost. Při slavnostním nástupu na začátku turnaje jsem si všiml, že na lavičky začínají přicházet naší starší příznivci, někteří z nich už o berlích, začali skandovat jméno našeho oddílu. V jejich očích bylo vidět nadšení a zároveň i dojetí, ani já sám jsem se neubránil slzám. Naši svěřenci trénovali před turnajem krátce, prali se jako lvi, ale bohužel tehdy ještě moc nevyhrávali. Všichni jsme ale věřili, že se to brzy zlomí.
Jaká je tedy dnešní pozice ostravského zápasu?
Dnes po sedmi letech vyhráváme přední místa napříč republikou, ostatní kluby se nám už nesmějí jako dříve, ale mnohdy místo respektu se dostavuje i jejich nezdravá závist.
Prakticky z nuly v počátcích jsme teď na počtu asi 115 členů, což považuji za velký úspěch. To samé musím říci i o úspěších sportovních, patříme mezi nejlepší české zápasnické kluby, v roce 2024 jsme získali již 17 titulů Mistra ČR, naši členové jsou členy CISA, jsou zařazenu mezi representanty ČR, pravidelně se účastní národních, ale i mezinárodních soustředění a turnajů, ME i MS, letos jsme prvním rokem účastníky i seniorské ligy družstev, vybudovali jsme si jméno v republice i v zahraničí.
Cílem naší činnosti je výchova budoucích šampiónů, reprezentantů ČR, tedy rozvoj českého zápasu, který během posledních let bohužel není na úrovni, na které by být mohl. Chceme vytvořit kvalitní podmínky pro přípravu našich zápasníků, umožnit dětem a mládeži pravidelně sportovat a stát se členy našeho oddílu. Chceme podpořit talenty a vychovat z nich zápasníky, kteří budou na soutěžích reprezentovat nejen město Ostravu, ale současně i celý Moravskoslezský kraj a celou Českou republiku. Těmto zápasníkům chceme vytvořit takové podmínky, které umožní jejich vrcholovou přípravu. Věděli jsme, že je to běh na dlouhou trať, všechno jsme to dělali zadarmo a věděli, že z toho nebude žádný zisk, všechno, co jsme dostávali a dostáváme, věnujeme na činnost našeho oddílu.
A jak je to s přípravou ostravských zápasníků?
Tréninkové jednotky jsou sestavovány velmi pečlivě a zaměřeny nejen na zvyšování fyzické kondice sportovců, ale i na jejich mentální stránku. Krok za krokem si naši svěřenci zvyšují fyzickou kondici, ale i sebedůvěru, psychickou odolnost a vůli. Stará se o to celá skupina kvalifikovaných trenérů, kteří vytvářejí skladbu jednotlivých tréninků, plánují turnaje a soustředění, a kteří se neustále sebevzdělávají. Tým našich trenérů tvoří současní i bývalí profesionální zápasníci, účastníci olympiád, mistři Evropy i Česka i členové síně slávy zápasu ČR. Tito trenéři, ale i další členové oddílu se podílejí na jeho chodu tak, aby své zkušenosti a dovednosti nyní předávali našim svěřencům. Úzce spolupracujeme s fyzioterapeuty i dětským sportovním psychologem. Organizujeme letní i zimní týdenní soustředění a další společné akce, které podporují u našich členů nejen sportovní dovednosti, ale i týmového ducha. Organizujeme společné tréninky s jinými zápasnickými oddíly.
K tomu všemu je potřeba zázemí i pomůcky?
Zajišťujeme pro náš oddíl veškeré potřebné sportovní pomůcky, počínaje zápasnickými žíněnkami, konče lany, panáky a dalším sportovním a posilovacím náčiním včetně řádné fyzioterapie a výživy. Rovněž oddílové sportovní oblečení jako teplákové soupravy, boty, dresy a trička. Naše sportovní činnost probíhá každý pracovní den a jednotlivé tréninkové jednotky jsou rozděleny dle věkových kategorií našich členů. Každý den běží více tréninků vždy v odpoledních hodinách a pro nejlepší členy organizujeme i ranní. Během celého roku se účastníme nesčetného množství turnajů a to jak národních, tak i mezinárodních. Pochopitelně je také sami každoročně organizujeme. Zázemí? K dispozici je nám celou hala v Areálu TJ Ostrava na ulici Varenská, kterou máme v současné době jen pro sebe a naše účely, jsou zde permanentně nataženy žíněnky. Dále využíváme zápasnickou i vzpěračskou halu, které jsou obě v Čapkové Sokolovně na Sokolské třídě.
