Jeho domovem je Zlínsko, odtamtud také pochází. Přesto je jméno Bohumila Páníka, trenéra Baníku Ostrava, s moravskoslezskou metropolí už skutečně velmi úzce spjato. Jakby ne, vždyť jeho současné angažmá v Baníku je už třetím, které v tomto klubu absolvuje. Poprvé však v roli hlavního trenéra A-týmu. Velice hezky se v ní zabydlel. A rozhodně je jedním ze symbolů znovuzrozeného klubu, který je v nejen v Moravskoslezském kraji sportovní značkou číslo jedna.
Ostrava je už potřetí vaším přechodným, řekněme pracovním domovem. Co pro vás toto město znamená?
„Ostrava je mým druhým domovem. Vždyť už jsem tady strávil v součtu deset let. Znám i zdejší krásné okolí, kde si člověk dokáže najít nádherná místa. Hodně jsem jezdíval například do Šilheřovic. Už se těším, až bude léto, vytáhnu kolo a objedu si zase celý ten kraj. A vyjedu si i do hor. Tady člověk vážně může najít, co mu vyhovuje. Těším se i na to, až budu mít více času objet všechny své přátelé, které jsem tady za ty roky svého zdejšího působení získal. Řada z nich přetrvává už dlouhá léta.“
Považujete Ostravu za své osudové město?
„Potkal jsem tady lidi, kteří mě v životě obrovsky posunuli. To, že jsem se sem dostal ze Zlína, je hodně neobvyklé. A že se mi to povedlo jako trenérovi, to je podle mého názoru ještě větší rarita, protože já nepamatuju, že by se do Ostravy ze Zlína nějaký fotbalový trenér dostal. Až pak, když už jsme tady působili s Vernerem Ličkou, nějaké trenéry jsme sem taky přivedli. Ono je vždycky dobré tímto způsobem okysličit ten kraj. Ti trenéři do toho kraje vnesou něco svého, změní ráz toho centra a sami se něco naučí. Pochopí mentalitu těch hráčů. Každé to středisko produkuje trochu jiné hráče. Nelze hrát jen s hráči, které si vychováte. Hrajete pak s hráči stejného typu a myslím si, že na tohle trochu doplatila Olomouc, která určitým způsobem produkuje své hráče, trénují tam jen místní trenéři a výsledkem je de facto takový jeden klasický produkt typického olomouckého hráče. A když jich pak máte na hřišti osm nebo deset, těžko pak můžete něco změnit.“
Užíváte si to své současné ostravské angažmá tím víc, že je až dosud na výsost úspěšné?
„Samozřejmě. Když je člověk úspěšný, je to milé, lidé se k vám hlásí a ty rozhovory jsou takové přátelštější. Ale já se neschovávám ani tehdy, když se nedaří. To pak poznáte ty pravé přátelé, kteří se k vám hlásí i v těch horších časech. A povzbudí vás, že bude zase líp. Ostrava je teď nahoře, což je i pro mě příjemné. Ale hlavně ti hráči, kteří si v Ostravě prožili ty špatné časy, kdy na tom samotný klub nebyl dobře, si toho, co je teď, obrovsky váží. Já si toho vážím s nimi. Být na angažmá v Ostravě a ještě na tak úspěšném, jak to zažíváme teď, to je nádherné.“
Přibývají vám na Ostravsku přátelé i z řad běžných fanoušků?
„To se projevuje na sociálních sítích, kde mě fanoušci zvou do různých skupin. Rád jsem do nich vstoupil a teď sleduju, jak jsou aktivní, jak se organizují na výjezdy, jak vymýšlejí chorea. To je hodně zajímavé. Ale já vím, že to tady tak v Ostravě je. To jsou fanoušci, kteří tím fotbalem žijí dvacet čtyři hodin denně. Sleduju to, nasávám to a s těmi lidmi, kteří Baníku věnují své osobní volno a vyjíždějí ven, se tak sžívám. Člověk pak přijede na Duklu a vidí tam skoro tisícovku fanoušků, kteří tam za Baníkem přijedou. To je nádhera. Jen škoda, že jsme ten zápas kvůli nim nevyhráli. Protože šancí jsme na to měli dost.“
Zvou vás fanoušci i na osobní setkání? Jednoduše: pojďte s námi na jedno?
„Oni chodí na pivo spolu. Já mám dost práce kolem mužstva. A někdy musím taky zajet domů, abych viděl rodinu. Času ale není moc. Fotbal mi zabere mnoho času i v pozdějších hodinách. Sleduju zahraniční fotbal, poháry, zápasy soupeřů, takže spíš jsem rád, když mi vyjde čas zajít na pivo s mým realizačním týmem. Tam nás občas fanoušci potkají a bývají to milá setkání. My jsme taky normální lidi, kteří si umí popovídat. Ale i u toho piva řešíme pracovní věci, i tyhle debaty bývají podnětné a užitečné. A já myslím, že i tohle fanoušci chápou a rozumí tomu, že nemáme čas chodit s nimi na pivo nějak pravidelněji.“
Máte v Ostravě oblíbenou hospůdku či restauraci?
„Střídáme jich více. Máme jednu oblíbenou v centru, kde mají dobré pivo a dobře tam i vaří.“
Podle čeho si primárně vybíráte hospůdku? Podle dobrého piva nebo dobrého jídla?
„Musí být obojí. Já s v jídle trochu vybírám, nejsem ten klasický český typ na vepře knedlo zelo. Spíš si vybírám zdravější jídlo. Pak třeba dobrý zákusek a rozhodně dobré pivo. Třeba tu známou značku piva, které je zásadité a zdraví může pomoct. Znalci vědí, o kterém mluvím.“
Často zůstáváte v Ostravě i přes noc. Zdaleka ne vždy máte čas vrátit se domů do Zlínského kraje. Dokážete si ve svém ostravském bytě od fotbalu odpočinout a relaxovat třeba u dobrého filmu?
„Samozřejmě že ano. I relaxovat se musí. Těším se třeba na pondělní seriály, ty máme rádi. Moc mě baví Rapl. To je vidět, že ten herec, co ho hraje, se v toho rapla opravdu perfektně přemění. No a pak ten Most!, to je krásné odreagování. Obecně musím říct, že mě ty současné české detektivní nebo kriminální filmy baví. Občas si taky zajdu na hokej, to prostředí je tam fajn, takže si v Ostravě kromě práce dokážu i odpočinout. Bez toho by to nešlo.“
PETR DOLAN
