Když neznámému prozradí, čemu se věnuje, vycítí z něho často ihned respekt. Útlá devatenáctiletá brunetka Kristýna Čajanová z Nové Bělé je boxerkou! Začínala v ringu s rukavicemi, ovšem dnes se v něm pohybuje spíše jako rozhodčí.
Jak se dívka z našeho města dostala k boxu?
Žiji tady sice od svých pěti let, nejprve v Porubě, pak v Nové Bělé, ale rodačka jsem z Opavy, kde jsem s tímto sportem začala. Bylo mi čtrnáct let, nic jsem nedělala a měla nadváhu, pro představu – okolo sedmdesáti kilogramů při asi půldruhém metru výšky – a štvalo mě to. Sama jsem se chtěla změnit, takže mne taťka Milan přivedl právě k boxu.
Takže tam bylo pokračování rodinné tradice?
Dá se to tak říci! Taťka je bývalý atlet i boxer, startovat mimo jiné v extralize, zná se s funkcionáři i trenéry, je v dozorčí radě České boxerské asociace. Když nabídl, abych boxovala, napoprvé jsem si řekla, že je to kravina. Holku na takový sport … Nakonec jsem to zkusila v Opavě u trenéra i taťkova kamaráda Vladislava Zamazala. A bylo to strašně náročné, po prvním tréninku jsem vypila litry vody. Časem jsem vstřebávala základy, jak dávat správné údery, jak technicky nacvičovat ve dvojici, k tomu kondiční cvičení, medicimbály, švihadla, běh … Po roce jsem shodila asi deset kilogramů, a to bez úpravy stravy.
Jak vzpomínáte na první zápas, s kým byl?
Konal se krátce po covidu a skončil remízou, bylo to v Opavě, kde náš klub ThaiBox Opava pořádal boxerský memoriál. Soupeřkou byla Sylvie Paličková z Krnova. Mne to moc bavilo, boxovala jsem s chutí a fyzičkou. Ale bez techniky. Na tu jsem začala sázet později, co nejméně dostávat rány, než jít přes ně.
S čím jste pak chodila na utkání do ringu?
Že se nejdu vyloženě poprat! Box je bojový sport, ale i bojové umění, snažila jsem se k němu postavit technicky. Co nejméně inkasovat. Ne soupeře hned knokautovat. Co se knokautů týče, nedala jsem žádný soupeřce a ani knokautována nebyla.
Kolik máte za sebou zápasů, na jaké úrovni?
Kolem čtyřiceti, a více bylo vyhraných, nežli prohraných. Se začátku se dařilo, potom však přišla krize, snad každý sportovec se s ní někdy potká. Boxovala jsem většinou na oblastních ligových kolech, dále na mezinárodních zápasech i v zahraničí. Dostala jsem se do české boxerské reprezentace. Startovala třeba na evropském mistrovství v Sofii v Bulharsku nebo na světovém mistrovství v Alicante ve Španělsku, medaile z toho bohužel nebyly. Reprezentační dráhu jsem končila kvůli maturitě na ostravském sportovním gymnáziu – kde bylo mimochodem fakt úžasné studium a vycházeli mi tu velmi vstříc.
Tak teď děláte boxerům naopak rozhodčí?
Mám zkoušky na druhou rozhodcovskou třídu. Za poslední dva roky jsem v této roli strávila opravdu hodně času, nejdříve jako přísedící rozhodčích, pak jako samotná rozhodčí. Jezdila jsem minimálně co čtrnáct dnů po ligách nebo turnajích v Česku i v Polsku. Chodívá to tak, že ženy rozhodují ženská utkání a muži mužská. Rozhodla jsem se český rozhodcovský tým omladit. Mohla bych i trénovat box, mám průkaz trenéra, ale to je časově daleko náročnější funkce, než rozhodčí. Jako trenér bych musela zodpovídat i za celkový stav závodníka. Teď se navíc snažím se skloubit box se studiem oboru Epidemiologie na Lékařské fakultě na Ostravské univerzitě.
Jakou má dnes box pozici jako takovou?
Je to klasika hlavně v USA. U nás v Česku je spíše chlapeckou, mužskou záležitostí, i když se už prosazujeme my ženy. Samozřejmě se popularitou nemůže rovnat třeba fotbalu nebo hokeji, ale zájem není malý. Podobně jako u jiných bojových sportů jsou natěšení zájemci, kteří si jdou box vyzkoušet a potom zjistí, buď že je to šílená dřina, anebo že to pro ně prostě není. Pro propagaci boxu toho děláme hodně, pořádaly se v různých městech – Ostravu s hotelem Clarion nevyjímaje – extraligové zápasy. I já se stále snažím, aby byl box více viditelný a vnímaný.
A přišla jste někdy domů s monoklem?
To ne! Ale pár modřinek po obličeji bylo, tomu se nevyhnete, i když boxujeme s ochrannými helmami. Stejně tak jsem – a jsem tomu moc ráda – nemusela box použít na obranu sebe nebo někoho dalšího.
Táta je jasný, ale co na box vaše máma?
Z asi pochopitelných důvodů není velký fanda, ale smířená …
Nakonec, kde a kdy budete vidět v ringu?
Jako rozhodčí budu na boxerské národní lize v Ostravě v prostorách ZŠ Nádražní v sobotu 12. října, začátek bojů bude od 11 hodin. Já sice pořád boxuji, ale spíše pro sebe, pro kondici a taky pro udržení kontaktů v naší komunitě. Baví mne to, možná si ještě nějaký zápas dám!
(nm)
Foto:Archiv Kristýna Čajanová
