Tato drobná ještěrka, která je díky své velmi nízké hmotnosti schopna „létat“, obývá v ostravské zoologické zahradě Pavilon evoluce, kde je k vidění několik jedinců.
Na první pohled se nezdá, že by byl holaspis jakkoliv přizpůsoben k létání či plachtění – nemá křídla, žádné kožní záhyby, ani blány mezi prsty, zkrátka nic užitečného k létání. Přesto údajně dokáže překonat vzdálenost až 30 m! Holaspisi jsou znatelně dorzoventrálně zploštělí od hlavy až po ocas. Při plachtění však tělo už více nezplošťují. Tento malý druh ještěrky je tak lehký, že při skoku klesá na zem jako pírko, brzdí tak pád a kontroluje dopad. Váží pouhé 2 g, což je méně, než by se dalo čekat vzhledem k jeho velikosti! Kosti holaspisů jsou vyplněné vzduchovými prostory. Překvapující schopnost pasivního letu této ještěrky tak může pomoci vysvětlit, jak v raných stadiích vývoje mohl vznikat u jiných zvířat skutečný let.
Holaspis létavý (Holaspis guentheri) je jediný zástupce čeledi ještěrkovitých, který může plachtit vzduchem například při skoku z větve na větev a tím překonávat delší vzdálenosti než pouhým skokem. Adaptace k pasivnímu letu slouží holaspisům především jako únikový manévr při hrozícím nebezpečí. Zbarvení je další jeho adaptací k zastrašení – tyrkysově pruhovaný ocásek připomíná jedovaté stonožky. Vyskytuje se od západní Afriky až po Tanzánii a zatím nepatří k ohroženým druhům. V Pavilonu evoluce mohou návštěvníci v jedné z tzv. miniexpozic v prvním patře pozorovat sedm jedinců (viz také video). V chovatelském zázemí jsou pak další, kteří se zde i úspěšně rozmnožují.
Aktivní vs. pasívní let
Aktivní let s pomocí mávání křídel se vyvinul jen u čtyř linií zvířat – nejprve u hmyzu (cca před 350 miliony let), pak u ptakoještěrů (cca před 228 miliony lety), ptáků (cca před 150 miliony let) a nakonec u letounů (cca před 60 miliony let). Ale desítky dalších různých druhů zvířat vyvinulo schopnost pasívního klouzavého letu – plachtění. Například klouzavě plachtící žáby létavky mají mezi prsty předních i zadních končetin neobyčejně rozšířené blány, s jejichž pomocí mohou plachtit vzduchem při skoku ze stromu na strom. Létající veverky, letuchy nebo vakoveverky napínají mezi nohama roztažitelnou kůži. Létající ryby používající při výskoku nad hladinu velké plachtovité prsní ploutve. Jiná zvířata mají méně zřejmé morfologické adaptace, jako právě holaspis…
(ab)
