Ve voliéře supů bělohlavých v ostravské zoologické zahradě odchovává jeden z párů své první mládě. Přestože tento druh není tak citlivý na vyrušení jako třeba orlosupi bradatí nebo supi hnědí, a přestože nově sestavený pár spolu od začátku dobře harmonizoval, trvalo čtyři hnízdní sezóny, než se postupně naučil při hnízdění spolupracovat. Nakonec se ptákům nyní daří úspěšně odchovávat mládě. Byla k tomu zapotřebí i asistence chovatelů, ale je velmi pravděpodobné, že i do budoucna budou fungovat jako rodiče spolehlivě. Přirozeně odchovaná mláďata pak mohou být poskytnuta pro vypuštění do volné přírody.
Pár supů bělohlavých byl v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava sestaven v roce 2019. Samice (*2001) byla do Ostravy dovezena v červnu 2019 ze Zoo Riga, kde byla ve společnosti samce a snášela vejce, ale pár neharmonizoval. Proto koordinátor Evropského ex situ programu navrhl její přemístění k jinému samci. V Ostravě se jejím novým partnerem stal samec (*1990) dovezený ze Zoo Zlín. Samice byla do skupiny supů připojena (supi bělohlaví žijí v koloniích) v červnu a již v prosinci chovatelé pozorovali páření se samcem a stavbu hnízda. První předpoklad úspěšného hnízdění byl tedy splněn – ptáci si padli do oka a začali harmonizovat.
„První snůšky a inkubace vajec ale provázela nezkušenost páru, samice seděla jen přerušovaně, proto jsme vejce odebrali do líhně a do hnízda umístili podkladek. Pár se nakonec naučil na podkladku sedět a střídat se v inkubaci, vejce ale nebylo oplozené,“ popisuje úskalí chovu zooložka Adéla Obračajová. Další rok (2021) bylo snesené vejce opět vyměněno za podkladek. Vejce už bylo tentokrát oplozené, ale zárodek v průběhu inkubace odumřel. „Třetím rokem (2022) jsme zvolili jinou strategii. První snesené vejce (bylo oplozené) jsme odebrali do líhně bez náhrady za podkladek, abychom u páru vyvolali druhou náhradní snůšku. Samice opravdu snesla druhé vejce, které jsme ponechali ptákům na hnízdě. Před líhnutím prvního sneseného vejce proběhla výměna vajec na hnízdě. Chtěli jsme, aby supi zažili proces líhnutí (bylo to riskantní, ale ptáci potřebovali získat zkušenosti). Díky výměně jsme také zjistili, že i druhé vejce je oplozené a nechali je vyvíjet v inkubátoru. Abychom měli k dispozici případně adoptivní rodiče, nabídli jsme podkladek na druhé hnízdo, které si postavil náš starý chovný pár v sousední boudě, a následně podložili i oplozené vejce,“ pokračuje Adéla Obračajová. Líhnutí ani jednoho mláděte ale nedopadlo dobře – mladý pár líhnul mládě kvůli neznalosti neopatrně, které krátce po vylíhnutí uhynulo. Nepovedlo se to ani starému páru, který sice zkušenosti má, ale hnízdil úspěšně naposledy v roce 2012 a i on byl při líhnutí neopatrný, takže mládě nepřežilo.
Pro čtvrtou hnízdní sezónu zvolili chovatelé stejnou strategii jako v roce 2022: první snesené vejce bylo odebráno bez náhrady do líhně. Bylo oplozené, ale vývoj neprobíhal dobře a zárodek odumřel. Druhou snůšku už ponechali na hnízdě. Inkubace probíhala zcela v režii rodičů a 11. dubna se začalo líhnout mládě. „První den si udělalo dírku do skořápky, další den ji rozšířilo a třetí den se dopoledne na hnízdě s pomocí samice vylíhlo. Proces probíhal ukázkově, pár se tedy opravdu poučil z předchozího nezdaru. Další fází bylo krmení. Ačkoli pár nikdy nekrmil, druhý den po vylíhnutí začala samice instinktivně vyvrhovat potravu a mládě krmit. Samec zpočátku krmení pouze pozoroval a jen se střídal v zahřívání mláděte. Po několika dnech ale také začal krmit a oba nyní odchovávají svého potomka příkladně bez jakékoliv naší pomoci,“ dodává Adéla Obračajová. Aby se zabránilo zbytečné nervozitě mladého páru při líhnutí a péči o mládě, nabídli chovatelé už měsíc před líhnutím podkladek na hnízdo starého páru, aby jej tzv. zaměstnal a staří supi nerušili mladé…
Po třech neúspěšných sezónách tak nově sestavěný pár završil společné snažení úspěchem. Pevně doufáme, že v následujících sezónách bude ze svých zkušeností dále těžit a bude dále pokračovat v reprodukci.
Dění na hnízdě snímá nepřetržitě kamera, takže chovatelé získávají cenné informace o chování ptáků, aniž by je jakkoli rušili. Záběry z líhnutí a krmení mláděte jsou vidět na videu.
Sup bělohlavý (Gyps fulvus fulvus) je nejpočetnější evropský sup. Početnost jeho populace se odhaduje na 32 000–34 000 párů. Na řadě míst byl v minulosti vyhuben, díky odchovu v lidské péči však mohl být znovu navrácen do přírody. Kromě jižní Evropy se tento mrchožrout vyskytuje v subtropickém pásmu Asie a Afriky. Zdržuje se ve velkých hejnech. Předpokládá se, že se živí hlavně mršinami kopytníků. Silným zobákem jim protrhne kůži na břiše. Nejprve požírá vnitřnosti, poté svalovinu a kůži, kosti nechává. Nasycení supi odpočívají delší dobu na místě. Hnízdí v koloniích na nepřístupných místech skal. Samice snáší 1 vejce. Mladí ptáci se od dospělých liší hnědým límcem. Pohlavně dospívá v 7 letech. V lidské péči se dožívá asi 37 let.
Foto: autoři Monika Vlčková (foto) a Enrico Gombala (video)
(ab)
