Na pulty knihkupectví již brzy zamíří kniha pevně spjatá s Ostravskem. Románová prvotina Karin Lednické nese název Šikmý kostel a odehrává se ve staré Karwiné. Městě, které kdysi vyrostlo do bohatství a slávy, aby po několika desítkách let zmizelo z povrchu země. Dnes už z výstavních budov zůstal jen kostel, který osaměle ční do pusté krajiny.
Proč jste se rozhodla psát zrovna o tomto tématu?
Přišlo ke mně víceméně samo. Téma ztracené Karviné a jejího okolí jsem chtěla před několika lety zpracovat do povídky. Když jsem však začala sbírat materiál, zjistila jsem, že to místo a lidé, kteří v něm žili a žijí, skrývá obrovské množství velmi silných, mnohdy až neskutečných příběhů. Protože je nikdy dříve nikdo literárně nezpracoval, ujala jsem se toho úkolu já. A musím říct, že mě to téma zcela pohltilo.
Z prvních ohlasů na internetu je zřejmé, že je o knihu velký zájem ještě před jejím vydáním. Co na to říkáte?
Mám ohromnou radost, samozřejmě! Spisovatelství je osamělé řemeslo, naprosto postrádající okamžitou zpětnou vazbu.
Roky na něčem pracujete a vůbec netušíte, jestli to najde ve čtenářích odezvu. To občas přináší těžké tvůrčí chvíle.
Ovšem když teď čtu první nadšené ohlasy a přirovnání k největším literárním jménům současnosti, jsem samozřejmě velmi potěšena a poctěna. Mnohdy mě to až dojímá, přiznávám.
Kdy se tedy na knihu budeme moci těšit i my, obyčejní čtenáři?
Šikmý kostel bude od 20. 2. 2020 v každém dobrém knihkupectví. Vychází ve stejný den v tištěné i elektronické podobě a také jako audiokniha, kterou načetla Vilma Cibulková. Její famózní přednes dodává příběhu další rovinu.
Kde se s vámi mohou čtenáři setkat?
Ostravský křest proběhne na Literárním festivalu Ostrava, a to v sobotu 29. 2. 2020 ve 13:00 hodin. S obrovskou radostí můžu říct, že záštitu nad Šikmým kostelem převzal ostravský primátor Tomáš Macura a že křtít bude Alena Mornštajnová. Tím však moje setkání se čtenáři zdaleka nekončí – už teď mám spoustu pozvánek na besedy do knihkupectví a knihoven. A na všechna ta setkání se upřímně těším!
Do jaké míry je příběh založen na skutečných událostech a co je čistá fikce?
To je velmi těžké nějak přesně stanovit. S historickými reáliemi jsem zacházela co nejpřesněji, stejně tak s událostmi z regionálních dějin.
Do nich jsem pak vkomponovala části vyprávění pamětníků, částečně jsem fabulovala.
Při psaní románu musí autor sloužit především příběhu, ale vždy jsem velmi pečlivě dbala na to, abych se skutečnými událostmi velkých dějin i s osudy pamětníků zacházela přesně a s úctou.
Jaký máte vztah k hornickému povolání? Pracoval někdo z vaší rodiny na šachtě?
Vyrostla jsem v tomto kraji; nemůžu tudíž nemít vztah k tomu, co ho do značné míry spoluutvářelo. Jistá historická období nalepila na tuto profesi ideologický balast, což mě opravdu mrzí. Budiž tedy řečeno, že havířinu považuji za velmi úctyhodnou profesi, jednu z nejtěžších. Sotva existuje nějaká jiná, v níž člověk při příchodu do práce nemá jistotu, že se domů vrátí živý. A mohla bych v tom výčtu pokračovat. Na šachtě pracoval dědeček František z maminčiny strany, takže můj vztah k havířině má i čistě osobní rovinu.
Bude mít Šikmý kostel i nějaké pokračování?
Bude. Momentálně mám rozepsaný druhý díl, který velmi úzce navazuje na díl první, a jeho děj skončí krátce po druhé světové válce. Můžu slíbit, že i tentokrát bude kniha obsahovat celou řadu událostí a příběhů, o nichž se obecně ví jen velmi málo nebo vůbec.
(nm)
