Ve čtvrtek 23. září otevře PLATO výstavu Anny Daučíkové, mezinárodně působící umělkyně žijící v Praze. Poprvé v Česku představí novou videoinstalaci připravenou ve spolupráci s filozofem a kurátorem Norbertem Lackem a uvede retrospektivu jejích videí spolu se dvěma fotoperformancemi. Paralelně ostravská městská galerie nabídne videoinstalaci polského autora Daniela Rycharského.
V umělecké, kritické a pedagogické praxi Anny Daučíkové (*1950) stojí vždy v popředí tematika genderu a sexuální identity. Těmto otázkám se věnuje také jako aktivistka – v 90. letech minulého století spoluzaložila feministický časopis Aspekt a stala se mluvčí pro LGBT+ práva na Slovensku. Téma tělesnosti a narušení jejích norem zkoumá i ve své výstavě v PLATO nazvané Ó a ach a uf. Něco víc k pokrevní pří-buznosti.
Ve své nové videoperformanci, kterou pro PLATO vytvořila s kolegou z bratislavské Vysoké školy výtvarných umení Norbertem Lackem, překládá složité a rozmanité sexuální a genderové vztahy do srozumitelnějšího jazyka. Videoperformance dvojice rozdělila do tří obrazovek uchycených kovovými trubkami, kterými prostupují skleněné plochy. „Konceptuální chlad a demokratická transparentnost skla se propojují s dlouhodobým a skoro intimním vztahem k tomuto tvrdému a křehkému materiálu, kterému Anna Daučíková rozumí a spolupracuje s ním již od dob studií v ateliéru Václava Ciglera na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě,“ vysvětluje kurátorka výstavy Edith Jeřábková.
Pro PLATO umělkyně také sestavila retrospektivní výběr prací v médiu videa, který byl dosud k vidění na přelomu let 2019 a 2020 pouze ve Slovenské národní galerii na velké autorčině výstavě Work in progress. 7 situácií, a vybrala dvě starší fotoperformance. Videotvorbě se Anna Daučíková systematicky věnuje od 90. let, kdy se na scénu snažila
symbolicky vracet historicky upozaďované téma sexuality menšin. Návštěvník ve výběru najde ale i stále otevřený cyklus Portrét ženy s institucí. Mezi čtyřmi portréty žen, které si vybírají instituce, s nimiž chtějí být zobrazeny, zachytila autorka v roce 2011 i svůj vztah s římskokatolickou církví.
Své tělo, které se ve vybraných pracích často objevuje, nechápe Anna Daučíková jako autobiografický prvek, nýbrž jako nástroj, skrze který mluví. „Ve videotvorbě pracuji hodně, ale ne výlučně, se svým vlastním tělem. Neznamená to ale, že své tělo představuji veřejnosti jako specifickou ‚kauzu‘ závislou na mém životopisu. Feministická maxima zní ‚osobní je politické‘. Takže žádnou dělící čáru mezi osobním a veřejným nelze udělat. Kupříkladu domácí násilí nebo incest není věcí intimity nějakého páru nebo rodiny, ale otázkou zdravého života všech, společnosti jako celku.“
Výraznou životopisnou linku lze naopak pozorovat ve dvoukanálovém videu Valentýnky / P Popeleční středa polského umělce Daniela Rycharského (*1986), které PLATO představí paralelně s výstavou Daučíkové. Rycharski se jako zároveň katolík a gay potýká ve své vlasti s dvojnásobným vyloučením. Dílo zachycuje autorovu akci, při níž spálil vyřazené zpovědní klekátko a fragment stěny z gay klubu. Popel pak smíchal dohromady a posypal jimi krajíce chleba, které snědl. „Výmluvná, tichá, vlastně velmi jednoduchá akce nese vrstvy významů, kde hřích a přijetí vytvářejí naléhavý obraz touhy po existenci oproštěné od předsudků,“ říká kurátor výstavy a ředitel PLATO Marek Pokorný.
Obě výstavy začínají 23. září a trvají do 30. ledna 2022. Otevírají Ruinu, rozrůznění, třetí část celoročního výstavního cyklu Ó a ach, krása, ruina a strach. Vernisáž výstav, stejně jako vernisáž celé třetí části, se uskuteční 13. října.
(ab)
