Novým Vítkovicím je, zdá se, odzvoněno. Anebo jinak: Nové Vítkovice se právě teď rodí. Záleží na váženém čtenáři, který úhel pohledu na dění v hokejových Vítkovicích si vybere. Nicméně jisté je, že cesta, na kterou se Vítkovice vydaly před třemi lety, je u konce. S pachutí hořkosti. Jakou pachuť bude mít vítkovický příběh, který se právě začíná odvíjet, nelze předvídat. Bezbřehý pesimismus není na místě. Nicméně: Bude jiný.
Když se někdy před třemi lety začal rodit projekt takzvaných nových Vítkovic, fanoušci cítili naději. Spojení trenérské funkce s funkcí generálního manažera v osobě trenéra Jakuba Petra, vyhlíželo logicky. A nadějeplně, vždyť Jakub Petr byl zároveň trenérem hokejové dvacítky.
Jenže výsledky přinesly rozčarování. Konec v předkole v roce 2017 a pak v letech 2018 a 2019 vždy v prvním kole play off při skóre 0:4 na zápasy…
Pozorný a informovaný fanoušek tušil, že v letošním roce měly Vítkovice alespoň na nějaký čas poslední šanci dosáhnout v play off opravdového úspěchu. Klubový šéf Aleš Pavlík už v minulém roce veřejně vyhlásil, že ekonomická situace Vítkovic není zdaleka růžová. A že klub tíží závazky z minulosti.
Letos přišel Pavlík s oznámením, že štědré časy skončily. A tím i doba ambiciózních Vítkovic. Promarněné časy s Patrikem Bartošákem v brance a řadou osobností v čele s Rostislavem Oleszem v hráčském týmu mrzí. Vítkovice z nich měly vytěžit víc. Nejsou však důvodem k pocitům zahořklosti. Ten ale vyvolávají reakce některých dnes už bývalých hráčů. Nejdříve Patrik Bartošák v rozhovoru s třineckými fanoušky na oficiálním webu Ocelářů prozradí, že ne vše ve vítkovické kabině klapalo, jak mělo.
„Zřejmě vím, kde je problém, ale nechci ty jednotlivce jmenovat a specifikovat,“ napsal Bartošák v online rozhovoru. „Byla to poměrně úzká skupina, která už ve Vítkovicích není. To, co z mého pohledu haprovalo, už tam prostě nebude, a vidím šanci na nový začátek. Uvidíme, jestli se atmosféra pročistí,“ uvedl Bartošák.
Uplynulo několik dní a vyplul další vítkovický šrapnel. Odpálil ho Rostislav Olesz, který uspořádal tiskovou konferenci, na níž oznámil, že za jeho odchodem z Vítkovic jsou neshody s trenéry.
„Vítkovice mám rád, ale důvodem jsou trenéři, se kterými se neshodnu,“ řekl Olesz napřímo. A pokračoval. „Pan Pavlík se snaží, shání sponzory a peníze. Nevýhodou je, že na hale není každý den, a věří určitým lidem. Těm ale nevěřím já a oni nevěřili mně. Mrzí mě, jak se vše odehrálo, protože se to mohlo vyřešit po sezoně z očí do očí. Generální manažer mi mohl říct, že se mnou nepočítá,“ cílil Olesz na Petra. „A ne tvrdit opak, přitom sestavu chystali beze mě. Mohli ušetřit za výplaty a já si mohl najít klub. Ale oni jsou trenéři, já jsme pro ně zlo, tak jsem šel,“ řekl. „Nechci, aby mi Jakub Petr a Pavel Trnka ukončili kariéru tím, že budu hrát šest minut za zápas. Aspoň vidíte, jaký ke mně měli respekt. Není se co divit, že i já ho poté k trenérskému tandemu postupně ztrácel. Svými kroky si o to řekl,“ řekl ještě Olesz. A nikdo náhle nepochyboval o tom, že ve Vítkovicích se zkrátka za jeden provaz netáhlo. A že silný tým, který se dal v Ostravě v posledních sezonách dohromady, mohl dosáhnout výše.
Nic ale není černé, jak černě to vypadá. Vítkovice začínají znovu. Odjinud. Budují nový kádr, v němž nebude scházet například Roberts Bukarts. A ten zažil vy Zlíně na vlastní kůži, že jít do sezony se skromnějším rozpočtem, s nadšeným mládím doplněným o zkušenost, může být cesta vedoucí k zajímavým výsledkům. Je to ostatně šance pro vítkovický trenérský tandem dokázat, že svou práci umí.
PETR DOLAN, Foto: hc-vitkovice.cz