Existuje někdo jako tvář ostravského zápasu?
Martin Cichý. Když jsme ho pomyslně dostali do rukou, tak byl našich očích téměř dítě ulice, maminka měla náročnou práci od rána do večera. S otcem se vídal málo, ten bohužel posléze tragicky zahynul. Martinova matka se dostala do zdravotních obtíží a my se začali stále více stávat jeho rodinou. Na tom klukovi bylo čím dál tím více vidět, že přes nepřízně osudu, toho chce v životě dokázat více, než ostatní.
V průběhu let začal sbírat úspěchy jak v žákovské, tak dorostenecké kategorii, stal se reprezentantem ČR … a letos se ho srazila na kolena zdravotní stopka v podobě neřešitelných problémů, kdy několik sportovních lékařů a neurochirurgů nedoporučilo, aby ve sportovní činnosti pokračoval. Martin se, byť samozřejmě nechtěl, začal sžívat s myšlenkou, že to bude konec jeho sportovní kariéry. Přesto však zůstal svému oddílu dále věrný a pokračoval v podobě přirozeného trenéra vrstevníků i rozhodčího. A nakonec do toho zasáhla ruka štěstěny: Podařilo se nám ho totiž protlačit k MUDr. Pavlu Kolářovi z Prahy – který je něco jako bůh mezi sportovními doktory – a ten řekl, že ho dá do půl roku dohromady. Teď na tom společně pracují.
A jak si vede ostravská stará zápasnická garda?
Myslím, že docela slušně. Letos jsme zahájili seniorskou extraligu, první kolo jsme vyhráli s přehledem a nyní se soustředíme na další. Když jsme před lety TJ Sokol Moravská Ostrava II jako pohrobka starého zápasnického Baníku oživovali, tak jsme to jeli ukázat mladým na mistrovství republiky. V družstvech jsme je ve volném stylu převálcovali, takže tak …
Úspěchů byla a opět je spousta:
Oddíl zápasu z našeho města získal titul „Mistr republiky“ v létech 1970, 1972 až 1977, 1979 až 1984, 1986, 1993, 1996 a 1999. Druhé místo obsadil v létech 1971, 1978, 1985, 1987 až 1992, 1994 a 1995, 1997 a 1998. Třetí pak v létech 1969, 2000 a 2001.
K nejúspěšnějším zápasníkům v Ostravě patří bezesporu Vítězslav Mácha, který byl osm krát mistrem republiky v zápase řecko-římském, úspěšný olympionik (v roce 1972 na olympiádě v Mnichově obsadil 1. místo) a mistr světa.
Ve stínu Vítězslava Máchy zůstali další vynikající zápasnici z Ostravy, například: Kosťa Lagonikas, Vavřička Karel, Ladislav Holečko, Daniel Havlík, Jan Neckář, Ladislav Nepustil, Antonín Jelínek, Josef Krysta, Martin Svatý, Miroslav Stárek, Miroslav Gurbovič, Oldřich Dostál, Jidřich Durčák, Martin Král, Dalibor Vít, Patrik Neckář, Rosťa Fojtík, Vratislav Chotaš, Tomáš Březný, Zdeněk Gázdik, Tibor Jankovič, Aleš Čenčík, Jindřich Vavrla, Tomáš Čenčík, Richard Pail, Karel Přenosil, Jan Tichánek, Tomáš Nedoma, Rostislav Král, Lubomír David, Jeroným Barva, Václav Čedroň, Robert Mazouch, Nikola Ivasjuk, Vladimír Bojko a mnoho dalších. V roce 1991 získal titul „Mistra světa žáků“ v Motrealu Michal Koza.
(nm)
