Šel na hřiště krátce před první pauzou. Nebyla to lehká situace, střídal totiž Milana Baroše. Ondřej Šašinka ale náročný záskok zvládl. Dostal se do tří šancí, tu třetí proměnil v rozhodující gól. Svůj první ligový. Poté, kdy mu míč přihrál jeho bratr Jakub…
Ondřeji, bratr Jakub vám poslal gólovou přihrávku, vy jste ji proměnil. Kdy naposledy se vám takové společné bratrské dílo podařilo?
To bylo snad někdy v kategorii U9. Jsem strašně rád, že to takhle dopadlo a že jsou z toho tři body.
Vybavíte si, jak se ta gólová situace zrodila?
Kuba to dostal do šestnáctky a výborně se tam prodral. Trenér nás nabádá k tomu, ať si nabíháme na přední tyč. Tak jsem si tam naběhl a brácha mi to tam poslal.
Už jste si k tomu stačili něco říct?
Byla tam pak po chvíli situace, kdy Honza Laštůvka chvíli ležel na zemi a nehrálo se. V tu chvíli jsme si jen v rychlosti řekli, že dobrý. Víc času nebylo. Ale asi se k tomu ještě dostaneme.
Měl jste ještě minimálně dvě šance…
Jednou se ke mně dostal míč ve chvíli, kdy jsem to ani moc nečekal. Trefil jsem to z první a bohužel do tyče. A pak tam byla situace, kdy se míč po střele Dame Diopa odrazil od tyče do mého kolena. Neměl jsem moc času na reakci a skončilo to vedle.
Po čtyřech utkáních máte devět bodů. Co takovému startu říkáte?
Myslím si, že jsme si na začátku dokázali, že máme mužstvo, které může bojovat o ty lepší příčky. Začátek se nám povedl. Ale té práce je před námi ještě moc.
