Začal astronomický podzim a počasí postupně mění svou tvář. Chladnější a vlhčí rána nám připomínají, že se pomalu blíží zima a příroda se začíná připravovat na zimní spánek. Zvláště patrné je to u rostlin – začínají podle venkovní teploty vybarvovat, zatahovat či shazovat listy a opět obléknou areál Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava v nádhernou paletu zářivých barev. Také většina květů, které sloužily jako zdroj nektaru a pylu pro zde žijící hmyz, je nenávratně pryč. Rostou zde však výjimky kvetoucí právě v této roční době a poskytující drobným a velmi důležitým obyvatelům naší planety poslední zdroje obživy.
Patří k nim bezesporu dokvétající perovskie lebedolistá (Perovskia atriplicifolia), různobarevné plaménky (Phlox), nízké modře kvetoucí keře známé pod názvem ořechokřídlec klandonský (Caryopteris clandonensis), břečťan (Hedera helix), pestrobarevné komule (Buddleia) nebo rod keřů známý pod názvem latnatec (Ceanothus).
Latnatce jsou opadavé nebo stálezelené keře nebo výjimečně i nízké stromy. Drobné květy jsou pětičetné uspořádané ve vrcholových nebo úžlabních latách složených z okolíčků či v chocholících. Objevují se od června do konce září. Vyskytují se v modrých či růžových barvách. Rostliny původně v Severní Americe jsou známy pod jmény jako například divoký šeřík, kalifornský šeřík či horský šeřík. Modrá barva květů, jako jedna z nejvzácnějších v přírodě, u tohoto rodu převažuje. Zahradnicky se tento rod začal využívat již kolem roku 1713. Přehodnocení jejich morfologie ukazuje, že latnatce jsou vývojově velmi staré, pravděpodobně až 65 miliónů let. Jsou cenným a významným zdrojem nektaru a pylu. Rostliny žijí v symbióze s aktinobakteriemi rodu Frankia, díky nimž jsou schopny využívat i vzdušný dusík.
Tyto zajímavé rostliny můžeme vidět před hlavním vstupem do areálu zoo a také na Cestě lesa.
(ab)
