Tři mladí samci ibisů skalních, kteří byli začátkem února převezeni ze Zoo Ostrava do jihošpanělské Zoo Jerez, byli spolu s dalšími 16 ibisy odchovanými v evropských zoologických zahradách vypuštěni do volné přírody, aby posílili divokou populaci jednoho z nejohroženějších ptačích druhů světa.
Mezinárodní repatriační projekt Proyecto eremita je zaštiťován ZooBotanico de Jerez ve Španělsku a odborem životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucia. Byl zahájen v roce 2003 a jeho cílem je obnova volně žijící populace kriticky ohrožených ibisů skalních v oblasti Andalusie vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách. Do projektu je zapojeno více než 20 zoologických zahrad sdružených v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Zoo Ostrava se k němu připojila v roce 2017. Od té doby poskytla pro posílení divoké populace kriticky ohrožených ptáků už jedenáct přirozeně odchovaných mláďat.
Evropská populace ibisů skalních chovaných v lidské péči v rámci Evropského záchovného programu (EEP) čítá okolo 1300 jedinců, což je více, než je početnost světové divoce žijící populace. Pro záchranu těchto vzácných ptáků tak mají zoologické zahrady velký potenciál. Díky spolupráci EEP programu a repatriačního projektu Proyecto eremita se tak v oblasti jižního Španělska utvořila poměrně stabilní nemigrující populace volně žijících ibisů skalních čítající aktuálně asi 115 jedinců. Část z nich už začala i hnízdit – jsou známy tři lokality, kde hnízdí asi 22 párů.
V letošním roce bylo vypuštěno do přírody Andalusie celkem 19 mladých ibisů. První čtyři jedinci odchovaní v Zoo Jerez zhruba před měsícem, dalších 15 jedinců pak 21. března. Tito ptáci byli odchováni v Berlíně (3), Norimberku (4), Mulhouse (5) a Ostravě (3). Španělští kolegové nás informovali, že vypouštění proběhlo v pořádku a že na mladé ptáky už na voliéře a v jejím okolí čekali někteří z již volně létajících ibisů. Jeden z našich vypuštěných samců letos nese GPS/GSM vysílač, který projektu poskytla Zoo Ostrava. Pomocí něj budeme moci sledovat jeho pohyb po vypuštění, a získávat tak další cenné poznatky o životě těchto vzácných ptáků.
Ibis skalní (Geronticus eremita) se v minulosti vyskytoval v Evropě (Švýcarsko, Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie), severní Africe a na Středním východě. V důsledku ztráty přirozeného prostředí, ilegálního lovu a kladením otrávených návnad došlo na mnoha místech k jeho vyhubení. Koncem 20. století se objevily další hrozby – používání insekticidů a elektrické vedení. Početnost populace ve volné přírodě je odhadována na pouhých 700-800 jedinců, čímž se tito ptáci řadí k nejohroženějším druhům na světě. 95 % světové populace dnes žije v Souss-Massa National Park and Tamri v Maroku, necelá stovka ptáků přežívá v polodivoké populaci v Turecku, zbytková populace (jen cca 5 ptáků) v Sýrii je pravděpodobně již vyhubená.
(ab)
