Terénní zooložka Zoo Ostrava Markéta Ticháčková při pravidelném jarním kroužkování ptáků na Českolipsku odchytila netradičně zbarvenou sýkoru, která vyvolala otázky, zda se nejedná o u nás velmi vzácnou sýkoru azurovou ze severovýchodní Asie. Bližší určení dle více morfologických znaků však přineslo jasnou odpověď – jednalo se o netypicky světle zbarvenou modřinku, u nás jednu z nejběžnějších sýkor.
Dne 16. května 2019 se u Novozámeckého rybníka na Českolipsku chytila do ornitologické sítě sýkora modřinka s velmi zajímavým zbarvením. Na první pohled připomínala sýkoru azurovou, která pochází ze severovýchodní Asie a do ČR zaletuje jen velmi vzácně. A to proto, že jí chybělo typické žluté zbarvení a byla vybarvena šedě, bíle a modře s jen slabým žlutavým nádechem na spodní části těla. I svrchní strana postrádala typické zelenavé zbarvení. Jasná modrá čepička však ihned prozradila, že se jedná jen o atypicky zbarvenou modřinku. „Chvilku jsme váhali, zda by se nemohlo jednat o křížence obou sýkor, ale po podrobnějším prozkoumání dalších znaků jsme to vyloučili,“ vysvětluje terénní ornitoložka Zoo Ostrava Markéta Ticháčková, která na kroužkování ptáků na Českolipsku spolupracuje s Petrem Lumpeem z CHKO Kokořínsko – Máchův kraj a Martinem Pudilem ze Severočeského muzea v Liberci. Novozámecký rybník v severních Čechách je významnou ornitologickou lokalitou a odchyt ptáků zde probíhá pravidelně podle metodiky nazvané „CES“ (Constant Effort Sites Scheme), která je používána v celé Evropě, díky čemuž je možné získat velmi cenná data o populacích pěvců.
„Při kontrole jsme zjistili, že modřinka má hnízdní nažinu, což znamená, že je to samička a právě někde nedaleko hnízdí. Zdá se tedy, že její neobvyklé zbarvení jí není žádnou překážkou. Možná je pro ni i výhodou, že je to samička, jelikož vědecké studie ukázaly, že samičky dávají přednost samečkům s výraznějším zbarvením. Ale vzhledem k tomu, že ptáci vidí i v ultrafialovém světelném spektru, by možná ani chybějící typické žluté zbarvení nemusel být velký problém,“ vysvětluje Markéta Ticháčková.
Sýkora modřinka je jednou z našich nejběžnějších sýkor. Můžeme ji pozorovat v našich parcích a zahradách, jak na jaře hnízdí v budkách a intenzivně sbírá hmyz nebo se v zimě objevuje u krmítek. Modřinky jsou víceméně stálí ptáci, jen někteří mladí jedinci létají i na větší vzdálenosti jihozápadním směrem, např. do Itálie. O osudu některých z nich se můžeme dozvědět právě díky kroužkování a opětovnému odchytu. Jedna modřinka kroužkovaná v zimě na Blatensku v jižních Čechách se vyskytla na jaře v jihozápadním Polsku, kde byla chycena kočkou.
Jako ostatní dutinoví ptáci je i sýkora modřinka závislá na starých stromech s dutinami. Těch ovšem ubývá rychleji, než jak nové vznikají, a proto (nejen) tito ptáci potřebují naši pomoc. Přirozené hnízdní dutiny můžeme nahradit vhodnou hnízdní budkou, proto v Zoo Ostrava dnes visí přes 200 budek vhodných pro hnízdění sýkor, kde jenom v loňském roce modřinky celkem 19krát zahnízdily a vyvedly 185 mláďat. Toto číslo je zdánlivě vysoké, ale první rok života přežije jen asi 20 % mláďat. Pomoc však nespočívá pouze ve vyvěšování budek, ale i v zachování přírodních dutin. Nechávejme dožít léty rozpukané stromy ve starých zahradách či u zapomenutých cest. Kromě modřinek z nich mít budou prospěch i další obyvatele, a to nejen ptáci, ale především nejrůznější bezobratlí živočichové, a my tak pomůžeme tvorům, o jejichž existenci možná ani nevíme, ale kteří třeba patří k již vzácným druhům mizejícím z naší krajiny.
(ab)
